Svět fantazie - Články

4. kapitola

Tue, 13 Jul 2010 12:58:29 +0200

Konečně mám čas přidat další kapitolu. Prázdniny se nám rozjely v plném proudu a tohle je můj druhý den prázdnin, kdy jsem konečně doma :D. Další kapitola by měla konečně být k BK, jen si musím najít čas k jejímu dokončení :)

Tuhle kapču chci věnovat všem Vám, kteří mi zanechali koment k té minulé :)

Hezké prázdniny a příjemné počteníčko :)

Vzbudila jsem se už kolem oběda. Poznala jsem to podle hodin, které byly u postele a ukazovaly půl jedné. Nejradši bych ještě dlouho spala, ale mé podvědomí mi to nedovolovalo. Vlk mi zase říkal, že nechce spát, když jsou všude kolem vlkodlaci. Chtěl být s nimi a nepromrhat spánkem ani jednu minutu. Hlupák.

Šla jsem do koupelny si vzít svoje oblečení. Když jsem procházela chodbou, uviděla jsem Filipa v kuchyni u sporáku. Nejspíš si dělal něco k jídlu.

"Ty jsi už vzhůru?" podivil se hned, jak si mě všiml. "A tys ještě nešel spát?" pak jsem se usmála své hloupé otázce, "vlastně jsi ani neměl kde spát, zabrala jsem ti postel."

Zakroutil hlavou a zamíchal vajíčka, která měl na pánvi. "Kdybych chtěl, vyspím se i na pohovce." Utřel si ruce do utěrky.

"Jdu se převléct," oznámila jsem a šla do koupelny. Když jsem tam přišla, chvíli jsem se lekla, že jsem v jiných dveřích. Místo koupelny zde vznikla prádelna. Všude kolem se sušily moje věci, které se potopily spolu se mnou v autě.

"Tys mi byl pro věci? Říkala jsem, že si pro ně zajdu sama." V duchu jsem prosila, aby mi neřekl, že to byl rozkaz!

"Měl jsem zrovna čas, tak jsem ti pro ně zašel. Auto už vytáhli hasiči, chvíli mi trvalo, než jsem z něj celou tašku dostal nepozorovaně ven."

"No…díky," rychle jsem se oblekla do věcí, které už byly suché. Potřebovala jsem se vzdálit od pachu vlkodlaků, který tímhle místem vládl. Už jsem jich měla plnou hlavu. "Děkuji, žes mě u sebe nechal, já teď ale musím do práce."

Zrovna jsem vycházela, když mě chytil za ramena. Pomalu jsem se otočila a bála se toho, co mi řekne.

"Melany, nechceš si promluvit?" zeptal se. Tak v tomhle se nezměnil. Vždycky chtěl každý problém rozebírat stále dokola, dokud jsem neuznala, že má ve všem pravdu.

"Filipe, myslím, že teď není ten správný čas," oponovala jsem mu. Opravdu jsem teď neměla náladu na vzpomínky. Navíc…nikdy jsem neměla ráda tyhle rozhovory s Filipem, vždycky jsem pak totiž přišla na něco, co by mě samotnou v životě nenapadlo.

"Já myslím, že je na to ta nejlepší chvíle," pevně se mi podíval do očí, "navíc jsem ti udělal něco k jídlu, musíš mít hlad."

Povzdechla jsem si. "Jsi moc hodný, ale koupím si něco po cestě. Musím teď do práce, měla jsem tam být už dávno," vysmekla jsem se mu a musela jsem použít vlkodlačí rychlost, abych se vyhnula jeho dalším protestům.

"Zůstaň, Melany!" Jeho hlas mě donutil ztuhnout v půli kroku. Byl autoritativní, to ano, zastavila mě však ta obrovská zoufalost v jeho hlase. Mnohokrát jsem se sama sebe ptala, jak se musel cítit, když se jednou ráno vzbudil a mě vedle sebe už nenašel stejně jako všechny mé věci. Bolelo mě o tom přemýšlet, ale nejhorší ze všeho bylo odvážit se ho opustit. Učinit ten zlomový krok. Vždyť jsem ho jen chtěla chránit sama před sebou! Před tou stvůrou, ve kterou mě Měsíc mění. Ts, kolikrát jsem si tohle řekla, omluva to však byla mizerná i pro mě samotnou, nikdy jsem si to nedokázala odpustit. Vím, že jsem udělala správnou věc, ale co z toho, když jsem ublížila člověku, který mě tolik miloval a kterého jsem tolik milovala já? "Vrať se, prosím, a pojď si promluvit." Žádost v jeho hlase byla téměř hmatatelná. Jak by se asi tehdy zachoval, kdybych mu řekla o své vlkodlačí podstatě? Taky by mě požádal, abychom si promluvili? Možná, ale i kdyby mě jako vlkodlaka přijal, stále bych pro něj byla nebezpečná a jistě by se na mě díval jinýma očima, stejně jako mí rodiče, má nejbližší rodina, má krev. I ta mě zavrhla.

Otočila jsem se a podívala se do jeho pomněnkových očí, které doufaly. Doufaly, že se vrátím, ale byly tímhle pocitem tak plné, že jsem pochopila, že tyhle oči doufají víc, než pět minut, než hodinu, než jeden týden. Tyhle oči doufají ode dne, kdy jsem zmizela. "Prosím…"

Nedokázala jsem se otočit a odejít. Ne, z očí do očí to bylo mnohokrát těžší než zbaběle utéct, těžší pro mé srdce. Mírně jsem přikývla a vydala se zpět do domu. U dveří mi uvolnil cestu a když jsem byla vevnitř, zavřel za mnou dveře.

Seděla jsem v kuchyni za malým stolkem. Filip si ke mně přisedl hned, co přede mě položil talíř s míchanými vajíčky. Teď jsem ale neměla hlad, žaludek jsem měla stažený tíhou tohoto okamžiku, a tak jsem se jídla zatím ani nedotkla.

"Jez, než ti to vystydne," pobídl mě. Jo, tak tohle byl můj starostlivý Filip.

"Nemám hlad, ale přesto díky."

"Teď bys ale měla jíst, Mel, tvé tělo se stále ještě regeneruje a potřebuje energii. Sám se divím, že jsi spala takovou chvíli, měla bys ještě odpočívat." Díval se na mě zkoumavým pohledem, jako by čekal, kdy se zhroutím.

"Nemyslím, že si chceš povídat o mém stravování," odpověděla jsem mírně. Nechci to natahovat, chci to už mít za sebou. Vlastně bych se do toho nejradši nepouštěla vůbec, ale myslím, že dnes se tomuhle rozhovoru nevyhnu. Měla jsem z něho strach, protože jsem si nemohla žádnou řeč připravit. Vždyť ani vlastně nevím, o čem všem chce mluvit.

Povzdechl si a na chvíli pevně stiskl víčka. Dal si hlavu do dlaní jako kdyby byla příliš těžká na to, aby se sama udržela vztyčená. "Čekal jsem na tebe," zašeptal, "jako blázen jsem tě každou chvíli vyhlížel, volal ti na mobil, pak taky ohlásil tvé zmizení policii, ta se mi ale vysmála s tím, že mi neposkytnou žádné informace, protože nejsme příbuzní," odmlčel se. Neubránila jsem se šoku, který mi byl jistě vidět na očích. On volal i policii? A proč jsem něco takového vlastně nepředpokládala? Pokud mě miloval tak jako já jeho…sama bych byla schopná po něm vyhlásit celostátní pátrání. "Když jsem si najal soukromého detektiva, dal jsem do toho všechny své peníze. Postačilo to jen na to, abych zjistil, že v Kanadě už nejsi. Vydal jsem se do USA, kde jsem pak pátral na vlastní pěst." Hrdlo mi sevřela lítost a zloba, kterou jsem k sobě cítila. On mě vážně nadevše miloval a já jsem ho opustila bez jediného slova! Copak jsem opravdu dokázala být tak sobecká? Pocítila jsem pálení v očích když jsem si představila, jak se musel Filip cítit osaměle, zmateně a žít s tou obrovskou nejistotou. Kolik by jeden obyčejný dopis ušetřil bolesti. I kdybych mu jen napsala, že ho nemiluju, třebaže by to byla obrovská lež. Jistě by ho něco takového strašně zasáhlo, nakonec by se z toho ale přece jenom dostal a mohl by dál žít svůj život.

Všechno jsi to přece dělala proto, abys ho ochránila před tou ohavností, kterou ses stala! uklidňovala jsem se.

"Pokousal mě jeden z vlkodlaků samotářů, když jsem tě hledal. Byl to jeden z těch, se kterými ses naposled setkala, když jsi přišla do USA. Ještě, než to udělal, než mě téměř zabil, povídal mi o tobě." Vykřikla jsem úlekem. Takže on…Filip se stal vlkodlakem kvůli mně? Hledal mě a kvůli mé hlouposti se to stalo. Chtěla jsem ho chránit a místo toho se stal stejnou stvůrou, jakou jsem i já. Stal se vězněm měsíce. Ne, tohle jsem nedokázala přijmout.

"Promiň," pípla jsem se slzami v očích. Bylo mi jasné, že tohle jediné hloupé slovo nemůže ospravedlnit tu krutost, kterou jsem udělala, i když bylo řečeno upřímně a od srdce. "Filipe, já…já se ti straně omlouvám, já…já nevím, co mám říct," roztřásly se mi ruce a hlava se mi zatočila. "To kvůli mně, všechno kvůli mně!"

Nyní jsem to byla já, kdo schoval hlavu do dlaní. Slzy mi už tekly proudem a já se je ani nepokoušela zastavit. "Já tě chtěla jen ochránit před mým měsíčním prokletím a místo toho…ty jsi…kvůli mně…!" hlas se mi třásl hysterií a třikrát se mi v jedné větě zlomil.

"Mel, později jsem pochopil, proč jsi mě opustila. On mi řekl o tom, že i ty jsi vlkodlak a taky to, jak špatně to snášíš. Myslím ale, žes mi něco takového měla říct a měli jsme si o tom promluvit už na začátku našeho vztahu. To, cos udělala…" zakroutil hlavou. V jeho očích jsem viděla tu obrovskou zlobu, kterou ke mně cítil a to mě bolelo ještě víc. Můžu mu však něco vyčítat? Ne.

"Udělala jsem to proto, že jsem tě tak strašně milovala, Filipe!" vzlykla jsem, "byla jsem zoufalá a bála jsem se, že ti ublížím." Tohle nebyla má omluva a já to moc dobře věděla. To, co se stalo, se nedá omluvit ničím. Už nikdy to nemůžu napravit a to mě ubíjelo jako nic na světě. Opět jsem schovala hlavu do dlaní.

"Asi vím, jak ses cítila," položil svou dlaň na tu moji, "nyní jsem taky vlkodlak a chápu tyhle pocity, i tak ale zastávám názor, že jsi volila špatný krok."

Vrací mi to! Chce mi snad ublížit ještě víc, než já jemu? Ne, počkat. To už přece ani nejde a navíc mi to patří, jen do mě!

"Milovala jsem tě, Filipe, a odejít od tebe bylo jako bych za sebou nechala samu sebe. Bylo to nejtěžší rozhodnutí v mém životě. Prosím, pochop, že jsem to dělala jen proto, že jsem tě tak strašně milovala a miluju stále! Neviděla jsem jiné východisko, tehdy ne…"

Chvíli mezi námi vládlo ticho přerušeno jen mými vzlyky. "Nebudu ti lhát, Melany," ozval se po chvíli, kdy vztáhl svou dlaň zpět, "když jsem se stal vlkodlakem, mnohokrát jsem proklínal tvé jméno. Nenáviděl jsem tě tak, jak jsem tě dokázal milovat. Přál jsem ti jen to nejhorší a doufal jsem, že trpíš alespoň tak jako já," ta slova se do mě zabodávala jako stříbrné meče. Tolik bolela, tolik pálila, tolik ubližovala. Co jsem to za stvůru? "Pak se mě ale ujal Daniel," pokračoval Filip ve svém vyprávění. "Když jsem pochopil, co je to být vlkodlakem, začal jsem objevovat výhody a nakonec se mi to i zalíbilo. Znovu mě pak ovládla touha najít tě. Když nám pak arizonská smečka nahlásila vlka samotáře na našem území a spojila ho s tvým jménem, potřeboval jsem tě najít, vidět tě. Teď tě mám u sebe v domě a nevím, jestli tě chci uklidňovat, odpustit ti a říct, že všechno už bude v pořádku," utřela jsem si slzy a čekala na jeho další slova. Ruce se mi třásly jako největšímu feťákovi a čekala jsem na svůj rozsudek. "Tohle já ale nedokážu, ještě ne." Vší silou jsem zadržela další příval slz a vzlyků a jen rezignovaně přikývla. "Bojím se tě milovat stejně jako předtím, protože se bojím další bolesti. Možná už to nikdy nedokážu. Ublížilas mi strašným způsobem a já s tebou už nikdy nechci mít vztah, jako dřív."

Byla jsem si vědoma svého bledého obličeje a taky bolestného výrazu. Trvalo mi strašně dlouhou dobu, než jsem dokázala nějak reagovat. Můj hlas zněl cize i pro mě a sama jsem se divila, kolik bolesti se v něm skrývá.

"Máš pravdu, ve všem," musela jsem se odmlčet, abych zabránila slzám, "udělala jsem ti něco, co se nedá nikdy odpustit, něco, co může udělat jen naprostý blázen, i když to myslel dobře. Prosím, nechovej se ke mně slušně, protože jsi to dostal příkazem, nepřetvařuj se, že ti na mně záleží. Já chápu, že mě teď z celého srdce nenávidíš. Jsem bastard a to, cos pro mě dneska udělal, si nezasloužím," prudce jsem vstala a snažila se co nejvíc klopit oči, aby už neviděl mé další slzy.

"Počkej, Mel, takhle to přece není!" Taky se postavil, do očí jsem se mu ale neměla odvahu podívat. Byla jsem zbabělec a další dávku zloby, pohrdání a nenávisti bych dneska už nesnesla.

"Omlouvám se, žes mě tu dneska musel nechat. Chápu, jak to pro tebe muselo být těžké mít někoho jako jsem já pod jednou střechou. Je mi to opravdu líto, Filipe, budu se snažit, abych ti už nikdy nevkročila do života."

Položila jsem mu na stůl všechny bankovky, které jsem v peněžence měla, otočila jsem se, a co nejrychleji se dalo, jsem pospíchala pryč z tohoto domu, pryč od někoho, koho jsem tolik milovala a komu jsem tolik ublížila.

"Počkej, Mel!" křičel na mě, ale já opět jen zbaběle utekla. Jistě měl pro mě mnoho dalších vysvětlení, proč mě tolik nenávidí, ale já už je poslouchat nechtěla, nesnesla bych to!

Cestou do práce jsem se snažila dát trochu do formy, ale moc se mi to nedařilo. Myslím, že od teď neexistuje chvíle, kdy si přestanu vyčítat, že jsem z hodného, hezkého, poctivého kluka udělala zrůdu.

Další spřátelko :)

Wed, 30 Jun 2010 19:34:08 +0200

Tak jsem se k tomu konečně dokopala :D

Omlouvám se za zpoždění, ale nějak nebyl čas o:-). Určitě se podívejte na blog Shiny, se kterou se tímto spřáteluju :D.

Info k new kapčám: do konce týdne se budu snažit přidat k VS.

Děcka, jsou tady konečně P R Á D N I N Y ! ! ! :D ... H I P H I P H U R Á Á Á !!! :D

Spřátelení

Tue, 15 Jun 2010 15:47:31 +0200

Spřátelko + info o povídkách :) . . .

Oznamuji spřátelení s GróFka Charlotte di Rivombro. Mrkněte se k ní na blog, můžete tam najít povídky, ale blíž k tomu moc nevím, přiznám se, že jsem si je ještě nečetla. Musím si na to udělat nejdřív čas :)

Jinak co se týče mých povídek, tak určitě brzo přdím kapču k VS a jen co dopíšu BK, tak to sem hned dám. Jo a rozhodla jsem se uveřejnit i tu "povídku - román". Chci ale nejdřív napsat ještě pár kapitol ;).

Co jinak chystáte na prázdniny? Já už je mám skoro úplně plné :D. Děcka, taky už se tak strašně těšíte na ty dva měsíce bez školy? :D

3. kapitola

Mon, 31 May 2010 18:54:11 +0200

Čao zlata moje :)

Tak jsem se konečně donutila zveřejnit další kapitolu. Můj senzační sourozenec totiž udělal maturitu a ještě jsem se tak nějak nedostala z dennodenních bujarých oslav. Zrovna teď je na chatě s děckama a já se za nima v blízké době chystám. I tak jsem ale nezapomněla na psaní, tak tady máte další kapču :). Chci ji věnovat všem lidem, kteří mě potěšili komenty k minulé kapči téhle povídky a tím urychlili její zveřejnění. Jsou to: Mariana, Terka, Angel, Saraz, Miki, Ignitus Ventus, Rizell, Zuzu. Děkuju za komenty :)

Tak se dejte do čtení, i když se přiznám, že tahle kapča není nijak extra dobře napsaná. Teď ale opravdu nejsem ve stavu, kdy by její přepisování jí mělo pomoct, spíš bych jí ještě víc uškodila :D.

Prosím o hlásek v anketě, abych si vás mohla sečíst :D a opět prosím o komenty :)

P.S.: kapča k BK bude snad to týdne ;)

Když jsem přijela do hotelu, sbalila jsem si všechny věci do jedné tašky, doklady i s peněženkou jsem si strčila do zadní kapsy riflí, odhlásila a zaplatila si pokoj a šla na nejbližší parkoviště. Nejednou jsem byla nucena ukradnout si auto, což mě naučil jeden můj přítel z ulice. Nejdříve jsem se rozhlédla, jestli se náhodou nenajde autíčko, jehož majitel ho zapomněl zamknout. Jak to tak ale vidím, všichni jsou víc a víc opatrní na své věci. Musela jsem si nejdříve otevřít dveře, než jsem se dostala dovnitř. Poškodila jsem zámek, ouha, smůla.

I startování pomocí drátků jsem zvládala bravurně, stejně jako ti borci ve filmech, nyní to ale byla realita a já měla srdce až v krku, jak jsem se bála, že mě někdo uvidí. Když ale motor naskočil, měla jsem vyhráno.

Rozjela jsem se, ale kam vlastně? Alfa naznačil, že další smečka je na severu Kalifornie, třeba tady někde bude ještě nějaká jiná a já nebudu mít tak dlouhou cestu. Každopádně můj cíl byl jasný - pryč z tohoto území.

Plyn jsem měla sešlápnutý až k zemi. Jako vlkodlak jsem měla lepší zrak i v podobě člověka, a tak jsem se nemusela bát havárky.

Bylo brzo ráno a tak jsem potkala jen málo aut. Držela jsem se hlavních cest, nechtěla jsem nikam zajíždět, protože jsem se bála zdejších vlkodlaků. Je možné, aby mi opravdu nedovolili odjet?

Naproti mě jel kamion a i on nejel podle předpisů a nabíral na rychlosti stejně tak jako já. Nejspíš dostal smyk, jinak si neumím představit, jak jinak by se to mohlo stát. Těsně, než jsme se mohli minout, sjel na můj silniční pruh a mě i s celým autem strhnul stranou. Událo se to všechno tak strašně rychle, že jsem si to ani nestačila uvědomit. Auto, ve kterém jsem jela, se převrátilo na střechu, pak znovu na kola a takhle válelo sudy ještě chvilku, než se nedostalo na ohrazení tohoto mostu. To jako kdyby tam ani nebylo, auto ho prostě protrhlo, jako by bylo z papíru. Pak už jsem se jen řítila do vody.

Proč mám tak blbý zlozvyk nepoutat se? Kvůli němu jsem sebou v autě házela jako hadrová panenka, i když jsem byla vlkodlak. Ani jeho síla mi nepomohla dostat se z auta v čas. Byla jsem celá potlučená, z nosu mi stékala krev po puse a do hlavy jsem se bouchla snad nesčetněkrát. Kdybych nebyla vlkodlak, jistě bych už ztratila vědomí.

Voda mě za chvíli obklopovala ze všech stran, jak se dostávala dovnitř auta. Pokusila jsem se otevřít dveře a ty nechtěly povolit za žádnou cenu, ani když jsem použila vlkodlačí sílu. Tohle přece není možné! Vydržím pod vodou dlouho, ale před pádem jsem se málo nadechla a navíc si i trochu vody lokla.

Tluču do dveří i do skla, dokud konečně nepovolí a já se můžu dostat z auta. To už kleslo pěkně hluboko a mě tak čekala dlouhá cesta nad hladinu. Voda se najednou kolem mě prohnala jako ve víru a pak … pak jsem ztuhla a nevěřila svým očím. Vedle mě se totiž objevil Filip. Kluk, kterého jsem před necelým půl rokem opustila v Kanadě, když mě tamější smečka objevila. Chodili jsme spolu skoro tři měsíce, když jsem musela zmizet bez rozloučení. Nevěděl totiž, že jsem vlkodlak, neřekla jsem mu to, a tak jsem mu ani nemohla vysvětlit, proč jsem tak narychlo odjela.

I v té vodě jsem poznala jeho krásný obličej s vlasy zářícími jako slunce. Asi opravdu sním, tohle se mi všechno zdá!

Od údivu jsem otevřela pusu a nechtěně si opět lokla trochu vody. Ta se dostala tam, kde neměla co dělat a já jsem zpanikařila. Pokoušela jsem se nadechnout, ale nešlo to, jako kdybych úplně zapomněla na to, že jsem ještě stále ve vodě. Musel to být právě Filip, kdo mě začal vlčí rychlostí vytahovat nad hladinu.

Konečně jsem byla na vzduchu a vykašlávala jsem vodu z plic. Myslím, že jako člověk bych se dneska nejspíš utopila a jako vlkodlak málem taky.

Něčí teplé ruce mě držely nad hladinou a já si uvědomila, že za sebou cítím vlkodlaka. Lekla jsem se a prudce se otočila. Nevím, jestli mám halucinace nebo jsem se tak moc bouchla do hlavy, ale opravdu u mě byl Filip a tvářil se starostlivě. Přitáhl si mě pevně na hruď, až jsem skoro zase ztratila dech.

"Už je dobře, už jsem s tebou," říkal, jako by konejšil malé dítě. Bodlo mě u srdce. Nebyl pochyb o tom, že by tohle nebyl Filip. Byl to on, ale trochu…jiný. Je vlkodlak!

Políbil mě do vlasů, pak se mnou začal plout na břeh. Za celou tu dobu jsem nebyla schopná ze sebe vypravit jediné slovo. Jak dlouho je vlkodlakem? A jak se to vůbec mohlo stát? Co dělá tady v Kalifornii? Je taky sám? Pak mi to ale došlo. Ten známý pach, který jsem včera v lese cítila…to byl on! Měl snad něco společného s tím kamionem, který do mě narazil? Měl snad on za úkol mě zastavit, abych neodjela z města?

Když už jsme byli na suchu, vtáhl si mě do náruče, jako malé miminko, a já se nechala. Jako by byla moje mysl v mlze, jako bych to obětí potřebovala natolik, že kdyby mě pustil, zbláznila bych se.

"Třesu se," uvědomila jsem si. Jsem vlkodlak, proto bych neměla pociťovat zimu. Na chvíli jsem zauvažovala, jestli se mi tohle všechno jen nezdá a v tom snu jsem se stala opět jen pouhým člověkem. Pousmála jsem se, kéž by se to stalo i doopravdy.

"Jsi jen v šoku," pohladil mě po tváři, "za chvilku to přejde." Přikývla jsem a víc se přitulila k jeho teplé hrudi. My vlkodlaci máme vyšší teplotu než obyčejní lidé a já ji teď nějakým způsobem potřebovala získat zpět.

"Už na nás čeká auto. Pojedeme ke mně a tam ti všechno vysvětlím."

"Patříš sem do smečky, že ano?"

Na chvíli se zarazil. "Přesně tři měsíce."

Takže jsem měla pravdu. Tam v lese to byl on. Přemýšlela jsem, jaké mám možnosti. Co jen musím udělat, abych se jim vyhnula bez toho, abych zase nějak nezranila Filipa. Než jsem něco vůbec stačila vymyslet, už jsem se mu houpala v náruči. Chtěla jsem protestovat, ale jakmile se mi zatočila hlava, pochopila jsem, že se mé tělo ještě dostatečně nezregenerovalo.

"Vedeš mě za svou smečkou?" vylekala jsem se, jak můj hlas zněl vystrašeně. Opravdu jsem před nimi měla respekt, to ale nic nemění na tom, že se budu bránit a hájit svoje záměry.

"Oni tě nezabijí, Daniel by to nedovolil."

"Daniel?"

"Alfa," vysvětlil.

"Nech mě, Filipe. Nechci do domu, který je plný vlkodlaků." Aby to lépe pochopil, pokusila jsem se od něj odtáhnout. Držel mě ale moc pevně.

"Ne, Melany, takhle tě tu nenechám. Za chvíli sem přijede záchranka, hasiči i policie a nechci, abys měla problémy ať už s ukradeným autem, nebo s tím, jak jsi pád vůbec přežila téměř bez zranění."

"Rozhodně nejsem tak pitomá, abych tady zůstávala!" zavrčela jsem, jak to umíme jen my vlkodlaci. Zasmál se.

"Ještě ti bude chvíli trvat, než budeš moct normálně chodit."

Ruce jsem zaťala do pěstí. Jako vlkodlak je mladší a teď se ke mně chová jako k malému dítěti. To bych měla dělat já, ne on!

"Filipe, už nás k sobě nic nespojuje, nemusíš se o mě starat, nemáš k tomu důvod!" ohradila jsem se naštvaně, i když to z mé strany byla lež. Stále jsem ho milovala.

Až téměř bolestivě mě k sobě víc přitáhl a v jeho očích zazářila zlost. Zlost na mě. Už otevřel pusu, že něco řekne, nakonec si to ale rozmyslel. Že by mě ještě stále po tom všem miloval?

"Musím tě přivést ke smečce, je to rozkaz a ten já splním. Samotáři jsou nám všem jen na obtíž. Jsou sobečtí a jenom všem přidělávají práci." Tohle nejsou slova člověka, který je zamilovaný. Až teď jsem pochopila, že je na mě Filip opravdu naštvaný. Než jsem mu stačila odpovědět, už jsme stáli před černým autem. Filip otevřel dveře a ne moc šetrně mě položil/hodil na zadní sedadlo. Sám si sedl dopředu.

Na místě řidiče seděla pohledná blondýnka s kudrnatými vlasy. Cítila jsem, že je vlkodlak a nebyl pochyb, že patřila ke smečce.

"Ahoj vlčice. Promiň za tu bouračku, nechala jsem se trochu unést," rozjela auto a jela poměrně velkou rychlostí, "chtěla jsem jen zjistit, kolik toho vydržíš, ale musím říct, žes mě překvapila. Myslela jsem, že jsi o něco silnější, ale vy samotáři jste tak strašně nemožní!"

Se zavrčením jsem se prudce zvedla do sedu a měla jsem v plánu ji alespoň uhodit. Filip však reagoval velmi rychle a jednou rukou mě hodil zpátky na sedadlo. Ještě že to udělal, zatočila se mi totiž hlava a radši ať si blondýnka myslí, že jsem se stáhla kvůli Filipově zásahu.

"Beth," napomenul svoji kamarádku.

"Klídek, Filipe. Tahle nám opravdu neublíží, vždyť se na ni podívej, je tak slabá, že z hloupého pádu do vody nám už pomalu ztrácí vědomí," zasmála se a dopalovala mě tím k úplné nepříčetnosti. Rozhodně jsem neupadala do bezvědomí a už vůbec nejsem tak úplně slabá, jak si myslí. Je pravda, že jsem celou noc nespala a pád mě trochu oslabil, ale stále jsem vlkodlakem.

Opět jsem se zvedla do sedu a nejdříve se vyhnula Filipově levačce, než jsem s napřaženou pěstí zaútočila na tu drzou blondýnku. Ta se ani nenamáhala bránit.
Nejspíš natolik věřila ve Filipovy rychlé reflexy, že se nad tím ani nevzrušovala.

Ten mě zase zastavil a za jízdy přeskočil za mnou do zadu, kde mě uvěznil ve svém pevném sevření.

"Mohla bys toho nechat, Elisabeth?" okřikl ji neštvaně.

"Jen počkej, ty blonďatá mrcho, pusť mě, Filipe!"

"Nech toho!" poručil mi hlasem plným autority, ale já jsem na něj nedala. Musela jsem jim oběma dokázat, že si se mnou nemají hrát.

Blondýnka se jen smála. "Jen ji klidně pust, aspoň budeme mít pak klid, až jí jednu natáhnu."

Měla pravdu. Vztek pomalu upadal a já jsem začínala konečně rozumně přemýšlet. Uklidnila jsem se a po celou cestu mlčela, i když mě ona dál urážela. Pomalu jsem začala klimbat.

Naštěstí netrvalo dlouho, kdy Elisabeth zastavila před menším domkem stále ve městě, i když na druhém konci, než jsem já byla ubytovaná v hotelu. Když mě Filip konečně pustil, otevřela jsem dveře od auta a vystoupila. Trochu se mi zatočila hlava, jak jsem se rychle dostala na nohy a hned jsem pak na ramenou měla Filipovy ruce. Odstrčila jsem je a tím mu dala najevo, že jeho pomoc nechci.

Pochopila jsem, že zdejší smečka se pohybuje hlavně v tomhle okolí, už jen díky vlkodlačímu pachu, který se zde nedal jen tak přejít. Bylo mi tady víc než jen nepříjemně. Zatím se mi vlastně nikdy nestalo, že bych byla až takhle blízko nějaké smečky.

"Neříkal jsem ti snad, že všechny tvé útěky budou zbytečné?" ozval se posměšně alfa smečky ode dveří. Změřila jsem si ho nenávistivým pohledem.

"Můžeš být na své psíky hrdý," odplivla jsem ta slova, "jsou poslušní jako beránci."

"Samozřejmě, oni totiž vědí, pro co tohle všechno dělají."

"Asi neznají všechna fakta, jinak by ti služky nedělali!"

"Co ty o tom můžeš vědět, jsi vlkodlakem teprve rok a pokud vím, ve smečce jsi nikdy nebyla."

"Vím o tom dost a to mi stačí."

"Nevíš o tom nic," vložil se do našeho hovoru Filip. Naštvaně jsem se na něj otočila.

"A co o tom můžeš vědět ty, jsi vlkodlakem ještě kratší dobu než já!"

Ušklíbl se, "moje první přeměna byla naprosté fiasko a nebýt Daniela, dopadl bych hodně špatně. To on mi se vším pomohl, bez něj bych byl teď už mrtvý nebo bych se stal bláznem."

Odfrkla jsem si. Já to zvládla i sama!

"Měli bychom v hovoru pokračovat vevnitř, venku nás může někdo slyšet," vložila se do hovoru i blondýnka, které věnovala velkou pozornost svým nehtům.

Nechtělo se mi tam mezi ty supy, ale neměla jsem žádnou šanci k úniku. Vyšla jsem tedy ke dveřím, Filip mi šel v zádech jako stín. Snad čekal, že upadnu, ale slabocha ze sebe dál vážně dělat nechci.

Vevnitř dům vypadal útulně. Filip mě zavedl do obýváku, jak jsem pojmenovala místnost s dlouhou starší sedačkou, televizí a křeslem. V domě byl ještě jeden vlkodlak, kterého jsem neznala, i tak jsem ale čekala, že sem dotáhnou celou smečku. Proč jsem si to myslela? Nevím.

"Přinesu ti něco na převlečení, ať nejsi v mokrých věcech." Přikývla jsem na Filipa a čekala, co se bude dít dál.

"Beth? Můžeš mi vysvětlit, co se stalo?" Daniel si sedl do jednoho z křesel. Každý jeho pohyb byl jako by ho někdo tahal za špagátky. Přesný s velkou grácií.

"Museli jsme ji nějak zastavit. Ukradla auto, tak jsem si půjčila kamion a šťouchla ji do vody," pokrčila rameny a já jsem jen zatínala ruce do pěstí. Kráva blbá!

"Pojď si sednout, Melany," pobídl mě Daniel k sedačce.

"Ty mi neporoučíš, nejsem tvůj vlkodlak!" odsekla jsem a bylo mi naprosto jedno, co udělá. I kdyby mě teď zabil, je mi to opravdu jedno. Všechno je mi teď jedno! Jsem naštvaná, hodně naštvaná, a unavená. Ať jdou všichni k čertu!

V Danielových očích vzplál oheň. "Vyzíváš mě, moje vlčice, a já mám výzvy rád. Nebude trvat dlouho, kdy mě budeš nazývat alfou."

Posměšně jsem si odfrkla. "Ty a alfa? Můj alfa?" falešně jsem se zasmála, "To opravdu nehrozí! Jsi jen do sebe zahleděný znuděný psíček, který nemá co na práci, tak si zpestřuje život mnou. Díky, ale já za tvůj ubohý čas opravdu nestojím!"

Než jsem se nadála, narazila jsem do zdi a krk mi pevně svíral jeho ocelový stisk ruky.

"Nehraj si se mnou! Já jsem mnohem silnější alfa, než které jsi poznala, taky mnohem starší a vím, jak se musí jít na ty nezkrotné hlupáky, jakým jsi i ty."

Pomalu jsem se dusila a pokoušela se ho od sebe dostat. Je opravdu silný, to jsem ale mohla zjistit už tehdy v lese.

"Nesu to oblečení."

Alfa mě konečně pustil a já bolestivě dopadla na zem. Ne jenom, že mě teď třeštila hlava, ještě k tomu jsem zalapala po dechu. Někdo mě vytáhl na nohy.

"Příště si své řečičky nech sama pro sebe, ušetříš si tak spoustu nepříjemností."

Mé oči se setkaly s těma jeho plnýma autority samotného alfy smečky. Musela jsem uznat, že tenhle má vážně něco do sebe. Hodil po mně nějaké oblečení, které mu Filip nejspíš podal a ukázal mi dveře od koupelny. Aspoň že tak. Když jsem si na sebe dala velké džíny, které jsem si musela třikrát ohrnout a utáhnout pořádně páskem a bílé triko, které mi sahalo až ke kolenům, pověsila jsem své mokré oblečení na topení. Vytáhla jsem z kapsy peněženku a dala si ji do nových riflí. Slyšela jsem, jak se domovní dveře otevřely a někdo vyšel ven.

Podívala jsem se do zrcadla a zhrozila se. Všechny rány jsem už měla zacelené, ale stopy zaschlé krve na obličeji zůstaly. Smyla jsem si je a ještě si trochu prohrábla stále vlhké vlasy.

Když jsem se vrátila zpět do obýváku, na sedačce už seděl jen Filip s Danielem a o něčem si tiše povídali. Přitom si dávali velký pozor, abych nezachytila ani jedno slovo.

"Teď se mnou plánuješ co, alfo?" složila jsem si ruce na prsou a držela si od něj dostatečný odstup.

"Teď bychom si konečně mohli všichni pořádně odpočinout, vytáhla jsi nás z postele."

"Fajn, já se jdu postarat o své věci, které jsem nechala v autě."

"O to se postaráme my, ty si běž odpočinout," usmál se na mě Filip povzbudivě.

"Nemám kde odpočívat a navíc musím do práce, Samanta si o mě bude dělat starosti." Můj hlas byl najednou jemný a upřímný. Jako by mě Filip svým úsměvem donutil změnit chování.

"Jsme smečka a ta si navzájem pomáhá," i Danielův hlas nabral na vlídnosti, "Filip ti jistě rád poskytne přístřeší a moji vlci se o tvé věci postarají."

Zakroutila jsem hlavou. Ukazuje mi výhody, jaké smečka má, ale už nic neříká o protislužbě, kterou nemíním podstoupit.

"Jen si pojď lehnout, postarat se o všechno můžeš, až budeš v lepším stavu," nabídl mi Filip. Dlouho jsem přemýšlela. Přece jenom jsem opravdu unavená, ale vlkodlak má přece jen něco vydržet, ne? Nakonec ale proč by mi nemohl pomoct bývalý přítel? Ne jako vlkodlak, ale jako starý známý.

"Dobře," přikývla jsem a nechala se zavést do menší modré místnosti s velkou postelí. Nejspíš ložnice. Měl tu čisto stejně jako pokaždé, když jsem byla u něj doma ve Vencouveru.

"Díky, že mě u sebe necháš," plácla jsem ani nevím proč. Snad jen jsem vycítila to napětí mezi námi. Podíval se na mě zvláštním pohledem a já pochopila. "No jasně, rozkazy přece musíš poslouchat!" naštvala jsem se.

"Ne, tak to není. Nechal bych tě tu, i kdyby mi to Daniel neřekl." Bránil se.

"Ale ne, kdyby ti tvůj páníček poručil mě vyhodit!" Na to už argument neměl. Jak jen se změnil! Vždy bojoval sám za sebe. Míval svůj cíl, kterého chtěl dosáhnout za každou cenu. Nikdy nedělal nic proti svému přesvědčení a teď? Kdybych věděla, že se z něj stal vlkodlak, postarala bych se o něj sama a mohli jsme tak být spolu, jen my dva. Co se jen z něho stalo kvůli jedné hloupé smečce!

"Raději běž, Filipe," zakroutila jsme nad ním hlavou a potlačila v hlase zklamání.

"Přeji ti krásné sny." Pokusil se na mě usmát, ale moc se mu to nepodařilo. Raději opravdu odešel.

Lehla jsem si do peřin, ze kterých jsem cítila jeho vůni. Všechno by mohlo být jinak, kdybych nebyla vlkodlak. Nikdy bych od něj neodešla a mohlo by nám spolu být tak dobře! Jedna osamělá slza mi stékala po tváři, než jsem ji dlouhým tričkem setřela. Nechtěla jsem myslet na to, kde jsem, proč tady jsem a co tady dělám, chtěla jsem se už jen propadnout do spánku a to se mi naštěstí podařilo téměř okamžitě.

V další kapči si budeme moct přečíst dost šokující rozhovor mezi naší hrdinkou s Filipem ;)

2. kapitola

Sat, 15 May 2010 14:10:21 +0200

Prosím o komenty. Napiště, jestli mám tuhle povídku psát dál nebo se na ni vykašlat a radši zveřejnit tu druhou ;)

2. kapitola

"Dnes jsi nějaká podrážděná," zavrčela na mě Sam, když jsem jí vzala talíře z ruky s tím, že stůl šest obsluhuju já, ne ona.

Povzdechla jsem si, "promiň, špatně jsem se vyspala." Raději jsem šla odnést jídlo zákazníkům a přiměla se nemyslet na dnešní úplněk. Byla jsem strašně nesvá. Ještě stále jsem nezjistila, ve kterém městě v Kalifornii sídlí smečka a kde loví, když je úplněk. Měla jsem strach, že se s nimi dnes v noci potkám, to bych musela znovu utéct a opět se stavět na nohy.

"Mel?" oslovila mě má kamarádka, "co bys řekla na takové zpestření nálady? Zajděme si dnes do klubu!" prosila a úpěnlivě na mě upřela svoje nevinné oči. Jen těžko jsem ji odmítala.

"Promiň, ale dnes mi není nějak dobře, půjdu si brzo lehnout," a bylo to ještě horší, když jsem jí lhala. Ovšem je to pro její dobro.

Posmutněla. "Opravdu tam nechceš zajít? Třeba kdybychom si zašli mezi lidi, bylo by ti líp. Blbli bychom spolu a tobě by se konečně po třech dnech zvedla nálada." Opravdu jsem protivná už takovou dobu?

"Promiň, ale fakt ne. Zajdeme si někdy jindy, slibuju." Alespoň tohle malé ujištění jí nevzalo celou tu jiskru, která se jí odrážela v očích.

Když jsem přišla do hotelu, zmocnil se mě zlý pocit. Čím víc se blížilo setmění, tím víc nervózní jsem byla. Už hodinu před stmíváním jsem odešla z hotelu a nechala klíč od pokoje na recepci. Tohle městečko jsem už znala a taky jsem věděla o lese, který je nedaleko a právě tam jsem měla namířeno.

Srdce mi nervózně bušilo do hrudi, když se začalo stmívat. Tehdy ke mně zavítal něčí pach, který se mi zdál strašně známý a přitom naprosto cizí. Zmocnilo se mě zlé tušení, které mě ne a ne opustit.

Sundala jsem si šaty a nechala je poskládané na hromádce pod stromem. Teď už mi zbývalo jen čekat, což na tom bylo to nejhorší. Dneska jsem se cítila opravdu divně, nikdy jsem nebyla tak mimo kůži jako právě nyní.

Obklopila mě tma a já se zadívala do tváře měsíce. Bylo to tady. Cítila jsem jeho sílu, jak do mě vniká a donutila mě zalapat po dechu. Narazila do mě tak silně, až jsem klesla na kolena. Roztřásla jsem se a nedokázala to zastavit. Začalo mě bolet celé tělo, schoulila jsem se do klubíčka. Tohle se mi stalo jen jednou, a to když jsem svou proměnu zažívala poprvé. Co se to dnes děje?

Uslyšela jsem vytí vlků a ucítila pach neznámé smečky. Tohle je špatné, opravdu hodně špatné. Neměla jsem ale čas zabývat se nějakou hloupou smečkou. Mé tělo bylo jako v ohni a celé se třáslo. Pevně jsem semkla víčka k sobě a ruce zaťala do pěstí. Potřebovala jsem nějak přemoct tu bolest.

Vlk ve mně se nejspíš zbláznil. Jako kdyby mě chtěl roztrhat zevnitř. Chtěla jsem být konečně vlkem, zbavit se bolesti, ale nešlo to. Byla jsem zoufalá a nevěděla, co mám dělat. Vlk byl uvězněn v mém těle a nemohl se dostat ven. Jestli to takhle potrvá ještě chvíli, asi se zblázním! Na čele se mi objevil studený pot a těžce jsem dýchala. Objímala jsem se pažemi a zoufalstvím mi začaly téct slzy.

Pocítila jsem dotyk na tváři. Ztěžka jsem otevřela oči a úlekem sebou cukla. Přede mnou stál obrovský zlatohnědý vlk a olizoval mi obličej. Chtěla jsem utéct, ale nedokázala jsem se postavit. Když mi vlk opět olízl tvář, mé oči se setkaly s těma jeho. Jako by mezi námi proběhlo nějaké spojení, určitá mocná síla, která uklidnila mého vlka. Nevím, jak dlouho jsme se na sebe vzájemně dívali, po té nekonečné době jsme se však konečně přeměnila v bílého vlka.

I v téhle podobě jsem zůstala celá zmožená ležet na zemi. Neznámý složil packy pod sebe a lehl si ke mně. Tyčil se nade mnou jako můj ochránce. Až teď jsem si plně uvědomila, že se stalo to, čeho jsem se nejvíc obávala. Tohle znamená změnit prostředí. Opět.

Pochopila jsem, a můj vlk mi to jen potvrdil, že přede mnou leží alfa kalifornské smečky. Nevím, co má za lubem a ani to nedokážu odhadnout. Nevypadal však, že by mě chtěl nechat jen tak být. Zamrkala jsem a konečně se odvážila vstát. On vstal taky. Byl mnohem větší a mohutnější než já a vyzařovala z něj autorita.

Nemělo cenu utíkat, on je rychlejší a jistě má i lepší reflexy, proto jsem se jen otočila a vykročila do lesa.

Až nyní jsem si všimla přítomnosti celé smečky. Stála kolem mě v kruhu a vyčkávala na rozkazy. Viděla jsem to jasně - ty pouhé figurky ve hře, které nemají svůj vlastní život. Ne, nikdy nebudu jako oni, nikdy se nebudu podřizovat a dělat ze sebe otroka! Samou zuřivostí jsem zavyla, i když můj hlas nebyl tak silný a pevný, jako jindy. Stále jsem byla trochu oslabená tou dnešní podivnou přeměnou.

Rozhlížela jsem se stále dokola a hledala alespoň malou skulinu mezi nimi, kterou bych mohla utéct. Nenašla jsem ji a to mě značně zneklidnilo. Stojím sama před celou smečkou, ze které bych ani jednoho vlkodlaka neporazila ani při své plné síle a nevím, co od ní můžu čekat. Přikrčila jsem se a přemýšlela. Cítila jsem, jak vlk chtěl bojovat, chtěl ukázat hloupě svou sílu, i když věděl, že nemá proti nim ani tu nejmenší šanci.

Tohle nemohla být celá smečka, uvědomila jsem si. Kolem mě bylo celkem devět vlkodlaků včetně alfy a podle toho, jakou sám jejich velitel vyzařoval moc, jsem usoudila, že někdo tak působivý musí velet minimálně dvaceti vlkodlakům a i to je velmi málo. Nechápala jsem, jak jsem si nemohla nevšimnout takového počtu vlkodlaků v tak malém městě, jakým byl Blithe. Jindy jsem cítila každého vlka v dosahu nejmíň sta metrů. Museli se tady objevit jen teď přes úplněk nebo se po celou dobu, co jsem tady, skrývali a nevycházeli do ulic.

Jeden z vlků přede mnou zavrčel. Byl větší než já, stejně jako všichni ostatní v téhle smečce. Kožich byl zbarvený to tmavě hněda a pach tohoto vlkodlaka mi byl něčím známý. Zavrčela jsem na něj nazpět, abych dala najevo, že se mu jen tak nepoddám. Naježila jsem se a čekala, že zaútočí. Srdce mi přímo bušilo do hrudi, jaký jsem měla strach a divila jsem se, že se ještě celá netřesu. Avšak nemínila jsem se vzdát, to ani v nejmenším. Radši budu bojovat do skonání.

Začali na mě vrčet i ostatní členové smečky, pak ale jako by mávnutím kouzelného proutku ztichli. Jejich alfa se přede mě postavil naprosto uvolněně a opět se zasekl v mých očích.

"Neměj strach." Polekaně jsem ustoupila o tři kroky vzad a zakňučela proti své vůli, to jen ten pitomý zvířecí instinkt! Byl to snad hlas alfy, který jsem uslyšela v hlavě? Nebo už opravdu blázním?

"Ano, jsme vlkodlakové a ty jsi jím nyní taky. Nemusíš se ničeho bát, se vším ti pomůžu. Jsem alfa, což je označení pro toho, kdo vede celou-"

"Vím, kdo je to alfa!" vykřikla jsem v duchu nervózně. On mě snad považoval za úplně nového vlkodlaka?!

Alfa stojící stále přede mnou si odfrkl. "Bylas snad přeměněna záměrně? Jak víš o vlkodlacích?" i v myšlenkách nyní byl jeho hlas najednou drsný a postrádal tu něžnost či starost, kterou tam před chvílí měl.

"Záměrně?" jako vlk jsem štěkla, jak jsem v sobě nedokázala potlačit zlost. Nerada vzpomínám na den, kdy mě ten odporný, nechutný a do sebe zahleděný vlkodlak pokousal kvůli svým vyšším cílům. Otřásla jsem se odporem. "Jak bych o nás nevěděla, když sama jsem vlkodlakem téměř rok!" Až když jsem mu tuhle myšlenku pomyslně poslala, svého činu jsem zalitovala. Možná, že kdybych ho nechala si myslet, že tohle je má první přeměna, dokázala bych se z téhle situace dostat lépe než nyní. Ne možná, ale určitě! Všichni okolo mě začali vrčet, takže nebyl pochyb, že náš dialog slyší celá smečka.

"Takže jsi vlk samotář," neptala se, pouze konstatovala hlava celé smečky. Všichni vlkodlaci okolo se přikrčili do bojové pozice a byli připraveni zaútočit. Neodpovídala jsem, pouze se více začala soustředit na ostatní vlkodlaky a přemýšlela, jak jen téhle celé situaci utéct. "Ty jsi ta, co k nám nedávno přišla z Arizóny, že ano? Tamější alfa mě upozorňoval, že na naše území utekl jeden vlkodlak. Myslel jsem si ale, že půjdeš dál na sever Kalifornie. Je přece všeobecně známo, že mezi arizonskou smečkou a naší vládne již mnoho let mír. Copak tě nenapadlo, že mě o tobě neinformuje?"

Úplně jsem tím zjištěním ztuhla. Až teď jsem zjistila, že o vlkodlacích vlastně vůbec nic nevím. Je vůbec možné, aby vládl mezi smečkami mír? A další věc - copak může být více smeček v jednou státu? A proč se vůbec arizonský alfa zabýval něčím tak hloupým jako je vlk samotář, který už není na jeho území? Nejspíš takovým vlkodlakům věnují větší pozornost, než jsem si myslela, což jsou samé špatné zprávy.

"Když mě necháš odejít, už nikdy se na tvém území neobjevím, slibuju." Co mi jiného zbývalo? Musím žebrat, nechci se prát.

"Zníš velmi sklíčeně," alfa se ke mně o krok přiblížil. Kdo by na mém místě sklíčeně nezněl? "Vím, jak je to těžké žít sám s vlkodlakem uvnitř, taky jsem zažil tyhle začátky," udělal ke mně další krok, což se mi ani trochu nelíbilo. O dva kroky jsem se od něj vzdálila. "A tvá proměna je velmi bolestivá. Musíš strašně trpět," do jeho hlasu se opět vrátila ona něžnost, která tam byla na počátku, "jsem schopný ti se vším pomoct, uklidnit tvého vlka a zkrotit ho … pokud se přidáš do naší smečky." Když domluvil, pečlivě sledoval každý můj pohyb.

Na jeho slova jsem reagovala okamžitým vrčením. "Svého vlka si dokážu zkrotit sama, nepotřebuji vaši smečku!"

Vlkodlaci okolo mě jako by se smáli, jejich alfa se však i jako vlkodlak tvářil spíše soucitně. Buď je to dobrý herec nebo má opravdu starost. "Říkalas, že jsi vlkodlakem téměř rok a i přes to dnešní proměna byla ještě horší než první proměna jiných vlkodlaků. Jasně to vypovídá o tom, že svého vlka nezvládáš a potřebuješ někoho, kdo by tě vedl."

Zavrčela jsem. Svého vlkodlaka zvládám, vím že jo, a nikomu to nepotřebuju dokazovat! "Nevím, proč byla dnešní proměna taková, jaká byla. Ještě nikdy se mi nic podobného nestalo! Mé ostatní proměny byly úplně jiné, takže svého vlka zvládám a dokážu mu velet!"

"Já vím, proč tvoje proměna byla tak bolestivá. Tvůj vlk totiž touží po smečce, nechce být sám. Vycítil nás a touhle přeměnou mě přivolal k tobě."

"To je naprostá hloupost!" oponovala jsem mu. Vlk, můj vlk, přece neudělá nic, čím by nás oba zničil. Ví přece, že se ke smečce nikdy nepřidám a proto nezbývá nic jiného, než mě zabít. Ale ne. Touží snad můj vlk po smečce natolik, že by za ni život položil? I kdyby, dokážu mu, že život, který vedeme je mnohem lepší a on to pochopí. "Pusť mě a já odejdu z tohoto území, už o mně nikdy neuslyšíš."

I jako vlkodlak zakroutil hlavou. "Nenechám tě jen tak jít, jsi nebezpečná pro okolí i pro sebe samotnou."

Vzplál ve mně další hněv. Copak jsem někdy za tu dobu ublížila nevinné bytosti? Nikdy, vždy jsem se ovládla! "Tak co se mnou máš v plánu? Chceš mě zabít? Měj tedy na paměti, že se budu ze všech sil bránit!" Byla jsem hrdá sama na sebe, s jakou odhodlaností jsem mu tuhle myšlenku posílala.

"Nechci tě zabít," udělal ke mně tři dlouhé kroky, až jsem cítila jeho dech na čumáku. Opět se nade mnou tyčil a já si připadala tak bezbranná. "Stačilo by málo a ukončil bych tvůj život. Jako alfa jsem ten nejsilnější z vlkodlaků tohoto území a proto ti nedoporučuju se dát se mnou do boje. To, co chci, je ti pomoct. Dokázat ti, že tvé místo je ve smečce a ne se jako tulák prohánět světem."

Odfrkla jsem si. "Nikdy ti nebudu dělat otroka, to si zapamatuj, alfo," na poslední slovo jsem pomyslela s tím největším odporem, "jenom představa, že bych tancovala, jak ty pískáš, se mi hnusí a mám svou vlastní hrdost, která mi nedovolí se ti podvolit!"

Nečekaně na mě skočil a povalil mě na zem. Začala jsem se s ním prát. Zuby jsem ho kousla do nohy, čímž mě pustil a já se tak dostala na nohy. S rozběhem jsem na něj skočila a špičáky mu mířila na krk. Než jsem se ale k němu v letu dostala, předběhl mě a zahryzl se mi do boku do srsti. Bolestně jsem zakňučela a marně jsem sebou cukala. Svůj pevný stisk nepovolil. Přestala jsem sebou tedy zmítat a čekala, jak se zachová on. Pustil mě ze svého sevření. "V tom případě je mým úkolem tvoji hrdost zlomit. Věř mi, že i já si dokážu stát za svým a jak tady stojím, nadejde den, kdy budeš součástí mojí smečky! Nedovolím ti opustit své území a budeš hlídaná jako vězeň. Prvním krokem na toto území sis zpečetila osud, moje malá vlčice. Máš k dispozici celou jižní Kalifornii, i tak se ale budeš cítit jako pes v kleci."

S jeho slovy jsem se nedokázala smířit. Ze samého zoufalství jsem se na něj zvonu vrhla a stejně, jako před tím, jsem skončila s jeho zuby ve svém kožichu. Vlci okolo nás jen soustředěně pozorovali, jak si jejich alfa počíná. Nedovolili si ze sebe vydat ani hlásku, pitomci!

Vždy, když mě alfa svou silou v boji dostal, vzdala jsem se. Když mě ale pustil, opět jsem se bezcílně pustila do boje. Dávala jsem tak najevo svou beznaděj, které mě soužila zevnitř jako láva protékající mi hrdlem. Utržila jsem už mnoho zranění, ale jako vlkodlak se hojím rychle, proto jsem jim nepřikládala žádnou váhu. Když už jsem bojovala z posledního, nechal mě a přestal útočit. Zkroušeně jsem se svalila na zem a zůstala tam ležet.

"Pamatuj si, moje vlčice, že budu hlídat každý tvůj krok. Nezkoušej útěky, budou zbytečné. Taky nezapomeň na má slova: já nepřestanu, dokud nezlomím tvé odhodlání a to věř, že času i trpělivosti mám dost." Odstoupil ode mě a i smečka přešla ne jednu stranu. "Zůstanu tady ještě s tebou, abych ti pomohl při přeměně v člověka."

"Nepotřebuju tě! Vždy jsem vše zvládala sama a tak to i bude, slyšíš? Dokážu se přeměnit, nejsem nováček!" kdybych mohla, řvala bych. Jak hněvem, tak i zoufalstvím.

"Myslím, že pokud se vzdálím, tvůj vlk značně zneklidní a tvá přeměna bude stejně nepříjemná, jako před chvílí."

"Mám ti znovu opakovat, že tvou pomoc nepotřebuju?" zuřila jsem. On ale naprosto ignoroval moji poznámku, až jsem si myslela, že k němu snad ani nedorazila.

"Máme ještě čas, než moc měsíce na tebe přestane mít vliv. Měli bychom jít na lov, abys do sebe dostala alespoň trochu syrového zvířecího masa."

Tento poznatek mě zarazil. "Zajíce jím jen málokdy, nepotřebuji syrové maso!" Nebo spíš na něj mám jen málokdy chuť.

Alfa jako by vyslal rozkaz jednomu z vlkodlaků, který se vzdálil. Napadala mě spousta možností, jak rozkaz mohl znít. "Chceš snad ublížit někomu ve své blízkosti? Když teď něco sníš, nebudeš mít takovou chuť na lidské maso."

Trhla jsem sebou. Co to právě řekl? Lidské maso? Nikdy jsem neměla chuť na žádného člověka, Bůh chraň! "Nepotřebuju sníst žádné zvíře. Nejspíš nemám na lidi takové choutky jako ty!"

Zavrčel na mě a nebezpečně se přiblížil. Donutila jsem se postavit na nohy, "u vlkodlaků je běžné, že touží po lidském mase a ty můžeš být šťastná, že jsi tuhle touhu ještě nezakusila. Vlastně i vděčná. Nevím, jak by s tebou naložila smečka toho území, na kterém bys člověka zabila. Většinou se ale tihle vlkodlaci trestají smrtí."

Neodpověděla jsem mu. Copak ta chuť, ta touha po něčem, která se mi občas objeví v ústech, je touha po lidském mase? Otřásla jsem se tím zjištěním.

Přišel k nám vlkodlak, který před chvílí odešel, nyní se zajícem v zubech. Toho přede mě vyplivl a já pochopila. Bojovala jsem sama se sebou, ale obava z toho, že bych někdy zatoužila po člověku tak silně, až bych ho zabila, sežrala, mě donutila celého zajíce spořádat.

"Výborně, teď se připrav na přeměnu." Ostatní vlkodlaci odešli. Nevím, jestli to bylo taktem či rozkazem, nejspíš ale tím druhým. Jsou to přece figurky, jejichž mozek je alfa.

Netrvalo to dlouho a já cítila, jak mě moc měsíce začíná opouštět. Jako vlkodlak jsem se roztřásla a jako člověk jsem pocítila vánek větru na holé kůži. Vše probíhalo jako vždy při úplňku - bez komplikací. Uvědomila jsem si přítomnost alfy a s mírným studem jsem se posadila a ukryla choulostivá místa. Uviděla jsem vedle sebe svou hromádku oblečení a neváhala ji naházet na sebe. Nejspíš ji sem přinesl někdo z vlkodlaků.

I alfa se přeměnil a já se ihned na to otočila, abych na něj neviděla. Nebylo ode mě rozumné otáčet se zády k nepříteli, ale takt mi nedovolil se mu postavit čelem.

"Nyní tě už nechám jít, pamatuj si ale vše, co jsem ti dnes řekl." Když jsem se otočila zpět, už měl na sobě natáhnuté džíny. Poprvé jsem uviděla jeho tvář. Byl vysoký, poměrně svalnatý a opravdu krásný. Černé krátké vlasy měl rozčepýřené, což mu dodávalo na rošťáckém vzhledu. Oči měl jako dvě obrovská kukadla, která jistě dokázala vyzařovat něhu stejně jako zlost. Obličej měl trochu protáhlý a tvář mu pokrývalo malé strniště, čímž se zdál dospělejší a mužnější. Široká ramena měl svalnatá stejně jako ploché bříško. Tak tohoto muže bych dokázala označit jako playboye a myslím, že se moc nezmýlím, když řeknu, že se do něj zbláznila nejedna dívka. Pro mě to však byla kopa autority, kterou jsem měla za úkol překonat, i když neříkám, že mě jeho krásné tělo neuvádělo do rozpaků.

Všimla jsem si, že si mě prohlíží stejně, jako já jeho. "Nemusels se mnou zůstávat. Jako vždy byla moje přeměna bezproblémová." Pokoušela jsem se o drsný a vyčítavý tón, můj hlas zněl ale až příliš unaveně.

Založil si velké ruce na hrudi a odfrkl si. "To jistě byla, ale jen díky tomu, že jsem po celou dobu uklidňoval tvého divokého vlka."

"To jistě!" možná mluvil pravdu, to ale nebylo podstatné. Já mu nevěřila v ničem.

"Podívej, holka," povzdechl si, "nemám v plánu z tebe vytřást duši a zničit tě. Chci ti pomoct a ty mi nedáváš jinou možnost, než tě neustále omezovat."

"A jako vlkodlak ve smečce bych nebyla omezovaná?" neodpustila jsem si poznámku. "Nech mě žít, tak nejvíc mi pomůžeš," mé oči byly prosebné stejně jako tón v mém hlasu.

"Nemůžu tě jen tak nechat," hlas měl opět něžný, jako by mi chtěl opravdu pomoct. "Kdybych tě pustil, mohla bys někomu ublížit. Vlkodlak má v životě spoustu momentů, kdy se z různých důvodů přestane ovládat, co pak? Jedině ostatní vlkodlaci ti pomůžou zabránit něčemu, čeho bys později litovala." Nyní mi připadal jako chodící reklama říkající: Jste ve smečce, máte vše. Jenže já viděla i tu druhou stranu, která měla miliony důvodů, proč zůstat jako jedinec.

"Fajn. Jak vidím, my se nikdy na kompromisu nedomluvíme. V tom případě nashle a doufám, že už tě nikdy neuvidím!" Otočila jsem se a mířila si to zpět k hotelu. Ani jsem nečekala na odpověď, která však přišla v podobě smíchu, nad kterým jsem se hněvala ještě celou cestou zpět.

Byla jsem sice zdejšímu alfovi vděčná, že ušetřil můj život, avšak nic mě neodradí od mého stylu života. Tak, jižní Kalifornie, adie!

1. kapitola

Sat, 15 May 2010 14:08:39 +0200

Další kapča. Je nic moc, ale musela jsem tohle "zabydlování" napsat :). Proto přidám dneska ještě jednu kapitolu, ať z toho aspoň něco máte :D

1. kapitola

Když jsem se vzbudila, slunce již bylo vysoko na obloze. První věc, kterou bych měla udělat je se přetransformovat zase na člověka, jenomže to není zase tak jednoduché. Včera nebyl úplněk a já si proměnu vynutila, což nebylo zrovna moc příjemné a ani jednoduché. Je to bolestivý a zdlouhavý proces. Obrácená transformace není o nic příjemnější, je ale o něco jednodušší.

Protřepala jsem si kožich a pak se rozhlédla po budově. Nejspíš jsem v nějaké bývalé továrně, která buďto zkrachovala nebo byla jen opuštěná. Vše bylo zahaleno do prachu a okna byla převážně rozbitá, na čemž měli jistě hlavní podíl místní vandalové. Dál jsem se rozhlížela a hledala něco, čím…ano, tohle bude ono. Bílá, teď už prachem a stářím prošedivělá pokrývka jednoho z předpokládám nefunkčního přístroje, mi mohla zatím posloužit jako oblečení. Nechci vyjít nahá.

Když už jsem měla, co potřebuji, naplno jsem se soustředila na proměnu. Zavřela jsem oči a pomalu nutila vlka ustoupit do pozadí. Trvalo mi do déle, trvalo mi to dlouho, šlo to opravdu pomalu. Nejdřív se mi měnily ruce, pak nohy, trup a nakonec hlava. Bolel mě celý člověk. Jak já tohle nenáviděla!

Chvíli jsem si zvykala na chůzi po dvou, než jsem si vzala svoji provizorní deku a obalila se do ní. Naštěstí jsem nebyla nijak moc vysoká a nedlouhá látka mi vystačila na zahalení nejchoulostivějších částí a sloužila mi jako krátké šatky. Delší hnědé vlasy, ve kterých byl bílý proužek jako připomínka na mou bílou srst vlkodlaka, jsem si nechala spadnout do očí. Nechci, aby si mě někdo zapamatoval takhle.

Další věc na programu bylo sehnat oblečení. Jak já tyhle začátky nesnášela! Stejně jako celou svou vlkodlačí podstatu, jako svůj celý zatracený život! To už je ale úděl nás samotářů. Zařekla jsem se nelitovat se, protože bych se z toho nejspíš zbláznila.

Když jsem vyšla z budovy, objevila jsem se v uličce, kde nebylo ani živáčka. Bod pro mě. Musela jsem najít nějakou tržnici, kde bych mohla nepozorovaně vzít pár věcí. Zpočátku jsem neměla moc štěstí a lidé ve městě se po mně otáčeli a ťukali si na čelo. Trvalo mi dlouho, než jsem narazila na pár venkovních stánků s oblečením. Přiznávám, že jsem musela využít trochu mé vlkodlačí rychlosti a mazanosti, abych vše provedla nepozorovaně. Pod mou provizorní deku jsem si schovala první úlovek -
tříčtvrteční džíny přibližně mé velikosti, na které jsem narazila a červené ramínkové tričko. Když jsem ho už měla téměř pod plachtou, všimla jsem si zákazníka stojícího poblíž, jak si mě podivně měří. Bylo mi jasné, že musel něco zahlédnout, ale jak se zdálo, neměl v plánu se tím dál zdržovat, což bylo mé jediné štěstí. Když jsem narazila i na spodní prádlo a obyčejné žabky, měla jsem nakoupeno.

S plným nákladem jsem si to mašírovala do nejbližšího tmavého rohu, kde jsem se oblekla do svých nových šatů. Džíny mi byly o něco větší v pase, ale ne zase tak moc, aby mi kalhoty padaly. Podprsenka mi byla naopak o něco menší. Nejspíš bych si takovouhle velikost nikdy nekoupila vzhledem k mému pohodlí, v téhle situaci mi ale vyhovovala. Tričko sedělo bezvadně, a tak jsem mohla vyrazit dál.

Má druhá zastávka byla v bance, kde jsem si musela zablokovat kreditní kartu, která se teď nejspíš nacházela v rukou arizonské smečky nebo v arizonském odpadkovém koši. Dali mi novou a já si tak mohla už konečně vybrat pár bankovek. Na účtu jsem jich neměla zrovna nejvíc, ale tvrdou prací jsem si našetřila až sedmdesát tisíc dolarů. Dobře, přiznám se, polovinu jsem tam měla ještě jako člověk od svých zámožných rodičů. Když se dozvěděli, že mladší z jejich dcer nosí jednou do měsíce vlčí kožich, zalekli se mě a vyhnali. Stejně jako oni ani já jsem o vlkodlacích nikdy neslyšela, dokud mě jeden z nich nepokousal. Lehce se ale pak uvěří, když vidíte přeměnu na vlastní oči.

Z banky jsem šla rovnou na policii, abych ohlásila ztrátu svých dokladů a nahradila je novými. Do doby, než mi přijdou nové, mi vystavili náhradní od občanského po ten řidičský. Teď ještě sehnat dům, práci a můžu začít svůj další život v novém městě.

* * *

Na oběd jsem se stavila v nejbližší restauraci. Měla jsem hlad jako vlk, tak dlouho už jsem nejedla! Nechala jsem si přinést krvavý steak s bramborem a celý ho v momentě snědla. Tentokrát jsem za jídlo zaplatila a mimoděk se pěkné urostlé barmanky zeptala, zda neví, kde bych mohla sehnat levné ubytování.

"Zkuste hotel U Fontány, najdete ho na Laurent street, je jenom kousek odtud. Stačí, když se dáte vpravo," široce gestikulovala rukama, jak se snažila mi ulehčit pochopení cesty, "pak přejdete dva bloky, zahnete vlevo a na konci ulice se dáte znovu doprava, jste tam. Nemůžete to minout." Byla jsem z toho mírně zmatená a raději po ní celou trasu zopakovala. Když jsem to konečně řekla správně, poděkovala jsem, zvýšila dýžko a šla hledat Laurent street.

Chvíli mi to trvalo, nakonec jsem ale došla do cíle. Hotel se tyčil na konci ulice mezi dvěma velkými fontánami. Nemyslím, že bude patřit mezi ty nejlevnější, vypadal opravdu slušně. Když jsem přišla dovnitř velkými dveřmi, cítila jsem se jako v paláci. Tenhle hotel opravdu levný nebude!

U recepce jsem se zeptala, zda mají levnější volný pokoj a ku podivu jsem byla jeho cenou velmi příjemně překvapená. Jasně, uvnitř pokoje už to nebylo tak noblesní a krásné, jak všude jinde okolo. Jako by se tenhle hotel právě renovoval, k pokojům se však ještě nedostali. Tedy alespoň k tomuhle ještě jistě ne.

Vcházela jsem do potemnělé místnosti s jedním oknem, poměrně prostornou postelí, skříní a dveřmi vedoucími do koupelny. Na nočním stolku nechyběl ani telefon a šedá lampička. Tenhle pokoj se mi vůbec nelíbil, nebyl ani trochu pestrobarevný, všude kolem na mě dýchaly ponuré barvy, díky kterým jsem se cítila ještě hůř.

Za dřevěnými dveřmi v pokoji se objevila koupelna, která nevypadala zase tak špatně. Byla laděná do modra. Otevřela jsem dvířka v zrcadle nad umyvadlem a objevila malou lahvičku s šamponem a mýdlem. Dopřála jsem si dlouhou sprchu a nakonec šla ve spodním prádle spát. Dnešek byl tak chaotický a celkově hodně těžký. Budu si muset co nejdřív sehnat práci a začít si vydělávat. Taky bych si měla koupit oblečení a nějaké hygienické potřeby. Dnes jsem opět zalitovala nad tím, čím jsem. Co se ze mě před rokem stalo. Při těchhle chvílích si uvědomím, že se s tím nikdy nesmířím, že nikdy nebudu žít normálně jako kdysi.

Opět mě napadla myšlenka, že ve smečce by mi bylo možná líp, zahnala jsem ji. Nikdy se nebudu nikomu podřizovat a dělat mu psího mazlíčka, to ať mě radši zabijí! Potřebuju svobodu, jenom díky ní jsem pomalu zvládala převzít kontrolu nad tou stvůrou, kterou mám v sobě!

* * *

Další den jsem si šla nakoupit věci, které jsem nutně potřebovala a které jsem s sebou samozřejmě neměla. Utratila jsem spoustu peněz, i když jsem se snažila šetřit, jak se dalo. Teď už jen zbývalo najít si nějakou práci. Nebylo to jednoduché. První tři dny jsem chodila na různé pohovory, ale nikde mě nechtěli vzít. Další týden jsem ze sebe dělala šaška v blízkém městě, kde jsem v přestrojení za dinosaura Rexe lákala děti do velkého obchodňáku s hračkami. Přemohla jsem se a denně stávala před obchodem dvanáct hodin, každá koruna mi byla dobrá.

Na jídlo jsem už pak vždy chodívala do restaurace, kterou jsem navštívila, když jsem se tady poprvé objevila. Byl to snad osud, kdy jsem uviděla na dveřích mé oblíbené restaurace papírek s upozorněním: HLEDÁME SERVÍRKU. Ihned jsem se o tohle místo zajímala a po pěti dnech jsem kostým zeleného Rexe vyměnila za černou zástěru s kapsami.

"Jmenuji se Samantha, říkej mi Sam," představila se mi dívka, která mi ještě nedávno radila levné ubytování. Měla hnědé vlasy vždy sčesané do copu. Tahle barmanka byla opravdu velmi milá a vždy se usmívala, což jsem zjistila už dávno. Již po týdnu v téhle nové práci jsme si sedly do oka a bavily se spolu jako staré kamarádky.

V tomhle malém městě se mi opravdu líbilo. Po chvíli jsem zde už znala pár lidí a získala si i přátele. Denně doufám, že nenarazím na zdejší smečku, jen nerada bych odtud odcházela.

Prolog

Sat, 15 May 2010 14:06:05 +0200

V anketě vyhrála tahle povídka, snad se vám bude líbit :). Začátek je fakt jen okecávačka. Dneska přidám ještě první 2 kapitoly, ale zatím se tam nic moc neděje. I tak ale prosím o komenty :).

Prolog

Běžela jsem lesem, jak nejrychleji jsem dokázala. Packy se mi už třepaly námahou, ale nevzdávala jsem se. V kůži vlkodlaka, která nade mnou nyní vládla, jsem byla silnější, než jako člověk, i tak jsem ale dnes překročila své limity.

Ono taky běžet něco přes čtyři míle ve tři hodiny ráno, kdy mým jediným zdrojem světla je měsíc, není žádná sranda. A to jsem se ještě ani nezmínila o celé arizonské smečce s jejich alfou v čele, která mi byla v zádech.

Svým způsobem je i chápu. Když já, jakožto vlk beze smečky, vlk hrající sám za sebe, vlak samotář, jsem vstoupila na jejich území bez pozvání, je pochopitelné, že se jim to nelíbilo. Nejsou první ani poslední, před kým utíkám z mého dosavadního bydliště. Jsem tak ráda, že jsem si stihla sbalit aspoň pár kousků oblečení a všechny bankovky, které jsem u sebe měla, do batůžku. Je sice nepříjemné celou cestu běžet s batohem v puse, ale raději takhle, než odejít s prázdnýma rukama a začínat úplně od začátku. To není nikdy příjemné.

Proč ale běžím jako smyslů zbavená? Je to velmi jednoduché. Místní alfa, a že je to pěkný protiva, se dozvěděl o mé maličkosti, žijící už čtyři měsíce na jeho teritoriu. Na takovéhle situace jsou zákony - pokud smečka na svém území objeví vlkodlaka samotáře, je nucena ho do smečky přijmou nebo zabít. No, mně se nelíbilo ani jedno.

Není nás moc, co si dovolíme žít samostatně. Jistě, jsme více pro své okolí i pro sebe sama nebezpeční, ale nemáme tak k nikomu žádné závazky. Jsme rebelové a přesně tak k nám ostatní přistupují.

Uslyšela jsem táhavé zavytí alfy, volá mě. Vlk ve mně na to reagoval a chtěl tuhle píseň zpívat s ním. Potlačila jsem ho a na chvíli soustředěním zavřela oči. Nakonec jsem vyhrála sama nad sebou. Neodpověděla jsem mu, nezavyla jsem, z mých úst, nebo spíše z vlkodlačí tlamy, vyšlo jen zakňučení.

Už jenom půl míle. Jen ještě chvíli musím vydržet a budu za hranicemi Arizony, přesněji v Kalifornii. Cítila jsem, jak se ke mně smečka přibližuje. Chtěla mě zastavit a dělala pro to vše. Nemohli za hranice bez povolení alfy z kalifornské smečky a já věděla, že tohle povolení nemají. Smečky mezi sebou přece vždycky bojují.

Sama nevím, kde se ve mně brala ta síla, abych si stále udržovala náskok. I můj vlk se mi vzpíral. On totiž toužil po vlčí rodině, kterou smečka nabízela. Chtěl sloužit alfovi jako hodný poddaný a taky vést války s ostatními smečkami, aby všem dokázal, jaká síla v něm kypí. Chtěl bojovat a chtěl být se svými druhy. Tohle všechno jsem mu já odpírala už celý ten rok, co se ze mě stal vlkodlak. Nebyla jsem na tom se svým vlkem zase tak špatně. Slýchávala jsem o případech, kdy vlk v člověku naprosto zdivočil a končilo to smrtí jeho okolí i jeho samotného. Věděla jsem, že tohle není můj případ. Svého vlka jsem si dokázala zkrotit už po třetím úplňku a i když mě občas trochu zlobí, dokážeme žít jako jeden.

Vytí se ozvalo znovu. Nebylo jen jedno a ozývalo se mi téměř za zády. Ne, Melanie, teď to nemůžeš pokazit! Ještě nikdy tě nechytli, ty to musíš zvládnout, už jenom kousek!

Mé bílé tlapy dneska předvádí téměř nemožný výkon. Jakožto drobná dívka jsem ve své zvířecí podobě menší než mužští vlci a také slabší. Zoufalství mě ale pohánělo vpřed a za svitu měsíce jsem se jen na poslední chvíli vyhýbala stromům. Děkovala jsem v duchu za to, že jako vlkodlak mám tak dobré smysli.

Poznala jsem ji. Téměř jsem viděla tlustou čáru dělící území dvou různých smeček. Něco takového my vlkodlaci prostě cítíme a já se už jen modlila, abych byla na druhé straně.

Slyšela jsem, jak se vlkodlaci po lese rozptýlili, nelíbilo se mi to. Už jsem únavou packovala, adrenalin mi ale pomáhal a já tak pokračovala dál. Pak, jenom kousek od mého vítězství, se přede mnou objevil velký hnědý vlk. Cenil na mě zuby a vrčel. Automaticky jsem zavrčela taky, dala jsem mu tak najevo, že se nedám tak lehce zastrašit. Přikrčil se a vyčkával. Má nervozita byla téměř hmatatelná. Co jen teď mám udělat? Nevím. Jediný fakt je, že se za žádnou cenu nesmím zastavit, dostihl by mě tak zbytek smečky.

Už nebyl čas na rozmýšlení. Běžela jsem ostře vpřed pevně rozhodnutá se nezastavit. Vlkodlak přede mnou se ještě více přikrčit a neopomněl mi ukázat celý svůj ostrý chrup.

Ač velmi nerada a s těžkým srdcem, musela jsem pustit celý můj majetek, který jsem si nesla s sebou. Zuby vlkodlakovi při boji velmi pomáhají a já je potřebuju mít připravené. Soustředila jsem se jen před sebe a nevědomky jsem si přikrčila. Když jsem byla jen kousek od vlkodlaka, nadskočila jsem nad něj a doufala, že se nebude chtít pouštět do boje a prostě mě nechá jít. Jak jsem byla pošetilá! Rozkaz alfy je holt rozkaz a ten se musí splnit i za cenu smrti. Další důvod, proč nebýt ve smečce.

Vlkodlak se odlepil od země a skočil mi po krku. Oba jsme dopadli na nedaleký strom, až jsme zakňučeli. Na nic jsem nečekala a jen, co jsem se trochu vzpamatovala, pustila jsem se do něj se vší vervou. Ještě nikdy jsem nebojovala proti vlkodlakovi, a mé zkušenosti jsou omezeny pouze na lov králíků a možná snad pár srnců, jinak jsem opravdu naprostý amatér. Zatím jsem se boji vždy vyhnula rychlým útěkem.

To se ale nedalo říct o něm. Vše své snažení soustředil udržet mě na tomto území do doby, než přiběhnou ostatní. Má priorita však byla naprosto opačná, proto jsem sebou cloumala jako bych byla pod proudem.

Zahryzl se mi do krku a stiskl. Nyní jsem pochopila, že mě nechce zabít - tedy že rozkaz alfy byl získat mě živou - protože kdyby chtěl, prokousl by mi lehce krční tepnu a já bych měla mizivou šanci na přežití. Namísto toho bylo jeho kousnutí spíš mateřské. Jako když fenka přenáší v zubech své malé štěňátko.

Pocítila jsem, jak to mému vlkovi medí, jak si přeje tady zůstat…ale to já nechci! Drápy jsem mu zasekla někam poblíž oka a v momentě jsem byla volná. Nečekala jsem na nic, prostě jsem utíkala, packovala a kdo ví co ještě, ale hlavní bylo, že jsem to dokázala! Jsem na území jiné smečky a tenhle vlkodlak to věděl.

Zhroutila jsem se na zem a divoce oddechovala. Povrchové škrábance se mi pomalu zacelovaly a já teď nepotřebovala nic jiného, než odpočinek.

Hnědý vlkodlak studoval každý můj pohyb, pak zhluboka zavyl, až se mi zježily všechny chlupy. Když se mi podíval do očí, jako by mi říkal, že dělám chybu, jako by mě litoval. Následně jsem v nich ale neviděla nic jiného než opovržení.

Do zubů vzal můj odložený batůžek a utíkal do temnoty lesa za svou smečkou. Co to pro mě znamenalo? Vyřídit si novou občanku, zablokovat si účet, najít novou práci, dům a hlavně sehnat nějaké šaty. Teď ale ještě ne, to až ráno.

Pomalu jsem odcupitala do nejbližšího města, kde jsem si našla své útočiště ve staré již nepoužívané budově. Snad nebudu mít štěstí na zdejší smečku už dnes v noci.

9. kapitola 1/2

Wed, 12 May 2010 21:28:15 +0200

Ahojte miláčci. Dneska jsem si sedla k PC a dopsala jsem ten kousek, který jsem měla dlouho rozepsaný. Kapča sice dopsaná úplně není, ale radši sem dám kousek, než dlouho nic, takže tuhle kapitolku věnuju Alecte, díky které jsem se do toho dneska vlastně dala :).

Jinak nezapomeňte, stále probíhá anketa v článku hned pod tímhle ;).

Snad se vám bude kapča líbit, prosím o komenty, když už jsem se do toho dala místo biologie :D.

Děkuju :)

Mladá žena s kulatým bříškem, pod kterým rostl život, stála celá uplakaná pod rouškou noci jen v dlouhé bílé noční košilce. Po spoře opálené pleti, která dostávala bílý nádech, se jí koulely slzy jako hrachy. Její pohled směřoval do země, jako by se bála vzhlédnout.

"Víš, co tě čeká!" ozval se syčivý hlas, který způsobil třas jejího těla.

Vzhlédla. Pomalu, opatrně, jako by jí měl prudký pohyb uškodit. Stála na louce, kterou osvěcoval svit plného měsíce, byl úplněk. Před ní stálo asi dvacet lidí, všichni nezdravě bílé pleti a podivné jiskry v očích. Jiskry v podobě chtíče. "Prosím," vzlykla. Pak upadla na kolena.

"Ten tvůj parchant bude moc nebezpečný, než aby mohl uzřít svět!"

Chtěla něco říct, cokoli, ale nemohla. Vzlyky byly tak silné, že jí nedovolily promluvit.

"Existuje ale legenda," ozvala se jiná žena z davu, "to dítě by nám mohlo být ku prospěchu. Jen pomyslete, jaké bychom s ním mohli mít možnosti!"

Několik dalších podivných osob souhlasně zabručelo.

Litovala jsem minuty, ve které jsem otevřela oči. Když jsem se chtěla protáhnout, jako každé ráno, zasténala jsem bolestí. Nyní jsem si nelámala hlavu s podivným snem, takových se mi poslední dobou zdá mnoho. Záda jako bych měla jednu obrovskou modřinu, která mi značně omezila pohyb. No krása, takhle mám jít do práce? Počkat, práce! Jak to, že mi ještě nezazvonil budík? Podívala jsem se na hodiny a ztuhla jsem. To je opravdu deset hodin? Nepamatuju se, kdy naposled jsem spala takovou dobu.

Srdce mi poskočilo úlekem podruhé, když ke mně přiletěl řinčivý zvuk nejspíš z kuchyně. Musela jsem být velmi opatrná, abych vstala bez bolestných povzdechů, cizinec mě ale donutil nevydat ze sebe ani hlásku. Sáhla jsem pod polštář, abych vytáhla berettu, kterou si tam před spaním vždycky schovávám, ale nebyla tam, to bylo zvláštní. Ovšem když jsem se rozhlédla, uviděla jsem všechny své zbraně na stolku kousek od postele. Vzala jsem si tedy jednu a tiše šla za podivnými zvuky, jako by někdo něco krámoval.

Chůze mi dělala ze začátku nemalé potíže, když jsem se ale trochu rozchodila, dokázala jsem chodit bez toho, abych se přidržovala stěny. Když jsem šla okolo oken, všude byly zataženy závěsy. Před kuchyní jsem se zastavila a velmi pomalu se zbraní natáhnutou před sebou jsem tam nakoukla. Spadla mi brada údivem, když jsem uviděla Moora u sporáku, jak smaží palačinky. Třikrát jsem zamrkala, pak se okamžik zpamatovávala, než jsem se začala nekontrolovatelně smát. Moor, největší upír všech upírů, samotný král, smaží palačinky u mě v kuchyni. No to je gól!

Zbraň jsem nezajištěnou odhodila na zem a měla jsem štěstí, že sama nevystřelila. Obličej jsem schovala v dlaních a z očí mi tekly slzy, jak jsem nedokázala smích zastavit. Ani nohy mě už neposlouchaly a já bolestně dopadla na zem. I to mi nezabránilo mému záchvatu smíchu.

"Alex, jsi v pořádku?" vzal mé ruce do svých a sundal je tak z mého obličeje. Jeho starostlivá tvář mě ještě víc rozesmála. Přiblížil se ke mně a jako by mě očichával, to zastavilo další smích, úsměv mi ale stále zůstal.

"Necítím z tebe trávu ani jiné drogy. Nevzala sis nějaké prášky?" zeptal se naprosto vážně. Zavětřila jsem a odpověděla na to jen větou: "Pálí se ti palačinka."

Vyskočil a utíkal ke sporáku, kde pánev sundal z rozžhavené plotny. I tohle mě velmi pobavilo a opět na mě přišel smích.

"Alex, pokud mi neřekneš, co sis vzala, budu muset ochutnat tvoji krev, abych to zjistil." Tak po tomhle prohlášení mě smích víceméně přešel.

"Nic jsem si nevzala, jen jsem nikdy neviděla krále upírů stát u plotny. Když jsem se vzbudila, slyšela jsem někoho v domě a lekla jsem se, že tu mám nájemného vraha. Zapomněla jsem, že jsi se mnou zůstal celou noc," přiznala jsem. Chvíli si mě nedůvěřivě prohlížel, než přikývl. "A navíc…je den, nespálí tě sluneční paprsky?"

Pousmál se. "I kdyby jo, zatáhl jsem závěsy, takže by mi neublížilo, ale ne, slunce mě nespálí, jen mi není příjemný jeho svit, bodá mě do očí. Ale upíry, kteří jsou stvořeny upířím kousnutím, by slunce opravdu spálilo." Vysvětlil mi a jako by byl rád, že jsem se zeptala na něco, na co mi může odpovědět. "Teď pojď ke stolu, palačinky od krále upírů jsi ještě určitě neměla," pousmál se a já s ním. Takovou snídani jsem opravdu ještě nikdy neměla.

Vstávalo se mi trochu obtížně, ale zvládla jsem to sama. Během snídaně mě Moor jen beze slova pozoroval, což mě znervóznilo.

"Ty si nedáš?" zeptala jsem se. Pouze zakroutil hlavou. "Říkal jsi přece, že ti lidské jídlo neublíží a navíc, co když jsi mi to jídlo otrávil? Budu klidnější, když si vezmeš se mnou."

Zasmál se. "Myslím, že jed by mi neublížil, sám ho v sobě mám dost," řekl, i tak si ale vzal nový talíř a jedl se mnou. Chvíli jsme snídali mlčky, než jsem se začala ptát.

"Je normální, že upíři napadají lidi?" hloupá otázka, samozřejmě, že je to normální. Sama jsem to zažila dvakrát na vlastní kůži.

"Ano, je to celkem běžné, ale jsou jisté zákony, které musí dodržovat," odpověděl, když si otřel pusu ubrouskem. "Může napadnout jen ty lidi, kteří ze svého života nic nemají. Třeba jako ten nešťastník včera. Pokud je nezabijí, musí se postarat o to, aby si lidé nic nepamatovali. Nechceme, aby o nás věděla veřejnost."

Bylo to nechutné a zvrácené! Upíři jsou strašné stvůry! "Nemyslím, že vypadám jako bezdomovec," neodpustila jsem si poznámku. Povzdychl si.

"Ano, tehdy překročili zákon, a to do celkem velké míry. Jediné štěstí měli v tom, že nikoho nezabili. Občas se stane, že upír ztratí kontrolu. Taky existují rebelové, kterým na zákonech nezáleží, od toho je už ale rada a já."

"Máte v tom pěkný bordel!" Byla jsem naštvaná a zděšená zároveň. Upíři tedy vraždí každou noc, tohle bude Daniela zajímat.

"Je to jako u lidí. Taky máte zákony, ale najdou se i takoví, kteří je porušují. Pak je tedy potrestáte."

Ušklíbla jsem se. Nejdřív jsem chtěla namítnout, že nezabíjíme lidi, ale to bych lhala. I tak je ale nezabíjíme do takové míry jako upíři. "Už mi konečně řekneš, proč jste zabili Sammyho a ostatní? On přece nebyl upír." Odložila jsem prázdný talířek a pomalu se opřela o opěradlo židle. Zabolelo to, proto jsem se radši zase narovnala.

"Ne, nebyl to upír. Byl stejný jako Tom." Nadzvedla jsem obočí.

"Myslím, že kdyby byl stejný, tak ještě žije," odplivla jsem naštvaně.

"V tomhle to nemyslím," zadíval se mi do očí, "Alex, Sammy nebyl člověk." Tíha těch slov mi téměř vyrazila dech. Sammy že nebyl člověk? A nebyl ani upír… Bože, čím se stal, že musel zemřít?

"Po-počkej. Chceš říct, že ani Tom není člověk?" zeptala jsem se.

"Ano, to přesně chci říct," přikývl a mně se zatočil svět. Křečovitě jsem se chytila hrany stolu.

Vždyť já jsem Sammyho znala. Byl to skvělý kluk, ten nejlepší člověk, kterého jsem kdy mohla potkat!

"Upíři nesají jen lidskou krev, od toho mají své valet, sluhy, kteří jsou jim vždy při ruce. Je tomu už mnoho tisíc let, co jsme si podmanili vlkodlaky, aby nám sloužili. Je to jejich povinnost. Avšak našli se i takoví, kteří utekli a žili si sami. Když je však rada našla, museli se buďto podvolit nebo byli zabiti. A to se stalo i tvému příteli."

Sammy byl vlkodlak…vlkodlak! Ten, který bývá v hororech, který s prvním úsvitem měsíce zaroste vlčí srstí s vrhá se na lidi? Ne, tak tomuhle nevěřím!

"Sammy nemohl být vlkodlak!" oponovala jsem tomu tvrzení.

"Ale ano, Alex, byl a ke všemu rebel, který byl natolik hrdý, že se nechal radši zabít, než aby plnil své povinnosti!"

Prudce jsem vstala od stolu, bolest ignorovala. "Povinnosti?" udeřila jsem pěstí do stolu, "mluvíš o tom, že ze sebe měl udělat tvoje jídlo? Byl by to pěkný pitomec, kdyby se ti podřídil!" Zlost ve mně vřela jako už dlouho ne. Přímo jsem se třásla zlostí.

A on tam stále seděl, vzhlížel ke mně, ve tváři klidný výraz. To mě naštvalo ještě víc. "Alexandro, o našem světě víš pramálo, nevíš, o čem mluvíš."

"Nevím?" znělo to spíš jako zavrčení, "možná máš pravdu, váš, jak ty říkáš - svět - znám jen něco přes tři týdny, i tak jsem ale za tu dobu něco pochopila! Upíři rovná se krvelačné odporné bezcitné zrůdy!"

Nyní to byl on, kdo zavrčel. I jeho tvář už nevypadala tak klidně. "Dávej si pozor, mluvíš s jedním z nich." Z hrdla se mu ozýval chrčivý zvuk.

Chvíli jsem přemýšlela, jestli mám brát tuhle výhružku vážně, nechala jsem se však příliš ovládat zlostí. Ta se ve mně hromadila jako když šálek čaje zaléváte horkou vodou. "Ty mi nebudeš říkat, jaký Sammy byl. Byla jsem to já, kdo ho znal a byl jsi to ty, kdo dal povel k jeho odstranění!"

"A udělal jsem to s potěšením! Nestrpím neposlušnost na svém území!" jeho oči se do mě zavrtaly jako dvě právě vystřelené kulky. Zlost mi bubnovala v uších a jeho slova způsobila, že se šálek právě přelil. Stalo se to tak rychle, ale mně to připadalo jako věčnost.

Jako by se ve mně po celou dobu našeho rozhovoru kupila podivná energie. Byla mrazící, šimravá a vřící zároveň. Pomalu naplňovala každou mou buňku v těle. Pak, když už jsem jí byla plná, musela ven. Stále narůstala, ale do mě už se nevlezla. Dusila mě. Zajíkla jsem se a zavřela oči nad tím něčím, co jsem ještě nikdy nezažila. Pak silou, která mi vzala dech, ze mě vytryskla v tenkých chomáčcích, které se všechny soustředily na jeden cíl, na Moora. Ta síla ze mě prýštila a já se do ní opřela celým svým já. Chtěla jsem Moorovi ublížit, chtěla jsem, aby se cítil alespoň z poloviny tak špatně jako já. Nikdy nedám na Sammyho dopustit!

Stejně, jako energie tryskat začala, tak taky skončila. Jako by se zpřetrhala vlákna, která mě k ní pojila, a ve mně teď nezbylo nic, jen prázdno.

Nevím, jestli jsem omdlela, nebo jsem jen přestala vnímat, ale nejspíš to trvalo jen chvíli. Až nyní jsem si dokázala uvědomit své hluboké a prudké dýchání, jako bych před chvilkou uběhla maraton. Ležela jsem na zemi a cítila se slabá. A ano, vyděšená! Co to ksakru bylo?

"Alexandro?" jeho hlas zněl podivně unaveně. Ještě nikdy jsem ho neslyšela znít tak unaveně! Pootočila jsem hlavu a zjistila, že za stolkem leží na zemi a taky taktéž má obtíže s dechem. Dívá se na mě, tvář opět klidnou.

"C-co to bylo?" lekla jsem se svého tak skřehotavého a vyděšeného hlasu. Tohle jsem nebyla já! Já si nemůžu připustit být vyděšená!

Podíval se mi do očí, dýchajíc už normálně. "Stalo se ti to už někdy?" Ani nezněl tak unaveně jako před chvílí. To já se cítila sakra unaveně!

Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že mi odpověděl na otázku. Nevěděla jsem, a zároveň se i bála, že můj hlas bude opět tak vystrašený, proto jsem radši zvolila záporné zakývnutí hlavy. Stočila jsem se pak do klubíčka, objala si kolena, zavřela oči a pokusila se zhluboka dýchat. Musíš se uklidnit, Alexandro!

Prosím o komentíky!!! :)

Anketka :)

Tue, 11 May 2010 15:08:39 +0200

Ahojte zlata moje. Sama se nemůžu rozhodnout, takže je na vás, jakou novou povídku mám zveřejnit. Prosím, dejte se do hlasování, je to všechno jen na vás, tak toho využijte :)

Od doby, co jsem dopsala Domov, jsem nezahálela a ve volném čase občas pořád psala. Povídky, které mám rozepsané, (teď mám na mysli Bloody King a Potomek Eranův) zatím nechávám tak. K Bloody King trochu hledám inspiraci a promýšlím tak trochu střed děje, k Potomkovi se zatím nevracím proto, protože si ho nejdřív budu muset celý pročíst znovu, abych si uvědomila, jak na tom s dějem vlastně zatím jsem. I tak mi ale psaní občas chybí, a tak jsem začala psát povídky nové.

1) Povídka, o které jsem vám už několikrát povídala. Původně jsem ji chtěla přepsat do prostředí České republiky, nakonec se mi ale nechtělo celý příběh přepisovat :D. Hlavní postavou je Alexandra (vlkodlak), která se se svou zvířecí podstatou nedokáže smířit, utíká od každé smečky, je to vlk samotář, který se prodírá životem. Pak ale narazí na smečku, jejíž alfa ji jen tak nebude chtít pustit a i když to tak občas nevypadá, chce jí pomoct. Ke všemu ještě potká svého bývalého přítele, od kterého raději utekla, než aby mu jako vlkodlak ublížila, a co se od něj dozví, ji vezme dech.

K téhle povídce už mám celkem hodně A5 ve wordu. Vlastně celkem 88 :D.

2) Tak tohle je něco jako náhrada za Domov. Prostě příběh plný romantiky :). Odehrává se v Anglii nejdříve v Glasgow, kde se Milly loučí s přáteli, protože na letní prázdniny odjíždí na brigádu do městečka Greenock, kde její teta vlastní hotel. Hlavní hrdinka má až moc hodnou povahu a nedovolí si dělat nic, co je špatné. Teda zatím... Milly má v Hlasgow přítele, který byl ještě nedávno jen jejím nejlepším kamarádem, pak ale spolu začali chodit. Sama v tom má ještě zmatek, Nyela má sice ráda, ale je si jistá, že ho nemiluje. Alespoň ne tak, jako on ji. Když odjede ke své tetě, po roku se uvidí i se svým devatenáctiletým bratrancem a čtyřletou a roztomilou sestřenicí. Potká zde i pár starých kamarádů, se kterýma se jako malá hrávala, když sem přijela na prázdniny. Jedním takovým je i Dean, do kterého se jako dvanáctiletá bezhlavě zamilovala dětskou láskou, a který si z ní vždy dělal jen srandu a ošklivě ji zesměšnil. Od té doby ho nemá ráda. Na její klidnou povahu jejich setkání nemá moc dobrý vliv a v jejím nitru začne vykukovat ďáblík, který byl až do teď schován pěkně hluboko. A tak se v Greenocku sehraje příběh plný romantiky a dobrodružství :).

Tak co byste si chtěli přečíst? Jen to jen na vás ;)

22. Domove, tady jsi :)

Sun, 14 Mar 2010 19:18:15 +0100

Konečně jsem dopsala poslední kapitolku, ale přiznám se, už to není to, co to bývalo v téhle povídce. Napsala jsem ji rychle, snad proto, abych ji už měla konečně ukončenou. I tak ale doufám, že se vám tahle kapitolka i celá povídka líbila a necháte komentík :).

Už jsem to někde psala, i tak to ale radši napíšu ještě jednou, abyste o tom věděli všichni. S touhle povídkou - románem - sice končím, i tak ji ale chci nahradit dalším románem tohoto stylu. Zatím ale jen vymýšlím děj, i když by to mělo být něco o tom, jak jedno děvče jde o letních prázdninách ke své tetě na brigádu na hotel. O tom ale zatím ještě nic ;).

Tak se dejte do čtení, i když to dneska žádná sláva není :)

Tyhle Vánoce byly těmi nejlepšími, na které si kdy pamatuju. U Chrise jsme nazdobili velký vánoční stromek, pod kterým byla další den hromada dárků. Navečer pak přišel i Max. Tehdy to byla naše první společná noc a já si uvědomila, jak strašně tohoto blázínka miluju. Co mi chybělo ke štěstí? Snad už jen kdyby tady s námi byl ještě táta, ale to je nesplnitelné přání.

Měsíce pak rychle ubíhaly a nikdo z nás si to ani pořádně neuvědomoval. Všem nám bylo dobře a prožívali jsme jedno z nejkrásnějších období života. Byli jsme zamilovaní.

Když začalo jaro, Chris navrhl, že bychom naše dva domy spojili v jeden velký. Alen nadšeně přikyvoval, já se smála tomu vtipu a máma šílela, co to má za hloupé nápady. Nakonec se ukázalo, že si z nás opravdu jen dělal srandu. Další stěhování už ale bylo nevyhnutelné.

"Kolikáté už je to?" ptala jsem se s krabicí před mým novým domovem.

"Na tom přece nezáleží. Hlavní je, že už je poslední," odpověděla mi maminka zvesela a nadšeně okolo mě protancovala až dovnitř domu, který do dnes obýval jen Chris a Alen. Dneska se to ale změní a já budu bydlet s nevlastním bratříčkem a … prostě s Chrisem. I když jsem ho neměla ráda, dnes můžu říct, že by se mi s ním velmi těžce loučilo. Opravdu mi přirostl k srdci.

Co se týče mě a Maxe, jeho rodiče se o nás dozvěděli. Lépe řečeno, už to dál tajit prostě nešlo. Jak mi Max taktně neznačil, pan Gipson z toho neměl žádnou radost a pokoušel se mě Maxovi znechutit. Jak já jsem tyhle řeči nerada poslouchala a jak moc mi to bylo líto! Ale nemohla jsem nic dělat, snad jen se jejich krásné vile vyhýbat, jak jen to šlo.

Za to Mark se zklidnil, tedy až po té velké žárlivé scéně, kterou mi po Vánocích zahrál na chodbě. Když pochopil, že ani to nepomůže, přestal si mě konečně všímat. Vlastně i Clarisa pochopila, že Max do ní opravdu zamilovaný není a přestala o něm básnit jako o princi na bílém koni a mě obviňovat z toho, že jsem jí ho přebrala.

Přišlo léto a s ním i termín máminy a Chrisovy svatby. Zmiňovala jsem se už, že budu mít ještě malou sestřičku? Ne? Vlastně jsem se to sama dozvěděla teprve před dvěma měsíci. Co víc mi stačilo ke štěstí?

Šok pro mě bylo mámino přání. Chtěla po mně, abych jí na svatbě zazpívala Ave Maria během svatebního obřadu. Vážně se mi do toho nechtělo, ale bylo to mámino velké přání. Zpívat umím, mám to po mámě, ale před tolika lidmi? Na svatbě? Budu tam sama jako amatér mezi všemi těmi dokonalými svatebními přípravami. Donutilo mě to ke každodennímu zpěvu.

Sama svatba se konala na zahradě Gipsonů, kdy Maxův otec pro svého kamaráda Chrise udělal všechno, co mohl, aby měl s mámou pohádkovou svatbu.

Hostů bylo přes sto a já nechápala, kde se to všechno vzalo. My žádnou rodinu nemáme a Chris má jenom sestru. Dozvěděla jsem se pak ale, že má spoustu, ale opravdu spoustu přátel.

V den svatby bylo již všechno dokonalé. Maminka si vybrala nádherné šaty bez ramínek s dlouhou vlečkou, kterou měla na bílém klobouku. Vypadala tak šťastně, když si je oblékala. Uvnitř mě se něco pohnulo. Byla jsem šťastná s ní, prožívala jsem tenhle den spolu s ní! Maminka se usmívala a já u ní plakala štěstím. Bylo to něco tak krásného a pro mě nesmírně dojemného…

Byla jsem oblečená v růžových krásných šatech a ve vlasech se mi třpytila růžové čelenka. Když mě Max uviděl, označil mě slovem rozkošná. To ale nebylo nic proti němu. Vypadal tak nádherně a já si opět uvědomila, jaké mám štěstí, že ho mám vedle sebe.

Když maminka s malými družičkami, mezi kterými byla i naše malinká Emily, procházela průvodem s takovým nádherným úsměvem, který jsem u ní nikdy neviděla, štěstím mě opět zapálilo v očích. Nutila jsem se neplakat, abych si nepokazila make-up, i tak jsem ale párkrát popotáhla. Max se na mě povzbudivě usmál a stiskl mi ruku.

Chris čekal na svoji nevěstu spolu s knězem u svatebního oblouku. Kolem nich se hemžili čtyři fotografové a tři kameramani. Připadalo mi to zbytečné, vlastně i tolik hostů bylo pro mě spíš přítěží než abych se z toho radovala. Já si vždy představovala jen takovou malou svatbu se svými přáteli a nejbližší rodinou.

Když družičky doházely své kvítky z košíků a přišli až k ženichovi, postavili se k židličkám, kterých bylo na gigantické zahradě víc než jen mnoho.

"Dámy a pánové, sešli jsme se dnes, abychom uvedli do svazku manželského Chrise Damona a Miriam Brownovou…"

Celý obřad byl pro mě tak nádherný. Tolik jsem to mámě a Chrisovi přála. Konečně budou šťastní, konečně nám oběma padly černé chvíle a dočkaly jsme se pohody a lásky.

V moment, kdy máma říkala své ano jsem Maxovi drtila ruku takovou silou, až se divím, že nevyskočil ze stoličky bolestí. Nyní byla řada na mně, abych se mamince odvděčila za ta léta, kdy se o mě starala, kdy mě milovala a kdy mě neopustila. Byla jsem nervózní, když jsem kolem sebe uviděla tolik lidí. "Ty to zvládneš," konejšil mě Max a letmo mě políbil. Usmála jsem se na něj a vstala. Když jsem přecházela k živé kapele, která stále kousek od našich téměř novomanželů, několik očí se na mě zvědavě upnulo. Alen s Emmou mě pohladili po ruce, věděli, jak moc nervózní jsem a chtěli mi tím říct, že jsou se mnou. Já ale vím, že to zvládnu, i když se mi chtělo tolik plakat štěstím.

(na jazyk, kterým to zpívá, prosím nehleďte, chtěla jsem spíš jen přiblížit hlas Angely a zpěvačky, která to na YouTube zpívá ;)

Nyní se čekalo už jenom na mě, aby si mohli vyměnit prstýnky. Vzala jsem si mikrofon do rukou a jenom rty řekla směrem k mámě: "pro vás." Věnovala mi úsměv, díky kterému ze mě všechna nervozita opadla a já chtěla zpívat. Pro ně. Kývla jsem na kapelníka a ten dal povel kapele, aby začala hrát. A já pak začala. Zpívala jsem celým srdcem, nevnímala jsem okolí. Vzpomínala jsem na ty těžké chvíle, které jsme si s mámou musely prožít. Bylo jich tolik… Teď už je ale všechno za námi a já vím, že tohle se už nikdy opakovat nebude. Když je s námi Chris, který bude patřit do rodiny, už nám nic nehrozí. Už vím, že nikdy nezastoupí místo mého otce, i tak mu ale bude patřit mé srdíčko hned po něm. A on to ví.

Všechno bylo tak, jak má být. Můžu být dnes šťastnější? Snad jen kdybych ještě někdy viděla svého tátu, ale co bych mu vlastně řekla? Nevím…i když po něm moje srdce stále plakalo, věděla jsem, že už ho neuvidím. Smířila jsem se s tím a ode dneška žila už jen přítomností. Nikdy…nikdy se už nechci vracet do minulosti. To všechno je už za mnou…

Maminka dávala zrovna prstýnek Chrisovi a říkala mu svůj slib, který já neposlouchala a jen se soustředila na její úsměv a na píseň, které už byla téměř u konce. Při Chrisově slibu tekly mamince slzy štěstí a ani já se nedokázala ubránit. Zpívala jsem se slzami, i tak jsem měla ale hlas pevný a každý z něj mohl vyčíst jedině lásku.

Když kněz svolil k prvnímu novomanželskému polibku, moje píseň právě končila. Všichni svatebčané se postavili a začali tleskat a já se k nim přidala. Bouřlivý zvuk, který jsme tak způsobily, bylo jako pohlazení po duši. Jako tlustá čára za černou minulostí.

Takže…moje maminka se dnes vdala a nám začíná nový život, mnohem šťastnější než doposud.

Stoupla jsem si opět vedle Maxe a ten mi setřel slzy, pak mě objal.

"Zpívala jsi nádherné, princezno moje, ani nevíš, jak moc tě miluju."

"Děkuju, taky tě miluju." Co bych bez tebe dělala…

Když maminka házela kytici, chytila ji Sam, děvče, které jsem znala z večírku u Gipsonových. Přesně to, co se tolik dívalo po Maxovi. Vykouzlilo jí to úsměv na tváři.

Když už našim novomanželům každý popřál všechno dobré do společného života, vrhla jsem se na mámu a pevně ji objala. Dávala jsem si ale pozor na moji sestřičku, která v bříšku už značně vyrostla.

"Tolik vám to přeju!"

"Zazpívala jsi to krásně, zlatíčko. Přesně jako pravá Brawnová," pochválila mě a já hrdě vztyčila bradu.

Celý svatební den byl nádherný. Už bylo konec dojemných slz, teď už všude zářily jen úsměvy. Tedy…vlastně našla se ještě jedna chvíle, která mi smáčela tváře…

"An, mám pro tebe jedno malé překvapení," pošeptal mi Max, když jsme seděli spolu u stolu. Pak mě vzal za ruku a někam vedl.

"Jaké překvapení, Maxi?" smála jsem se a nechala se dál vést zahradou.

"Uvidíš, nebuď nedočkavá."

"Ale no tak, přece víš, jak strašně jsem zvědavá." Úsměv mi ale zmrzl na rtech, když jsme zašli k bazénu, kde si pan Gipson se svou ženou povídal s jiným párem přibližně jejich věku. Muž z toho páru byl menší postavy s černými vlasy a očima…no očima takovýma, jaké mám i já. Strnula jsem na místě deset metrů od něj a nebyla schopná pohybu. Co tady dělá? Je to ale vůbec on?

Podíval se na mě. Když mě zpozoroval, upustil pohárek se šampaňským a oči se mu rozzářily.

"Angelo!" křikl pln radosti.

"Tati…" šeptla jsem. Nebyl pochyb, že by to byl někdo jiný. "Tati!" ještě jednou jsem zopakovala hlasitěji a pak se za ním rozběhla. Už po cestě jsem plakala dojetím.

Uvěznil mě ve své náruči a se smíchem se se mnou několikrát zatočil.

"Proč jsi odešel, proč jsi nás opustil, proč?" ptala jsem se s pláčem a s obličejem ukrytým v jeho košili, i když jsem odpověď vlastně znala.

"Promiň mi to, miláčku, promiň. Ani nevíš, jak jsem si to vyčítal!" tiskl mě k sobě, jako by mě už nikdy nechtěl pustit. "Jsem ale pyšný na to, jakou mám dceru. Když jsem tě slyšel zpívat, myslel jsem, že svůj pláč už nikdy nezastavím. Promiň, že jsem ti nezůstal na blízku, promiň!"

Popotáhla jsem. "Hlavně, že jsi teď tady s námi."

Ještě chvíli jsme si plakali do náručí, pak mě představil své manželce Anastazii - půvabné hnědovlásce - a nakonec bylo na mně, abych je já seznámila se svými přáteli. Byl paradox se dozvědět, že táta je jeden z dobrých přátel Maxova otce a ani Max a ani Alen o něm nic nevěděli.

Setkání maminky s tátou bylo trochu napjaté, když si ale spolu na chvíli v soukromí promluvili, vrátili se k nám oba s úsměvem.

A jak to bylo dál? Máma s Chrisem jeli na 2 týdny na svatební cestu a po celý ten čas u mě byl Max. Táta se svou manželkou a malým synem bydlel jenom 20 km od nás, a tak jsme se vídali velmi často. Pan Gipson na mě hned po tom, když zjistil jméno mého otce, změnil názor a vždy mě ve své vile zvesela vítal. Vlastně teď už bylo všechno dokonalé a já tak našla svůj domov. Ten byl totiž tam, kde jsem našla celoživotní štěstí.

The end :)

(tomu se aspoň říká happy end, líp už to snad ani dopadnout nemohlo, což? xD)

Nový layout :)

Wed, 10 Mar 2010 16:40:17 +0100

Ahojte, zlata moje :). I když se tomu snad ani nechce věřit, stále žiju a po dlouhé, opravdu dlouhé době, hlásím svůj příchod :).

Já vím, že jsem se dlouho neozývala a omlouvám se za to, ale měla jsem teď hodně pestré období, které bohudík (bohužel?) skončilo...

Už dlouho jsem na svém blogu měla stejný kabátek (i když se mi strašně líbil a vlastně líbí do teď), proto to chtělo změnu. Nevím, jak dlouho mi tenhle layout vydrží a za jak dlouho mě omrzí, zatím se mi ale líbí ;).

Jinak informace ohledně povídek:

K povídce Domove, kde jsi? jsem už hodně dávno napsala kousek poslední, ano správně, poslední kapitoly a nemůžu se pořád dostat k jejímu dopsání. Snad si k tomu brzo sednu, abych měla za sebou ukončení další povídky :).

Další moje nejnovější rozepsaná povídka Bloody King...tak u ní váhám. Kousek už mám taky napsaný, ale teď musím popřemýšlet, jak dál. Hlavní zápletku mám sice už vymyšlenou od začátku, ale kdybych ji začala psát už teď, s povídkou bych strašně rychle skončila, proto teď spíš přemýšlím nad menšími zápletkami a ještě chci rozvinout děj, takže pokračování se určitě na mém blogu objeví, ale nedokážu vám říct, kdy. Možná za týden a možná taky za měsíc.

No a jedno překvapení - není to tak dávno, co mě chytla múza a já začala se psaním nové povídky. Štve mě, že nějakou rozepíšu, a pak ji ani nedokončím, jsem naštvaná sama na sebe, ale když mě ta povídka už nebaví, připadá mi ztráta času vymýšlet pokračování. I když se mi občas stává, že se k povídkám vracím a sem-tam pár nových řádků napíšu. No ale zpět k téhle novotině. Pojmenovala jsem ji Vlk samotář a týká se hlavně vlkodlaků. Vlastně je jím i hlavní hrdinka, která se s tímhle osudem nedokáže smířit a utíká před svým osudem. Prosím, napište mi do komentů, jestli chcete, abych ji sem zveřejnila nebo ne. Jediný problém je zatím asi v tom, že jsem ji celou dobu psala z amerického prostředí, konkrétně okolí Arizony, chci ji ale celou kompletně přepsat, aby se celý příběh odehrával v ČR a na Slovensku. Nevím, co mě to napadlo, ale myslím, že o kraji, kde sama vyrůstám, se mi bude psát ještě mnohem líp, než o zemi, ve které jsem nikdy nebyla. Můžu tak mnohdy mluvit z vlastních zkušeností ať je to počasí nebo chování zdejších lidí. No, každopádně mi prosím napište, co si o tom myslíte vy :).

A poslední věc: Na e-mail i sem do článků mi pár lidí napsalo, jestli nechci být jejich SB, těm se velmi omlouvám, že jsem na ně neměla čas jim odpovědět a teď už nevím, kdo všechno to byl. Proto vás chci poprosit, aby jste se mi popřípadě znovu ozvali sem k tomuto článku a ještě jednou se omlouvám za ignoraci, která nebyla záměrná.

Tak, to je asi všechno, co jsem chtěla napsat. Mějte se všichni krásně, slibuju, že tentokrát se už budu ozývat mnohem častěji :)

8. kapitola

Fri, 30 Oct 2009 19:31:42 +0100

A jsem tady s dalším dílkem :), snad se vám bude líbit ;). Prosím o komenty!! :)

Každý den jsem se budila s pocitem, že žiju ve snu. V něčem, co je příliš nereálné, než aby to byla skutečnost.

Každou noc jsem se snažila být doma se zamknutými dveřmi a pokud jsem byla nucena být venku, byla jsem ověšena stříbrem a s u opasku připevněnými noži se stříbrným hrotem. O stříbrných kulkách u berett ani nemluvím, to jsem považovala za běžnou záležitost.

Daniel nijak nepokročil ve své práci zjistit něco víc o Williamovi, vlastně ani já ne. Tu noc, co ke mně přišel, jsem ho viděla naposled a jeho přítomnost jsem nijak nevyhledávala.

Od té doby, co jsem se dozvěděla o upírech, jsem se na ně snažila myslet co nejmíň. Ještě nedávno jsem o nich nevěděla a žila jsem bez té tíživé pravdy. Zabývala jsem se svými vlastními starostmi, tak proč se k tomu nevrátit? Nebudu si brát do hlavy něco, co je tady déle než jedno, dvě, tři století, ať se tím zabývají jiní lidé, já je mít v hlavě nechci.

Stejně jako včera, předevčírem a další dny zpět, stejně jako zítra i pozítří, den co den dávám jednu čerstvou růži na hřbitov k Sammymu pomníku. Každý den si sednu na pláž a v duchu s ním rozmlouvám. Někdo si o mně může myslet, že jsem blázen. Možná…a je mi to jedno.

Včera jsem opět zabíjela, Daniel byl nucen se zbavit další konkurence a pověřil tím úkolem mně. Když se mi ten muž díval do očí s kulkou v srdci, stáhlo se mi hrdlo soucitem a ruce se mi roztřásly. Nevím, co mě změnilo, ale byla jsem sama ze sebe znechucená. Nikomu jsem to neřekla a sama sebe zařekla, že se to už nikdy nebude opakovat. Jenomže bylo to horší a horší. Ve snech se mi začaly objevovat tváře lidí, které jsem zavraždila a všude byla krev. Bývala jsem nevyspalá, nevrlá, protivná a strašně vyděšená. Potřebovala jsem pauzu od všeho. Když mi Daniel navrhl práci špeha u policie, abych se lépe dostala k informacím o upírech, váhala jsem. Nechtěla jsem mít nic společného s těmi stvůrami, ale nakonec jsem se překonala a souhlasila. Přece jenom budu hlavně vykonávat práci policisty v kriminálce a s upíry se setkám bůhví kdy.

Právě dnešek byl můj první pracovní den a já z něj měla smíšené pocity.

"Jason Brown," usmíval se na mě vysoký blonďák a blýsknul po mně oslňujícím úsměvem. Můj nový parťák. Stačilo mi s ním prohodit jenom pír slov a hned jsem poznala, že je ještě dítě. Nebylo o moc víc starší než já, i tak ale mezi námi byly rozdíly. Já byla naučená krutým životem a donucena přeskočit dětství, on ne.

Lisa, pihatá rudovláska, kterou úsměv snad nikdy neopustí, mi ukazovala moji novou kancelář. Vlastně to byla obrovská místnost s desítky stolů, přičemž každé místečko ohraničené stolem s židlí plnila funkci kanceláře. A co byl můj úkol? Přesně to, co Daniel potřeboval. Chodit k vraždám, či sebevraždám a řešit všechny tyhle případy. Nevím, jak se mu podařilo mě na tohle místo dostat, každopádně mu to muselo dát hodně práce. Do tohoto města neberou nové lidi jen tak.

Dneska jsem se hlavně seznamovala s novými kolegy a musím říct, že s některými bych si opravdu nedokázala nikdy rozumět. Tak například pár lid z kriminálky. Tváří se všichni strašně důležitě, jako kdyby znali celý svět. Nebavili se se mnou o ničem jiném než o tom, v čem všem mám nedostatky a jak nic nezvládnu.

"Liberty street," zvolala jedna ze sekretářek a Jason se jako na povel postavil. Svou kancelář měl hned vedle té mé. Bavil se na tom, že nechápu co se děje. "Tvůj první případ." Aha, tak teď už chápu. Bez řečí jsem se postavila a sedla si s ním do auta.

"Tak co se vlastně stalo?" ptal se po cestě do vysílačky.

"Vypadá to na vraždu, byl zastřelen, ale podrobnosti nevíme. Našla ho jistá Jennifer Ellisová, stále se nachází na místě činu." Byla to právě Lisa, kdo nám podával informace.

"Tvoje první?" vytrhl mě ze zamyšlení Jason. Nechápavě jsem pozvedla obočí. "Poprvé uvidíš mrtvolu? Víš, občas je to opravdu o žaludek. Kdyby ti bylo špatně, neboj se mi o tom říct, pochopím to a smát se ti určitě nebudu. Sám jsem s tím měl poprvé problémy." Bylo milé to slyšet. On si o mě opravdu dělal starost.

"V pořádku, Jasone, už jsem něco zažila." A možná toho bylo víc, než si dokážeš představit.

Jedna rána do hlavy, opravdu to nebyl moc hezký pohled. Ležel na zemi v kaluži krve, mozek se povaloval na chodníku a výraz toho zavražděného muže mě možná bude strašit ve snech. Žena, spíše dívenka, jménem Jennifer se klepala pod teplou dekou. Byla hezká a dle jejího vyzývavého oblečení jsem měla jasno v tom, co tady pohledávala. Zrovna mluvila s Jasonem, kdy já si prohlížela tělo. Žádné známky po upířím kousnutí, byla to buď sebevražda nebo vražda, to už ale prokáže vyšetřování…

Už to byly tři týdny, kdy jsem pracovala u policie. Za tu dobu jsem o upírech nezjistila nic, jako by ani neexistovali. Ani Daniel s Markem nepokročili. Nakonec to vzdali a pokračovali ve své práci, jako kdyby žádní upíři nebyli. I já začala od Daniela dostávat mise, i když jsem stále pracovala jako kriminální vyšetřovatelka.

S Jasonem jsme jednou v noci přejížděli k jednomu případu, opět nějaká vražda. Za tu dobu, co pracujeme spolu, jsme se celkem seznámili. Vždy jsem se s ním dokázala zasmát a zpříjemnil mi nejednu policejní službu. Už o něm vím, že nenávidí špagety, ale i přes to miluje italskou kuchyni.

"Máš nějakého přítele?" zeptal se z ničeho nic. Na chvíli mě jeho otázka omráčila.

"Mám mnoho přátel," odpověděla jsem, i když to nebyla pravda. Opravdových přátel moc nemám. Snad Daniela a Patricii? Samozřejmě ještě Sammy.

"Tak to přece nemyslím a ty to víš," povzdechl si otráveně. Jasně, že jsem věděla, jak to myslí, ale nechci mu odpovídat. Je mi skoro třiadvacet a ještě jsem neměla delší vztah než dva měsíce. Možná proto, jak to tehdy skončilo, jsem se do dalšího ani nepouštěla.

Nechtěla jsem se dívat na něj. Otočila jsem se a dívala se z okna. Venku vycházela světla jen z pouličních lamp či svítících nápisů podniků, obchodů a jiných služeb. "Proč to chceš vědět?"

"Prostě mi odpověz." Zněl naléhavě.

"Nemám. Teď odpověz ty. Proč to chceš vědět?" Podívala jsem se na něj. Zamyšleně se díval na cestu před sebou. Nyní se trochu usmíval, nejspíš ho to potěšilo, ale ať si chlapec nedělá naděje. Já o nikoho nestojím. Nemám ani čas tahat se s klukama po barech.

"Jen tak," rozhodil rukama, pak se zase chopil volantu. Zakroutila jsem nad tím hlavou a opět se zadívala ven. Nevím proč, najednou jsem měla dost špatný pocit, jako by mě něco před něčím varovalo, ale já nevím, co to bylo.

Jako dravá šelma na lovu jsem zkoumala prázdné ulice. Prázdné? Zdálo se mi to snad? Když jsme okolo té uličky projížděli, mihl se v ní člověk objímajíc jiného člověka. Bylo to opravdu objetí nebo toho druhého držel násilím?

"Zastav!" křikla jsem a jenom, co přibrzdil auto, vyskočila jsem z něj. Ten špatný pocit byl horší a horší a roztékal se mi po celém těle. Vběhla jsem do uličky a vytáhla zbraň.

"Počkej!" slyšela jsem Jasona. "Alex, počkej na mě!" jasně, měl o mě strach. V noci jsou tyhle uličky opravdu velmi nebezpečné.

"Ne, pomoc!" Uslyšela jsem tuhle slabou žádost a zrychlila jsem o sto procent. Vběhla jsem za dům a ztuhla. Stačil mi jeden pohled a vybavily se mi všechny vzpomínky té noci. Zbraň mi vypadla z rukou a já se nezmohla na nic jiného, než zírat na toho upíra, jak saje krev nějakému pobudovi.

Ta stvůra uslyšela ránu, kterou způsobila padající beretta a otočila se na mě. Nebyla to ani setina sekundy, kdy se ke mně ten upír dostal a odhodil mě takovou silou, kterou by to nedokázal ani Árný Schwarzenegger. Praštila jsem se zády a částečně i hlavou do stěny budovy a zůstala jsem paralyzovaně ležet na zemi s vyraženým dechem. Tělo se mi roztřáslo a já nevnímala okolí. Snad jen ten temný stín upíra nade mnou mě probudil z té otupělosti a já sáhla po druhé zbrani, kterou jsem měla stále v pouzdře. Měla jsem tak ztuhlé prsty, že jsem nedokázala pouzdro otevřít a o slovo se hlásila panika. Upír se začínal sklánět a já jsem za žádnou cenu nechtěla dopustit, aby se to stalo znovu.

Marně jsem se kroutila a odstrkovala jej ze sebe. Když jsem ho z posledního zoufalství udřela do obličeje, oplatil mi to třikrát tolik. Před obličejem mi všechno zčernalo a já uslyšela tři výstřely. Pak na mě dopadlo těžké tělo a já měla problémy s dýcháním.

"Alex, no tak, slyšíš?" byl to Jason. Ale že si dal na čas!

"Mpf," reagovala jsem nepřítomně. Pokusila jsem se posadit a s Jasonovou pomocí se mi to i povedlo. Upír ležel hned vedle mě, otevíral a zavíral ústa jako ryba na suchu. Držel se za krvácející břicho a jako by zadržoval bolest.

"Tys mu ublížil," nechápavě se na mě podíval. "Měl jsem ho snad nechat, aby tě dobil k smrti?" Nepochopil mě, mluvila jsem trochu zmateně.

"On je upír-"

"Co to povídáš?" ani mě nenechal domluvit a jeho vystrašený obličej mi potvrdil moji domněnku.

"Obyčejné náboje by ho nezastavily, ale tys použil stříbrné. Nebyly by ve tvém zásobníku, kdybys nevěděl o existenci upírů." Prokoukla jsem ho a on už mi to neměl šanci vyvrátit, věděl to.

Pokusila jsem se postavit, ale ještě mi to nešlo. Když jsem si otřela krev z brady, pochopila jsem, že mám natržený ret a to nemluvím o železné pachuti v ústech, když jsem si skousla jazyk.

"Jak to, že ještě není mrtvý?" odplivla jsem směrem k už pomalu se uklidňujícímu upírovi.

"Nezemře jenom z toho mála stříbra, které má v těle. Do pár dnů bude jako rybička." Ó, jak smutné.

"Proč ho nezabiješ?"

Probodl upíra pohledem, jako by mu říkal - tak rád bych se tě zbavil! "Máme dohodu. Nemůžu ho zabít, pokud on nezabil svoji oběť, ale pouze se napil." Fajn, ale já s nikým žádnou dohodu nemám! Měla jsem co dělat, abych nesáhla po zbrani.

"Jak se vlastně v takových situacích postupuje?" opřela jsem se o zídku domu.

"Opravdu to chceš vědět?"

"Jinak bych se neptala."

Povzdechl si a posadil se vedle mě. V ruce stále držel zbraň a myslím, že pokud by se upírek jenom nějak nepěkně pohnul, už by měl v kožichu další kulku.

Ten, čí krev s takovou chutí nasával, ležel nejspíš v bezvědomí jenom kousek od nás. Vypadal na bezdomovce podle špinavých a otrhaných cárů oblečení, které měl na sobě.

"Upíři po sobě musí uklidit," odpověděl na mou otázku.

"Co tím myslíš?" chce snad toho bezdomovce zabít?

"Musím zavolat jednoho z upírů, který to tady dá do pořádku." Hned na to si vytahoval mobil z kapsy kalhot.

"A proč myslíš, že tě ten další upír nevysaje stejně jako tenhle toho muže?" můj hlas zněl sarkasticky, přesně, jak měl.

"Protože ho znám a v tomhle mu věřím." Vytočil nějaké číslo, pak si přiložil telefon k uchu a vyčkával. Netrvalo dlouho, než to někdo zvedl. Chvíli si povídali, pak mu Jason pověděl, kde se nacházíme. Po chvíli se podíval na mě. "Ano, byla," byla bych pěkně blbá, kdybych nevěděla, že se baví o mně. "Nevím, snad jo…jistě…ano, čekáme vás." S tím hovor ukončil. Mračila jsem se na něj a čekala, jak mi to vysvětlí.

"Každou chvíli bude u nás."

"Když jsi mluvil o upírovi, který tady musí uklidit, a kterému věříš, měl jsi na mysli krále upírů?"

"Ano, nevěděl jsem, že vy dva se znáte." Jo, známe se a já nevím, jestli mám za tuhle známost jásat nadšením nebo ji proklínat.

"Jak dlouho vlastně o upírech víš?" změnila jsem téma hovoru. Pochopila jsem, že budeme teď muset čekat, dokud milostivý král nezvedne zadek a nepřijde. Nechtěla jsem ten čas promlčet.

"Setkal jsem se s nimi už když jsem byl na střední. Nebylo to příjemné setkání," ušklíbl se, "tehdy mě zachránil pan William a to on zařídil, abych mohl pracovat tam, kde jsem teď." Jó, náš dobrák William. "Jak ses k nim dostala ty?"

"Nó," protáhla jsem. O mafii mu samozřejmě říct nemůžu. "Taky to nebylo moc příjemné setkání, ale náš hrdina William to všechno vyřešil za mě."

"Nemáš ho moc ráda, že?" Co jsem na to mohla odpovědět? Nenávidím ho za to, co řekl o Sammym, ale taky jsem mu vděčná za mnoho věcí.

Zvedl se vítr a s ním přišel nový stín. Trochu jsem se otřásla zimou, blůzu jsem si nechala v autě a teď už začínaly být noci chladné.

Uprostřed téhle zapadlé uličky stál Moor zabalený v černém plášti. Jeho tvrdý výraz mi trochu naháněl strach, ale jedna z berett v pouzdře mě uklidňovala.

Jedním ostrým pohledem zhodnotil situaci, pak svou pozornost svedl na mě.

"Jak ses sem dostala?!" ani nepozdravil a s vykáním se už vůbec neobtěžoval.

"Autem a pak po svých." Pípla jsem bez rozmýšlení. Jeho ruce se zaťaly v pěsti a já na chvilku čekala, že mě udeří. Neudělal to. Místo toho se otočil na bezdomovce a přešel k němu. Podepřel mu hlavu a něco mu šeptal, dokud neotevřel oči. Pak mu našeptával dál.

Dala bych ruku do ohně za to, že tohle má na svědomí nějaká upírská schopnost a vůbec se mi to nelíbí.

Když se svou prací skončil, bezdomovec opět usnul. Tak tohle znamená ten úklid? Copak může existovat něco o tolik silnějšího, než je sám člověk?

"Svůj trest jsi už dostal, zítra večer tě očekávám, teď zmiz!" Moorův hlas byl tak plný chladu, že jsem pocítila chuť stočit se do klubíčka a schovat se tak před realitou.

Upír poslechl svého páníčka, s námahou se zvedl a šouravým pohybem odcházel pryč do města. Když procházel kolem mě, hodil po mně tím nejznechucenějším pohledem. Proti své vůli jsem se otřásla. William si mezi tím mobilem přivolal nějaký odvoz. Když jej vyřizoval, byl pěkně protivný.

"Musíš do všeho strkat nos?!" nevrlý upírek přecházel přede mnou tam a zpět a zdál se být nervózní.

"Tomu člověku šlo o život!" namítla jsem a prstem ukázala na spícího bezdomovce. Moor po mně hodil pohledem, jako kdybych byla úplně blbá.

"Jasone, už nás tady můžeš nechat a jít si po své práci, já ji zavezu domů." Řekl mému příteli, a ten jako poslušný pejsek poslechl. Když se se mnou loučil, ani jsem mu neodpověděla. Byla jsem naštvaná, že mě tam s ním chce jen tak nechat samotnou, ale nahlas jsem nic neřekla.

Když už odešel i Jason, Moor si ke mně dřepl. Zkoumavě si mě prohlížel a jeho výraz zračil, jak moc rozzlobený je.

"Věděl jsem o tom, že jsi začala pracovat v kriminálce a ani trochu se mi to nelíbilo. Sama jsi musela vědět, že se tak dostaneš do kontaktu s upíry. Byl to ale Thomas, kdo mě přemluvil, abych do toho nijak nezasahoval. Neměl jsem ho poslouchat!"

"Možná jsem udělala chybu, že jsem se nestačila včas vzpamatovat a nevystřílela jsem do toho upíra celý zásobník, ale rozhodně nelituju toho, že jsem tomu bezdomovci zachránila život," ukázala jsem na něj prstem tak prudce, až mě zabolela naražená záda.

"Možná by se měl líp, kdyby byl mrtvý," zavrčel na oplátku a já v něm začala objevovat tu upírskou stvůru.

"Každý má právo žít!" odfrkla jsem, on se ale jenom zasmál. "I ti, které jsi sama zabila, měli tohle právo?" zeptal se. Po dlouhé době jsem ztratila řeč. Měl pravdu, ale to bylo přece něco jiného, ne? Já nezabíjím pro potěšení, ale z povinnosti. Je to má práce. Ale nedělá ze mě tahle práce stejnou stvůru, jakou jsou upíři?

"Dal jsem ti možnost zeptat se mě na cokoli, co s upíry souvisí, tak proč tohle děláš? Proč pracuješ u policie místo toho, aby ses mě zeptala na své další otázky?" Protože mi to přikázal Daniel, byla moje odpověď, ale ne úplná.

"Neodpověděl bys mi na všechny moje otázky," hlesla jsem. Povzdechl si a než promluvil, dlouho přemýšlel.

"Ne, na všechny určitě ne," přitakal, pak se ohlédl přes rameno a vstal. Thomas stál v uličce držíc v ruce klíčky od auta. Tak tomu Moor v telefonu tak nadával.

"Pane," poklonil se a věnoval mi nervózní pohled. Ihned mě napadaly další otázky a já nezahálela.

"Ty víš, že on je upír!" došlo mi. Říkal mu pane, uznával ho jako autoritu a pracovat pro něj musel, jak sám řekl.

Když odpovídal, nedíval se na mě, ale na Williama, jako by u něj hledal pomoc. "Ano, vím o tom."

"Bojíš se ho, je to tak? Vyhrožuje ti a proto mu musíš dělat ocásek!" Nechtěl mi odpovídat, viděla jsem ty jeho vystrašené oči, které Moora prosily o pomoc.

"Nevyhrožuju mu, Alexandro," promluvil upír, "nepatří mi, protože ho k tomu nutím, ale proto, že je to jeho povinnost." Když se na mě při těch slovech podíval, cítila jsem z něj chlad. Byl mrtvolně klidný, ale jeho slova byla ostrá jako břitva.

"Hádám, že tohle téma je jedno z těch, o kterém mi nic nepovíš."

Přikývl. "Nyní už ale pojďme, odvezu tě domů."

Vstávala jsem hodně pomalu a přiznám se, že nyní mi Moorova pomoc bodla jako nikdy. Sama bych asi nevstala. Hodně mě bolela záda a hlava na tom taky nebyla nejlíp, ale jsem si jistá, že zítra na tom budu ještě trochu hůř. Vždycky to tak bývá.

Podivným šouravým pohybem jsem se za upírovy podpory dostala až k autu. Stálo ho to pár mých sarkastických poznámek, než jsem mu dovolila, aby mě položil na zadní sedadlo. Vyhrál argumentem, že mě tak budou míň bolet záda, v sedě bych si prý víc natáhla zádové svaly.

Přehodil přese mne svůj plášť a sedl si na sedadlo spolujezdce. Thomas už seděl za volantem a neměl ani jednu otázku. Nezajímá ho, co se mi stalo? Možná už to ví, ale i tak mohl projevit trochu starostí, vždyť jsme bývali přáteli. Sice to nestálo za nic, ale znali jsme se.

Když se auto rozjelo, začaly se mi zavírat oči. Je pravda, že jsem toho poslední dobou moc nenaspala, protože jsem měla hodně povinností, ale že bych z toho byla až takhle unavená?

Thomas ani William nemluvili, což mi na bdělosti moc nepřidávalo a bzučivý zvuk motoru mě uspával. Poddala jsem se tomu, přestala bojovat se spánkem a nechala ho vyhrát.

Drnčivý pohyb se změnil v houpavý a to mě probralo. Otevřela jsem oči a podívala se do tváře Moora. Ospale jsem zamžourala do tmy, ve které jeho tvář, ozářená měsícem, svítila jako mramor. Stál se mnou před mým domem, v ruce klíče. Jak jenom věděl, kde je mám?

"Spi, Alexandro," řekl jemně a já se cítila tak strašně v bezpečí, jak už dlouho ne. Všechno to napětí, které se ve mně shromažďovalo, bylo najednou pryč. A já se k němu přitulila a nechala se odnášet až do mé ložnice, kde mě vyzul a přikryl peřinou. Nechala jsem se. Nikdy bych tohle nikomu nedovolila, vždy jsem byla až moc opatrná a do svého soukromí nenechala téměř nikoho proniknout. William byl ale něco jiného a strašně zvláštního. S ním jsem nikdy nevěděla, na čem jsem. A přesně tohle mě na něm děsilo, jindy přitahovalo nebo způsobilo obrovskou zmatenost.

Už jsem téměř spala, když jsem se donutila otevřít oči. Nebylo mi to nic platné, protože všude okolo byla naprostá tma.

"Williame?" lekla jsem se, jak můj hlas zněl vyděšeně. Co to se mnou je? Spoléhám se na ostatní? To jsem pece nikdy nedělala!

"Jsem tady," pocítila jsem studený stisk ruky. Je zvláštní, jak je jeho dotyk občas studený a jindy tak příjemně teplý.

Matrace se prohnula, jak si sedl na okraj postele. "Zůstanu tady, klidně spi," odhrnul mi vlasy z čela.

"Nemusíš, můžeš jet domů," pokusila jsem se o pevný hlas, protože jsem říkala něco, co jsem sama nechtěla. Z nějakého důvodu jsem ho dnes chtěla mít u sebe. Možná to bude proto, že jsem se po delší době opět setkala s upírem, který mě málem kousl. Vždy, když se mi stalo něco, co by mě jakkoli ohrozilo, objevil se William a vše pak bylo zase v pořádku.

"Zůstanu s tebou, teď už ale spi," pohladil mě po vlasech a já jsem s ním v tu chvíli chtěla zůstat na věky.

6. + 7. kapitola

Tue, 13 Oct 2009 10:42:52 +0200

Jsem nemocná, to jste rádi, co? xD...tak jsem pro vás dopsala další kapitolky a mám z nich smíšené pocity. No, nevím, jak se vám budou líbit. Prosím o komenty :)

6. kapitola

Vzbudila jsem se v nemocnici s gázou přes krk přelepenou leukoplastí. Musela jsem začít ve své mysli hodně fantazírovat, abych se nezbláznila pod rouškou včerejších vzpomínek. Upíři? Ale kde že, copak bych mohla uvěřit něčemu tak neskutečnému?

Sama sobě jsem lhala. Ano, byli to upíři. Přesně ty, které jsem vídala v tolika hororech a kteří pro mě ještě nedávno znamenali fiktivní strašidla. A Teď? Strašidla jsou to stále, horší je vědomí, že doopravdy existují.

Chtěla jsem odpovědi, víc než jednu a dostanu je jedině od Moora. Proč to byl takový problém? Bála jsem se ho. On je ale jediná odpověď na všechno, proto musím strach překonat. Teď ale upíři stranou.

Z nemocnice mě sice nechtěli propustit, ale podepsala jsem revers. Stále jsem byla trochu slabá, nemohla jsem však nepřijít.

Stojím nad hrobem mého zesnulého přítele Sammyho a nedokážu se ubránit slzám. Jeho pohřeb byl nádherný. I když byl Sammy mafián, přišlo se s ním rozloučit mnoho lidí.

Daniel také nechyběl. Měl podrápaný obličej a já s ním ještě neměla čas o včerejšku mluvit, vlastně ani chuť. V jeho očích bylo to samé, co v těch mých. Oba jsme na vlastní oči viděli něco, co nám nikdo neuvěří a my se s tím museli nějak vyrovnat. Nebyl zde nikdo jiný než on, koho jsem včera zahlédla na misi. Jsou snad mrtví?

Pohřeb již dávno skončil, ale já se nedokázala od hrobu pohnout. Dvě rudé růže jsem položila před sebe a vzpomínala.

Sammy…tolik mi chybíš. Tvoje silné paže, tvůj krásný úsměv, tvé lichotky i urážlivé narážky, ústa, hlas, teplý dech na mé tváři, chybíš mi…

Copak si až teď dokážu přiznat, že jsem tě milovala? Není to ironické? Myslela jsem nejprve, že se ke mně chováš jako k mladší sestře. Ochraňoval jsi mě a já se s tebou cítila…dobře. Šťastná, nic mi nechybělo. Teď už vím proč. Tys mi dával všechno, co jsem potřepovala. Lásku, péči…uměl jsi mě usměrnit. Jenom tys mě dokázal zkrotit a ukázat mi mé mantinely. S tebou jsem měla všechno, slyšíš? Všechno! Tak proč's mi to vzal?! Bez tebe nemám nic, Sammy, nic!

Položila jsem si hlavu na kolena a začala plakat. Už dlouho jsem neplakala, já přece nepláču…

Proč jenom pohřby tolik bolí. Já vím, voda teče dál. Říká se - to přejde, ale do té doby? Srdce bolí a vzpomínky ubližují jako zabodnuté střepy.

Sammy…milovals mě, ale neřekl jsi mi to. Čekals, že se první vyznám já? Ne, moc dobře víš, že já na něco takového nejsem. Možná je to dobře, tvá smrt by mě pak bolela o mnoho víc. Ale copak to jde? Ne, větší bolest bych nejspíš nesnesla.

"Alex," Patricie mi položila ruku na rameno, dřepla si ke mně a čekala. Já jenom dál plakala a nadávala si do neschopného přecitlivělého děvčátka.

Svůj uslzený obličej jsem pozvedla k tomu jejímu. Na tváři měla zaschlé stopičky slz. "Chci ho zpátky," jako dítě jsem se přimáčkla k její černé blůzce a nedokázala potlačit vzlyky.

"Co se stalo, stalo se. Už to nevrátíš, čas všechno spraví." Jak jsem tu poslední frázi nenáviděla! Čas…nechci, aby čas něco spravil, chci Sammyho zpět!

Nehádala jsem se a nechala se vytáhnout na nohy. Patricie, vysoká jako modelka, mě objala okolo ramen a vedla k mému autu. Ještě jsem se ohlédla a podívala se na fotku zesnulého. Byl to on, člověk, kterého jsem doopravdy milovala, který mi tolik pomohl a který byl tak sobecký, že mě nechal samotnou bez jeho lásky, jeho péče, jeho porozumění…

Za dvěma lípami stál Thomas. Měřil si mě soucitným pohledem a já ani neměla chuť mu jednu vrazit. To bylo špatné.

"Zavezu tě domů," nabídla se Patricie, odmítla jsem a nastoupila do auta. "Neblázni, ještě se někde vybouráš." Měla o mě strach, poznala jsem jí to po hlase, ale já teď nechtěla jakoukoli společnost.

"Nejsem malé dítě, Patricie," můj hlas zněl zvláštně mrtvě. Zabouchla jsem jí před nosem, nastartovala a odjela.

Pláž. Tohle bylo naše místo, Sammy. Pamatuješ? Sem jsi mě vzal vždy, když mě bylo smutno, teskno po tom, co jsem neměla. Vzals mě sem a my si povídali. Vždy jsem ti skončila ve tvé náruči a spolu jsme se dívali na moře, dokud nám příliv neomýval nohy. Škoda, že tu teď sedím sama, bez tebe. Představuju si, že jsi vedle mě, hladíš mě po vlasech, říkáš slova, kterým se musím zasmát. Tvůj úsměv nahrazuje zapadající slunce a tvé tělo hřeje jako vždy. Chybíš mi.

Daniel mě poprosil, jestli bych ještě dneska nepřijela do vily, chtěl si popovídat. Věděla jsem, že chce vzpomenout včerejšek. Byla jsem zvědavá, jak to viděl on, co si o tom všem myslí, ale na druhou stranu mě to nezajímalo. Proč si dneska přidělávat další starosti? I tak jsem mu ale vyhověla a přijela.

Seděl ve své kanceláři, tentokrát bez bodyguardů před dveřmi, na krku snad všechny kříže, které vlastnil. Zpozoroval můj pohled a řekl: "Taky by sis měla obstarat nějaké stříbro, jenom to mě včera zachránilo." Hlas měl nepříjemný a zlostně cvakal zuby.

"Myslíš si to, co já? Byli to upíři?" zeptala jsem se přímo. Odfrkl si. "Z počátku jsem si myslel, že jsem blázen," zašklebil se. Sundal si jeden kříž a podal mi ho. Nebyl to jeden z těch mohutných. Vzala jsem si ho a připnula. Křížek mi sahal po prsa a na holé kůži studil. Neměla jsem moc ráda přívěsky, ale po včerejším zážitku…nejsem blázen, abych si ho nevzala, když vím, že mě před nimi může ochránit.

"Co se vlastně stalo, Danieli?" Přejel si rukou po lysce, pak se více zabořil do křesla.

"Napadli nás upíři, Alex, to se stalo. Naštěstí všichni naši lidé přežili, jsou v nemocnici. Když po mně ten upír šmatlal svými špinavými prackami, dotkl se křížku, toho stříbrného, a popálil se. Znáš ty báchorky, jak upíři nemají rádi stříbro? Tak je to pravda. Nekousl mě."

Když je pravda tohle, jsou pravdivé i jiné mýty? Třeba, že upíři se na slunci spálí? Kéž by. "Střílel jsem do něj, ale nic mu to neudělalo. Když jsem se s ním pral, měl obrovskou sílu. Tohle už není sranda, mělo by se s tím něco dělat."

Posměšně jsem si odfrkla. "Myslíš zavolat policii? Co s tím chceš jako dělat? Mezi námi jsou upíři, nikdo to neví. Když to někomu povíš, vysměje se ti."

Přikývl. "Pochopilas, jak naši lidé zemřeli, že?" Nechápavě jsem zakroutila hlavou. "Pamatuješ na fotografie, které jsem ti ukazoval? Dvě bodné rány, zemřeli na velkou ztrátu krve..."

Ztuhla jsem a chvíli nebyla schopná pohybu. Takže Sammy…on zemřel zuby upíra? Vyždímali ho jako citron! Měla jsem takovou chuť zabíjet! Zabít ty krvežíznivé potvory!

Pak jsem ale přemýšlela dál. "Policie by nám s upíry moc nepomohla, že?"

Hrdě se na mě usmál. "Dochází ti to rychle."

"Jako důvod smrti uvedli alkohol a infarkt. Jsou do toho zamotaní spolu s nimi. Pomáhají jim skrýt jejich identitu." Ach, ti parchanti!

"Ano. Teď tě ale prosím o jedno. Nepouštěj se do ničeho zbrklého a nezodpovědného. S Markem si je ještě proklepneme spolu s celou policií."

Jak jenom věděl, že jsem chtěla najít jakéhokoli upíra a jakkoli mu ublížit?

"Poslední věc, kterou pro tebe mám jsou stříbrné kulky."

"Cože?"

Pousmál se mému nechápavému výrazu. "Stříbrné kulky," zopakoval klidně a hodil přede mě černý a těžký pytlík. "Když ho nesejmou normální, stříbrné s ním musí trochu zamávat." Jo, v tom měl pravdu.

"Kdes k nim přišel?" kroutila jsem hlavou. Řekněte mi věc, kterou Daniel nesežene.

"Výrobní tajemství," mávl ledabyle rukou, ale úsměv na rtech mu stále zůstával.

Už v autě jsem si v mých berettách vyměnila náboje. Teď, když vím o existenci upírů, se beze zbraně už tuplem nikam nehnu!

Jedenáct večer a já se ještě jednou stavila na pláži. Už kvůli Sammymu jsem upíry z duše nenáviděla! Jen ať si to na mě ještě jednou zkusí, špatně dopadnou!

7. kapitola

Zaparkovala jsem před domem a už se těšila, až si lehnu do postele. Malinko jsem se bála, že mě to všechno bude pronásledovat ve snech, něco jako když jsem poprvé zabila člověka. Tehdy jsem měla opravdu ošklivé sny, ale člověk si zvykne. Ostatně jako na vše, třeba i na existenci upírů. Pravda, se stříbrem v pušce to jde líp než ležíc bezbranná na zemi přišpendlená upírem.

Ruku jsem měla na klice od dveří, když za mnou něco zašustilo. Ještě, než jsem stačila zareagovat, ozval se. "Alexandro." Hlas opět jemný jako samet, jako pohlazení víly. No tak, Alex, je to upír!

Jenom na sekundu jsem zaváhala, než jsem vytáhla zbraň.

"Čisté stříbro, pane Williame. Mám takový pocit, že váš upíří kožich jej nepřijme s nadšením." Zablýsklo se mu v očích a pro mě to byl důkaz, že doopravdy upírem je. Bože, dyť já s ním byla tolikrát o samotě, dokonce jsem usínala s ním v jedné místnosti!

Ani se nehnul, jen mě sledoval. Díval se mi do očí, jakoby v nich dokázal číst. "Nepřišel jsem vám ublížit, jenom se omluvit a vysvětlit vše, co budu pokládat za…důležité." Falešně jsem se zasmála.

"Ó, jistě. Pan gentleman přijde v jednu ráno se omlouvat. Proč jen vám nevěřím. Proč mám takový pocit, že použije své zuby, abyste mi prořízl krk a nasytil svůj žaludek, nebo proč to vlastně děláte!"

Jeho tvář se zdála být stále klidná, vyrovnaná a to mě dohánělo k šílenství. Mimiku měl úplně stejnou, jako když jsem ho viděla poprvé. "Čekám zde na vás už od konce pohřbu. Kdybyste přišla dřív domů, nemuseli bychom si povídat až v jednu ráno."

"Nemusíme se povídat vůbec!" odsekla jsem a zbraň v ruce ještě více sevřela. Proč jsem na něj do teď ještě nevystřelila? Nedal mi žádnou záminku. Ani dnes ani nikdy jindy, vždy se choval slušně, na upíra.

"Jsi zmatená a plná otázek." Už zase přešel do tykání? Jo, občas to dělá. Nejspíš neví, že žena by měla nabídnout tykání jako první. V Upírské etiketě nejspíš tahle kapitola chybí, teda jestli vůbec nějakou etiketu mají, o čemž pochybuju.

"A ty jsi princ na bílém koni a přišels mě z mé zmatenosti zachránit," odplivla jsem ta slova sarkasticky.

"Někdy opravdu nerozumím, co mi chceš říct." Trochu se zamračil.

"Fajn, tak já ti to přeložím. Ihned opusť tyhle pozemky, jestli nechceš pocítit trochu stříbra v zadku." Teď už jsem nežertovala. Nechtěla jsem mít žádného upíra v dosahu několika kilometrů svého domu.

Upírek jakoby chvíli přemýšlel. Vypadal tak roztomile, že jsem chvilku zapomněla, co tady vlastně dělá.

"Popovídejme si, Alexandro, nechme těchhle her. Nechci, abys byla ze mě vystrašená." Srdce mi poskočilo. Říkal to tak sebejistě, že jsem ho téměř jako vystrašená holčička poslechla, zahodila zbraň a skočila mu do ochranné náruče. Co to se mnou jenom je?

"Vystrašená? Z tebe?" opět se mi z úst dral ten falešný smích. Stalo se to ve vteřině. Jediné, co jsem dokázala zahlédnout, byla černá šmouha. Pak už jsem byla přišpendlená na dveře, ruce vedle hlavy, zbraň v jeho ruce. Drtil mě svým stiskem a já opět poznala ten jeho zkoumavý pohled. Až teď jsem si uvědomila své bušící srdce, které se ne a ne uklidnit.

"Tohle opravdu nebylo nutné. Stačilo mě jenom pozvat dál a promluvit si. Já ti opravdu nechci ublížit a už mě vážně unavuje to opakovat stále dokola." Vzal si ode mě zbraně a uvolnil své sevření. Byla jsem opět volná. Dobře, pak si musím zapsat, že od upíra si musím udržovat odstup, protože je velmi, velmi rychlý.

"A to ti mám věřit, když mě tvůj kamarád včera skoro celou vycucl jako šneka z ulity?" Ne, už mi nenaháněl strach. Vlastně občas jo, ale ne teď.

"Proto jsem si chtěl promluvit." Jeho hlas byl stále klidný a ten klid mě dokázal pěkně naštvat.

"U mě doma?" nadzvedla jsem obočí, jenom přikývl. "Myslím, že klub by nebyl ten nejlepší nápad, když se tam soustřeďuje tolik upírů." Fajn, další poznámka na seznam. Pokud se chceš pořádně vyřádit na upírech a nevadí ti, že tě nakonec vypijou, zajdi si do Bloody King klubu a užívej jejich pohostinství.

"Tak?" pohodil rukou ke dveřím. Dobře, shrňme si to. Moor mi nic neudělá, tím jsem si jistá na osmdesát procent. Ale i to není moc. Na druhou stranu, odpovědi znát chci.

"Vrať mi zbraně a můžeme hodit uvnitř řeč." Přikývl a prostě mi je podal nazpět. To tolik věří mému slovu? Co kdybych ho teď rozstřílela? Ani by si neškrtl, upírek.

Odemkla jsem dveře, rozsvítila uvnitř a vešla. Moor stále postával venku a díval se někam nad dveře. Studoval snad mou architekturu? Zasmála jsem se vlastnímu vtipu.

"Tak chceš dovnitř nebo míníš stát venku až do rána?"

"Chci dovnitř," odpověděl nevzrušeně.

"Tak pojď a nestůj tam, uvidí tě sousedi." Odkdy mi na nich vlastně záleželo? A odkdy vstávali v půl druhé ráno, aby se šli dívat z okna? Inu, náhoda je blbec.

Šla jsem do kuchyně udělat si kávu a stále jsem po očku sledovala svého návštěvníka, jak si pomalu prohlíží můj dům.

"Pijí něco upíři kromě krve?" zeptala jsem se a snažila se zeptat s co největším odporem. Přestal zkoumat jídelní obraz, když mi odpovídal: "Neublíží jim to."

"Hádám správně, že když se tě zeptám na kávu, neodmítneš kvůli tomu, že by ses bál, že by byla otrávená, ale kvůli tomu, že ji prostě…nemusíš?" S úsměvem přikývl.

"Cítím její chuť, ale nedokážu si vypěstovat návyk na kofein. Můžu ji vypít, ale je to něco jako bys pila vodu, i kdybys neměla žízeň, prostě zbytečné."

Varná konvice se vypnula a já si mohla kafe zalít. "Jedí vůbec upíři?" I na tuhle otázku se pousmál.

"Samozřejmě, rád se najít dobrého jídla."

"Ale je to něco jako bych jedla, i kdybych neměla hlad, je to tak?" Opět přikývl. "A s krví? Jak je to s ní?" Do hrníčku jsem si dala kostku cukru a černou tekutinu zamíchala.

"Krev je pro nás jídlo a pití. Máš hlad? Napij se a budeš nasycen. Máš žízeň? Napij se a ani žízeň tě nebude trápit. Krev léčí, krev dává sílu, krev je zde na téměř všechny tvé potřeby." Ouha, tak tohle už vážně není sranda.

"Jak to, že se o vás nic neví? Není vás málo a krev předpokládám potřebujete všichni. Lidé ale nemizí tak často, aby byly vaše vražedné zásahy možné denně."

Rukou jsem ho pobídla směrem k obýváku. V jedné ruce jsem svírala šálek, v druhé zbraň. Posadil se do křesla a já naproti něj na zelenou sedačku. Celou místnost jsem měla sladěnou do zelena.

"Na tohle ti neodpovím. Musí ti stačit, že ne vždy jsou naší potravou lidi."

"Ale policie o vás ví." Usrkla jsem ze šálku a popálila si jazyk. Alexandro, copak nevíš, že když voda vře, nikdy není studená?

Počkal, dokud jsem přestala gestikulovat rukama. "Jsme zde déle než policie a spolupracujeme s ní již od jejích počátků." Mírně jsem zbledla.

"Déle než ona?" vyvalila jsem oči. Něco takového bylo pro mě nepředstavitelné. "Kolik ti vlastně je?" vypálila jsem otázku jako nějaká patnáctka na diskotéce. Vypadal asi na pěta-šestadvacet.

S odpovědí otálel a čím déle nemluvil, tím víc jsem chytala bílou barvu. "Pár století to bude."

Přistihla jsem se, jak na něj zírám s otevřenou pusou a donutila se ji zavřít. Pár století…tak to mě podržte!

"Jak dlouho může takový upír žít?"

"Má paměť si nevzpomíná na žádný případ upíra, který by zemřel na stáří." Nejspíš je ještě stále na světě dost stříbrných kulek.

"Zemřel…počkat, žijete vy vůbec?" Před očima se mi vybavily mýty se zástavou srdce při spánku v rakvích.

"Myslím, že ano," zamyslel se, zatímco já o jejich životě-neživotě pochybovala. "Je to složitější. Jedna část z nás, my, kteří jsme čisté krve upírů, jsme živé bytosti, zatímco ta druhá, která má smíšenou krev s lidskou, tam je to jiné." Přestávalo se mi to líbit. Nevím, jestli jsem se chtěla dozvědět ještě o něčem žijícím kolem mě, o čem jsem doteď nevěděla a bylo mi dobře. I přes to jsem se ale zeptala: "Čím se lišíte, jste přece všichni upíři, ne?"

"To ano, všichni jsme závislí na krvi." Jenom, co to řekl, zabořila jsem se víc do sedačky. "Rozdíl je, že ti druzí vznikli z lidí díky nám, my je stvořili."

"Proč?" nechápala jsem.

"V dávných dobách bývali války, mnoho válek upírů a každý potřeboval vojsko. Stal se z toho zvyk." Pokrčil rameny a podepřel si rukou bradu.

"To byla pěkně blbá odpověď!" ušklíbla jsem se a opět se dala do pití kávy. "Jak ale můžete přeměnit člověka?"

"Jednoduše," skoro se až zasmál, "prostě do jeho krevního oběhu přidáme svůj jed."

"A to jak?"

"Kousnutím." Tvářil se, jako by mi vysvětloval kolik je jedna a jedna a já to stále nedokázala pochopit. Instinktivně jsem si sáhla na zranění, které mi způsobil upír. "Ne, ty se neproměníš." Napětí, které jsem postřehla až teď, rázem opadlo jako těžká voda. "Dokážeme kontrolovat, jestli jed vypouštíme či ne a tvoření nových upírů je přísně zakázáno."

Můj nervózní smích proťal chvilkové ticho. "Přísně zakázáno…nemyslím, že by něco jako zákon ty krvežíznivé potvory zastavilo!"

Zamračil se. Ani se nedivím, právě jsem ho nazvala krvežíznivou potvorou. "Alexandro, to, co vám mí upíři provedli je neodpustitelné a věř, že za to byli patřičně potrestáni, ale obávám se, že tyhle útoky se budou opakovat častěji."

"Počkej," ještě chvilku jsem si to nechala projít hlavou, "řekls mí upíři?" Jenom nenuceně přikývl a musela jsem se ještě jednou zeptat, co to znamená, než odpověděl.

"Má krev je krví královskou, jsem jejich král, jejich velitel, jestli tomu tak chceš říkat. Avšak i já jsem jistým způsobem omezen, a to upírskou radou. Prosím, nechtěj teď po mně, abych ti vysvětloval chod upírské politiky. Jsi unavená, na pochopení to je poměrně složité a rozhodně dlouhé povídání."

Složila jsem ruce na prsou a držela se, abych po něm nezačala střílet. "Stalo se něco?" ptal se tak nevinně, že jsem to chtěla nechat být.

"Co mají vždycky znamenat ty fráze: "Jsi unavená, jsi zmatená, měla by sis odpočinout…" nejsem z cukru a o sobě ještě dokážu rozhodovat!"

Jeho smích byl jako zvonkohra a totálně mě rozhodil. "Jsi ještě stále dítě, Alexandro, křehké dítě." Jak to myslel? Každopádně se mi to moc nelíbilo a ruka se zbraní téměř sama od sebe zamířila na jeho srdce. I přes to se nepřestal usmívat.

"Je pravda, že by mě čtyři obyčejné rány do srdce na rozdíl od tebe zabily, to ale ještě neznamená, že se nedokážu bránit."

"Jednou ti dokážu svou pravdu." Nejradši bych mu ten jeho krásný úsměv vydrápala z obličeje, i když by to byla škoda. "Teď už ale půjdu. Nebudu říkat, že si potřebuješ odpočinout, protože ty to nechceš slyšet, i když je to pravda." Vstal a zamířil ke dveřím.

"Počkej ještě," špitla jsem. Téhle otázce jsem se zatím bránila, protože jsem se trochu bála odpovědi. "Proč jste zabili Sammyho, nařídils to ty?" Dívala jsem se mu do očí. Stál tam se soucitným výrazem a to mě štvalo. Štvalo mě, že všechno, co se dnes týká Sammyho, mi způsobuje slzy, které jsem se teď snažila zahnat.

"Nebyl jsem to já, ale rada, kdo tak rozhodla." Takže rada…zkurvená upírská rada! "A rozhodla správně."

Cukla jsem sebou. Slyšela jsem dobře? "Co tím chceš říct?" slova jsem měla ledová, pocítila jsem obrovskou zlost.

"Jednou pochopíš, že udělal hloupost, kterou ani neměl zájem napravit. Sám dobře věděl, že pokud neposlechne, zemře." Zaťala jsem ruce v pěst a otřásla se zlostí.

"Co udělal?" zaskřípala jsem zuby. "Co udělal tak hrozného, že musel zemřít?" křikla jsem. Copak jsem taková hysterka? Ne, nikdy jsem nebyla! To jenom teď, bez Sammyho… Sammy, Sammy, Sammy, copak nechápeš, že bez tebe jsem ztracená?

Postavila jsem se. Stáli jsme proti sobě jako dva největší nepřátelé. Tedy aspoň já se tvářila jako nepřítel, jeho pohled byl stále soucitný a zkoumavý.

"Zradil." Zatřásla jsem se, ale ne zimou. To jediné slovo…znamená to snad, že… "Sammy…byl…upír?"

Roztřásla se mi kolena. Už jednou mě napadla tahle myšlenka, ale na štěstí jsem byla v situaci, kdy musela jít stranou. Teď ale ne, dolehla na mě plnou vahou a srazila mě k zemi jako zraněné zvíře.

Zašustění sametové košile. Vnímala jsem to jako něco mimo tento svět. "Nebyl upír, Alexandro." Moor dřepěl vedle mě, na tváři nic než zkoumavý pohled a až teď jsem si uvědomila, že mě podpírá.

Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, co mi Moor řekl, ale způsobilo to jen mou další zlost.

"Do prdele, tak proč jste ho zabíjeli? V čem vás asi tak mohl zradit? Já to nechápu, absolutně to nechápu!"

Slzy zlosti, zmatení a bolesti mi opět smáčely tvář a já ji schovala do dlaní. Cítím se tak…tak poníženě! Plakat před Moorem, ne, to už nikdy!

Jeho objetí bylo trochu studené, ale pevné. V tomhle objetí jsem poznala Sammyho ochranné ruce a nevědomky se k němu přitiskla. Slzy jsem už zadržela, i když se mi chtělo plakat. Nechci být před ním tak slabá! Ještě před chvílí jsem na něj mířila zbraní a teď se od něj bezstarostně nechávám kolébat v náručí.

"Pochopíš to, Alex, ale teď ještě ne." Vymanila jsem se z jeho stisku a sedla si kousek od něj.

"Měl bys už odejít." Objímala jsem si kolena a dívala se někam na zem, ne na něj.

"Mohl bych zůstat, jestli chceš." Zakroutila jsem hlavou.

"Běž." Bylo to poslední, co jsem mu řekla. Na stůl mi položil číslo telefonu do svého klubu, pak mi popřál dobrou noc a odešel. A já se konečně mohla sama utápět v obrovské zmatenosti.

5. kapitola

Tue, 06 Oct 2009 17:11:40 +0200

Tak jsem konečně dopsala další kapču. Trvalo to strašně dlouho, já vím, ale času je čím dál tím míň a já jsem ráda, že jsem vůbec něco napsala.

Přeji příjemné počteníčko a strašně moc vás prosím o komenty :)

Děkuju moc, If* :)

…Malinká, snad jen tříletá, holčička utíkala rozlehlým domem držíc v ruce kus pomalovaného papíru. Tváře jí zářily štěstím a při běhu si radostně poskakovala.

"Mamííí, maminto!" žvatlala s obrovským nadšením a otevírala jedny dveře za druhými. Ložnice, koupelna, dokonce i kuchyně byla prázdná. Nadšené dítko však neváhalo a spěchalo dál do sklepení.

"Mamíí!" dožadovala se dál pozornosti nyní už mírně uraženě, že o ni nikdo nejeví zájem. Našpulila pusinku a ruce si dala v bok. Zaváhala snad jenom chvilku, než vkročila do šera sklepení.

Schody seběhla rychle a s ladností, hned na to přímo rozrazila dveře do primitivního avšak útulného pokoje, kde okna byla vždy zatažena hustými závěsy.

Konečně se jí na tvářičce opět objevil úsměv, když uviděla své rodiče ležíc v objetí na pohovce. Chtěla se jim pochlubit se svým výtvorem! Avšak neudělala k nim ani tři krůčky, když ztuhla pod tíhou vidění. Ten pohled ji roztřásl po celém těle a nebyla schopna slova. Co to dělají? Její otec držíc svou manželku jednou rukou za vlasy, druhou kolem ramen. Byl přisátý na její krk jako pijavice a snad…polykal? Co polykal? Dívenka měla tolik otázek. Proč je její maminka tak bledá? Proč vypadá tak unaveně? Co jí to tatínek dělá? … A proč?

"Ma-mi," vzlykla holčička, papírek jí vypadl z rukou. Muž jako by se po jejích slovech probral z transu a od ženy téměř odskočil. Dívenka pak jenom sledovala, jak si červená tekutina prodírá cestičku po matčiném krku ze dvou hlubokých ran.

"Alex, co tady krucinál děláš?" Muž vypadal rozzuřeně, zoufale a vystrašeně zároveň. Vyskočil na nohy, přičemž žena jenom bezvládně padla na podlahu…

Když jsem se vzbudila, chvíli jsem přemýšlela, co se mi to zase za hloupost zdálo. To bude s těch Moorových "příběhů na dobrou noc". To mi připomíná, že neležím ve své posteli, nýbrž ve velmi prostorné a pohodlné Moorově posteli. Vstala jsem a protáhla se. Zvláštní, jak dobře jsem se tady vyspala.

Hned, jak jsem se oblekla, ozvalo se klepání na dveře. A co teď, Alex? Moor mi slíbil, že se mi nic nestane a navíc, kdyby to byl někdo, kdo mi chce ublížit…klepal by? Asi ne. I tak jsem ale v dlani stále svírala nůž.

"Dále," zvláštní. Jedno slovo a cítím se tu jako doma, tomu se nedalo nezasmát.

"Dobrý ráno," ve dveřích stál onen ubožáček, který nás vítal včera v klubu. Dnes ale nevypadal o nic lépe. Pro šaty byl spíš věšákem, klíční kosti mu jen pod košilí trčely a obličej stále stejně propadlý. Když jsem ale okolo něj procházela s Moorem, vypadal pokorně a možná i trochu vystrašeně. Dnes z něj sršelo sebevědomí a něco, co bych o něm v životě neřekla - autorita. Hlas měl pevný a hluboký, šel zpříma a jistě.

"Kde si můžu vzít zpět své zbraně, abych mohla odejít?" zeptala jsem se bez okolků. Nebylo mi tady zase tak úplně špatně, i tak jsem ale z toho místa cítila zvláštní tlak a dala bych přednost svému domu.

"Všechno už je zařízeno, následujte mne." Ani nepočkal na mou odpověď a zmizel mi v chodbě. Kruci, jak nerada jsem někoho poslouchala! Musela jsem přidat do kroku, abych mu stačila.

Vyšli jsme nahoru do baru, který i v tuhle hodinu měl své zákazníky. Všichni si mě podivně prohlíželi, jako něco, co vyžaduje speciální pozornost, přešla jsem to bez reakce.

Před barem na mě čekalo mé autíčko, které jsem musela včera tak bezcitně opustit, když jsem utíkala před Joshepovými muži. Co mě překvapilo byl Thomas, který v mém autíčku seděl na místě řidiče.

Ani jsem si nestačila pořádně zmapovat terén a ubožáček už nebyl nikde v dohledu.

"Chceš si snad vypůjčit mé auto?" zeptala jsem se Toma jízlivě. Taky nevypadal zrovna nejšťastněji, jak tam tak seděl.

"Jenom tě odvezu domů."

"Řídit ještě umím." Odfrkla jsem si. Thomas si povzdechl a na chvíli zavřel oči. Když je otevřel, objevila se mu v nich úzkost.

"Podívej, ani pro mě to není zrovna jednoduché." Zněl, jako by svá slova myslel opravdu vážně.

"Co ti za to slíbil, Thomasi. Pro co jsi nás opustil, proč?"

"Je to povinnost, Alex," téměř zakňučel jako štěňátko, "nemůžu-" zatnul ruce v pěst, "-nemůžu ti to vysvětlit, nejspíš bys to ani nechápala. Prostě to akceptuj jako fakt, ok?" Nyní měl v očích prosbu a já si musím přiznat, že jsem ho měla fakt ráda. Jenom kdyby ten hajzl od nás neodešel!

"Fajn a teď vypadni z mého auta."

"Nemůžu," hlesl, "prosím, nenuť mě teď odejít, mám tě dopravit k tobě domů." Málem jsem se rozesmála.

"Nepotřebuju vodit za ručičku a myslím, že to víš, vypadni!"

"Alex, nechci, abys mě nenáviděla." Kruci, zněl tak beznadějně. Neměla jsem to srdce mu říct, že je to jeho chyba a že ho mám v plánu co nejdřív odstranit jako zrádce, protože to nebyla pravda.

"Kde mám své zbraně?" Chvíli zaváhal, jako by nechtěl změnit téma hovoru, nakonec to ale udělal.

"Jsou v kufru."

"Fajn, tak mě aspoň nech řídit a sedni si vedle, když ti tvůj páníček poručil mě dopravit domů." Posmívala jsem se mu a on to moc dobře věděl, nebyl zase tak hloupý. I tak si ale přesedl a já přešla za volant. Dlaha mi trochu znepříjemňovala řízení, ale zvládla jsem to bravurně.

Celou cestu jsme nepromluvili ani slovo. Byla jsem hodně výřečná, o to pokoj, nyní jsem ale neměla náladu se s ním vybavovat. Navíc jsem měla jiné starosti než se starat o jednoho ze zrádců, musela jsem popřemýšlet, co všechno řeknu Danielovi.

Zastavila jsem vůz před domem a vyndala klíčky ze zapalování. Thomas dál strnule seděl na místě a tvářil se, jako by chtěl něco říct. Nepomohla jsem mu, nezačala jsem první mluvit, nechala jsem ho pěkně podusit.

"Budeš dnes mluvit s Danielem, že?" v jeho hlase jsem mohla rozpoznat znechucení ze sebe samého. No jistě, Daniel se o něj staral, ukrýval ho, aby nemusel do vězení, pomáhal mu, jak mohl a jak se mu Tom odvděčil? Utekl a nyní stojí proti němu.

"Ano, musím mu podat hlášení o včerejší misi."

"Vysvětli mu, prosím, že si vážím všeho, co pro mě kdy udělal." Nedíval se na mě, když to říkal. Díval se před sebe, jako by litoval.

"Proč mu to neřekneš sám?" Smích, který se mu dral ze rtů, byl tak zoufalý, až mi přejel mráz po zádech.

"Přece víš, že jenom, co by mě uviděl, zabil by mě." Ano, to měl úplnou pravdu. Daniel nesnášel vzpoury stejně jako nesnášel zradu.

"Tok proč jsi odešel?" apelovala jsem na něj, "proč jsi u nás nezůstal?" Opět si povzdechl, opět ty zoufalé oči!

"Proč? Protože znám své povinnosti!" zavrčel, "ty to prostě nemůžeš pochopit, Alexandro. Ani ty a ani Daniel." Jasně. Pochopila jsem, že mi to prostě neřekne. Musí mít sakra dobrý důvod mlčet!

Vystoupila jsem beze slova, pak se podívala do kufru auta a spatřila čtyři beretty a jeden nůž. Vrátil mi i zbraně, které jsem u sebe měla, když jsme se s Moorem poprvé viděli. Podívala jsem se jak je na tom zásobník jedné z berret a překvapivě náboje nechyběly, skvělé.

"Jak se teď dostaneš zpátky?" Zajímalo mě to vůbec? Jo, zajímalo, i když mě Thomas pěkně naštval.

Pousmál se, jako by ho můj zájem potěšil. "Neměj strach, stejně tady mám poblíž ještě nějakou práci." Tak tohle se mi už moc nelíbilo. Nějakou práci…kdo ví, co mu Moor dal za úkol.

"Slib mi, že nebudeš zabíjet naše lidi."

"Naše lidi?" pozvedl obočí a dělal, že nechápe. Moc dobře chápal, podrazák!

"Víš, jak to myslím. Slib mi, že nezabiješ nikoho z Danielových…zaměstnanců." Myslela jsem to vážně a ten slib jsem od něj strašně chtěla získat!

Povzdechl si. Zase! To není moc dobré. "Nemůžu," hlesl a já měla co dělat, abych po něm neskočila. "Ale pokud tě tak rozhodila ta moje práce poblíž, tak ti slibuju, že dnes nikoho zabíjet nebudu." Nestačilo mi to, ale aspoň něco. "Když mi ale slíbíš, že se za mě přimluvíš u Daniela, slibuju ti, že se budu snažit udělat mnoho pro to, aby Danielovi muži zůstali naživu." Lákavá výzva. Přijala jsem ji.

"A ty vyřiď Moorovi," zaváhala jsem. Chci mu vůbec něco vzkázat?

"Ano?" neodpustil si.

"Vyřiď mu, že děkuju za včerejšek, za jeho pomoc." Ne, to bylo moc! "Zvládla bych to ale sama a mohla jsem se vyspat i ve své posteli."

Usmál se. "Vyřídím, bude mít radost." Podivně se mu zablýskalo v očích, což mě donutilo na něj vyštěknout: "Zapomeň na to, nic mu neříkej!", otočit se a ověšená zbraněmi nenápadně vpadnout domů.

K Danielovi jsem se dostala až kolem oběda a musím říct, že moc dobrou náladu neměl. Jeho bodyguardi za ním cupitali jako ocásci, proto pro mě nebyl problém ho najít.

"Ty ses ráčila i ukázat?" zavrčel, když mě uviděl.

"Neměla jsem kdy dřív se ti ozvat." Jednoduchá odpověď, kterou jsem používala až moc často a on to věděl.

"Zavolat ti nic neříká?" Mobil už mám nový, Daniel mi ho věnoval hned po tom, co se dozvěděl o mé malé nehodě s tím předešlým a pevnou linku jsem doma měla taky, takže moc výmluv mi nezbývá.

"Přes noc jsem nebyla doma, přišla jsem před chvílí a šla rovnou sem." Přimhouřil oči, jako když dítě podezíráte ze lhaní.

"Jak tomu mám rozumět?" Pořádně jsem se nadechla a povyprávěla mu celé mé včerejší dobrodružství. Poznala jsem, že se mu můj pobyt u našeho nepřítele ani za mák nelíbí, ale mlčel. Nejspíš uznal, že mi Moor svým způsobem pomohl. Vynechala jsem Thomase, nechtěla jsem být první, kdo to Danielovi oznámí, ale nejspíš jsem měla zbytečnou starost, protože přišla otázka: "A Thomase jsi tam viděla?" téměř zatínal zuby, jak byl rozzuřený. Jo, tak odtud jeho náladička.

"Jo," a teď můj slib, "ale lituje toho, že musel od nás odejít."

"Musel?" Daniel skoro vyskočil z kůže, když mě slyšel.

"No jo, byl k tomu nějakým způsobem donucený, ale neptej se mě jak, sama tomu nerozumím." Má slova byla vlastně pravda. Nelhala jsem a ještě jsem se zastala Thomase.

Daniel zavrčel, ale k tomuhle tématu se již nevracel. Musel se cítit hodně poníženě, když ho opustil jeden z jeho mužů.

"Dnes v noci se uskuteční velmi dobrý obchod na pobřeží, jako vždy. Čekám tě tam hned po půlnoci, jasné? Zpoždění neomlouvám."

"Fajn, je to všechno?" Přikývl a já konečně odešla.

Stavila jsem se za Markem, aby mi řekl, co všechno o Moorovi zjistil z policejních záznamů, ale jediné, co mi odpověděl bylo: "Je čistý jako lilie." Proč mě to jen nepřekvapovalo? Ten chlap je jeden obrovský otazník.

Patricie, jedna z Danielových zaměstnanců, mi volala kolem třetí hodiny odpoledne a dala si se mnou sraz v blízké cukrárně. Nebylo to nic neobvyklého. Byly jsme v celku dobré kamarádky, i když mi nikdy nebyla tak blízká, jak si myslela.

S berettou za opaskem jsem vešla do cukrárny. Ryšavé dívky jsem si všimla hned. Měla před sebou svoji oblíbenou ledovou čokoládu a dělala oči na chlápka u baru. Vždy využívala své krásy jako nikdo. Lecco jsem od ní pochytila a musím přiznat, že to nikdy nebylo na škodu.

"Patricie, vidím, že jsi opět ve svém živlu." Usmála se na mě a dopřála si doušku čokolády. Pak si svůdně olízla rty.

"Jsem ráda, že tě vidím, Alexandro. Neozvala ses mi takovou dobu! Cos dělala, že jsi zapomněla na tetičku Patricii?" Pousmála jsem se. Takovouhle jsem ji měla ráda. Nejdříve jsem si objednala kávu, až pak jsme se daly do řeči jako dvě klepny na trhu.

"Daniel má pro mě vždycky mnoho práce." Nestěžovala jsem si, pouze konstatovala.

"Slyšela jsem o tvé poslední. Josephovi gorily po tobě stále jdou?" zněla trochu napjatě a nejspíš se i trochu strachovala. Moc se jí nedivím. Kdyby věděli, že jsem jejich velkého šéfa odkrouhla já, moc života by mi nezbývalo.

"Nemyslím si. Neviděli mi ani do obličeje. Nemají na mě nic."

Ještě chvíli jsme se jen tak bavili o misích včetně té dnešní, než vzpomněla toho, na koho jsem myslet nechtěla…

"A jak bereš Sammyho smrt?" Co to bylo za blbou otázku? Očima mě zkoumala jako pod rentgenem a zněla soucitně.

"Chybí mi…" nevydržela jsem její lítostivý výraz v očích a začala pomalu míchat kávu. Dělala jsem malé kroužky a dívala se, jak šlehačka pomalu mizí v tmavé tekutině.

"Všichni víme, že tě velmi miloval. Je mi to strašně líto, Alex a chci, abys věděla, že kdybys něco potřebovala-"

"Jasně, vím, že tady pro mě budeš," opřela jsem se o židli a pokoušela se tvářit znuděně. Musela jsem jí nějak naznačit, že tohle téma prostě NE!

"Víš i o tom, že zítra má pohřeb?"

"Ano, Patricie, vím!" odsekla jsem. "Ujišťuješ se, že přijdu? Co po mně chceš? Proč se o Sammym vůbec bavíš?" Všechno kolem něj bylo pro mě velmi citlivé téma.

"Promiň."

Dnes už jsem se s ní nedokázala bavit jako jindy. Smát se a vzpomínat na skvělé časy.

Po dvanácté večer jsem vykročila z domu. Dvě beretty, dva nože - snad je dnes potřebovat nebudu. S autem jsem zaparkovala na parkovišti poblíž přístavu, kde proběhne výměna.

Můj úkol byl jednoduchý. Zdržovat se poblíž Daniela a sledovat každý podezřelý pohyb našeho zákazníka. Dělala jsem to tak vždy. Jiní naši muži byli rozmístěni okolo a dávali pozor jak na velmi vlezlou policii, tak na nezvané hosty.

"Alex, už jsem se bál, že nepřijedeš," pokáral mě Daniel za pozdní příchod.

"Provoz?" nevinně jsem pokrčila rameny, ale on se jen ušklíbl.

"Takhle v noci? Výmluvy už ti začínají docházet." Několik chlápku okolo se zasmálo. "Teď už ale konec srandy, výměna proběhne za deset minut." Ani tentokrát nevynechal elegantní sáčko včetně mohutných křížů na krku.

"A dneska obchodujeme s čím?" většinou to byly drogy či jednoduché zbraně. Občas se ale stalo, že jsme měli velmi ojedinělou zakázku.

Daniel se pousmál a protřel si dlaně. "Dneska? Drogy, ale požadují takové množství, že dnešní obchod bude patřit mezi ty nejlepší."

Jako obvykle, byl z toho nadšený stejně jako všichni ostatní. Já to brala jen jako práci, povinnost, nutnost zde být, popřípadě zakročit. Nic víc.

"Už se blíží," ozval se hlas Jackoba v Danielově vysílačce. Ten si ji se spokojeným výrazem přiložil ke rtům a odpověděl: "Všichni na svá místa. Za chvíli to přijde."

Obrátila jsem oči v sloup. Jeho nadšení z těch špinavých peněz bylo jako vždy až nechutné. Rozepnula jsem si plášť, abych se případně dostala lépe ke zbraním, které byly prozatím uschovány v pouzdře za opaskem, a zařadila jsem se za svého šéfa. Vedle něj nemohli chybět jeho věrní bodyguardi. Bože, kolikrát budu muset Danielovi ještě vysvětlovat, že tihle dva týpci ani pořádně neví, jak se drží zbraň? Má je jenom na ozdobu, prejže s nimi po boku pak vypadá víc nebezpečně. Hloupost. Vypadat možná, jinak jsou jako roztomilé, občas vyplašené, ovečky.

Zastavili jsme se na domluveném místě, proti nám šla skupina osmi lidí. Světla tady na okraji přístavu byla velmi ponurá, i tak jsem si je ale podstatně detailně mohla prohlédnout.

Vpřed šlo pět mužů, za nimi tři ženy, všichni našlapovali velmi sebejistě, a za jasným účelem. Nemohla jsem si nevšimnout, jak vyzývavě byly ony dívky oblečeny. Velké výstřihy, krátké sukně a lačné výrazy. Tohle se mi moc nelíbilo.

Jedna z nich mi ale byla povědomá. Kudrnatá blondýna s nenasytným pohledem. Kde jsem ji už jenom viděla?

"Tak jsme tady." Promluvil jeden z mužů. Vysoký černovlásek s košilí rozepnutou přes celý hrudník. Na nás na všechny se usmíval a měřil stejným pohledem jako jeho přátelé - velmi, velmi chtivým pohledem!

"Jste přesní." Oplatil jim úsměv Daniel. "Máme tady pro vás zboží, které jste chtěli."

Michael, rudovlasý fešák, přinesl celý pytel něčeho, co po nás chtěli. Už chápu, proč se Daniel ze zakázky tak radoval. Z tohohle bude dost velký výdělek!

Černovlásek přímo připlachtil k Michaelovi a zkontroloval celý obsah pytle. Pak se zhluboka nadechl.

"Vidím, že je to všechno." Daniel svému zákazníkovi přikývl. V tomhle nepodváděl. Když se řeklo kolik, nikdy toho nebylo ani víc a ani míň, ať už šlo o cokoliv.

"Doufám, že i vy dodržíte svoji část dohody a máte s sebou přesný obnos." Říkal to spíš jako nacvičenou frázi než jako otázku a už nečekal na odpověď, ale na ty krásné zelené papírky, které tolik miloval.

"Myslím, že svou dohodu malinko pozměním." Jeho přátelé se rozesmáli. Ztuhla jsem. Už od začátku mi tady něco nesedělo! Instinktivně jsem sáhla po zbrani, ale prozatím ji ještě stále nechala v pouzdře.

"Pozměnit dohodu?" Z Danielova hlasu jsem poznala nervozitu, i když se ji snažil skrýt.

"Ano, správně," protáhl ta slova. Jeho úsměv stále nezmizel a lačnost v očích byla čím dál tím větší.

"No tak, Davide, zkrať to už!" obořila se na černovláska blondýnka a já začala pomalu rozeznávat i její hlas, "ještě chvíli a nedokážu se ovládat!"

Vzpomněla jsem si! S touhle ženou jsem se bavila v klubu Moora. To ona mi prozradila, co se stalo se Sammym a teď už asi vím, proč.

"Patříte k Moorovi, že je to tak?" zeptala jsem se bez okolků, "a on vás poslal nás zabít stejně jako všechny ostatní naše lidi!" Při těch slovech jsem vytáhla obě své beretty.

Daniel se nepatrně stáhl a svou zbraň už taky svíral v rukou. Černovlásek se trochu zamračil, pak se ale rozesmál spolu s ostatními svými přáteli.

"Nikdo nás neposlal, krásko, přišli jsme z vlastní vůle." I tohle je nesmírně potěšilo a já věděla, že teď už je něco hodně špatně.

Daniel se zamračil a prolomil jejich smích: "Měli bychom dokončit obchod a jít si každý po svém."

"Dokončit obchod," téměř zazpíval další z mužů. Světlé vlasy mu kmitaly kolem obličeje a téměř skrývaly studené oči. Olízl si rty, než pokračoval: "Tohle spojení se mi líbí, Davide."

"Souhlasím s tebou," odpovídal černovlásek dívajíc se na nás. "Tak moji milí," opět se zhluboka nadechl, "myslím, že dneska jsme si lepší večeři vybrat nemohli, dobrou chuť." Nechápala jsem to. Ještě jsem ani nevstřebala jeho slova, když se na nás všichni neuvěřitelnou rychlostí vrhli. Bylo slyšet několik výstřelů, přičemž dva z nich patřily právě mým zbraním.

Cítila jsem se jako v noční můře, kterou jsem už někdy zažila. Byla jsem si víc než jistá, že jsem zasáhla cíl, ale ten se jen otřásl a běžel dál. Všechno proběhlo jen v pár vteřinách, kdy po mně černovlásek skočil a já jsem i s ním dopadla tvrdě na zem. Soustředila jsem se hlavně na to, abych nepouštěla zbraně z rukou, ale bylo mi to k ničemu. Pevně mi držel zápěstí u země a bolestivými údery mě donutil obě beretty pustit. Udělala jsem to.

Slyšela jsem všude kolem sebe výkřiky zděšení, taky ještě pár výstřelů a hlavně nesmírný chaos.

"Líbíš se mi, krasotinko," promluvil nade mnou a prohlížel si mě jako tu největší specialitu na jídelníčku.

"Jdi k čertu!" pokoušela jsem se vyprostit, ale marně. Pak jsem uslyšela bolestný nářek někoho, kdo k nám nepatřil. Jenom na chvíli jsem odklonila hlavu na pravou stranu, kde se ze země sbíral Daniel a blonďáček okolo něj pobíhal s mávající rukou, jako by ji měl popálenou. David nade mnou zavrčel.

Pokusila jsem se znovu vyprostit nebo alespoň dosáhnout na nůž, ale nic jsem nedokázala. Tohle se mi nelíbí, tohle se mi vůbec nelíbí!

"Je to smůla, že jsi v nesprávný čas na nesprávném místě," naklonil se nade mne, pak se sklonil k mému krku. Trochu mi to připomnělo tu zvláštní situaci s Moorem a já měla strach, opravdu velký strach! I když jsem se snažila hrát na hrdinku, uvnitř jsem měla jenom malinkou dušičku. "A krásně voníš."

Už jsem mu chtěla něco odseknout, když jsem pocítila menší bolest na krku a cukla sebou. Ihned se mi na temeni objevila jeho dlaň a pevně mě držela.

Co to dělá? Slyším jenom zvláštní zvuky mlaskání a cítím, jak mi po krku teče něco teplého. Ztuhla jsem pod dávkou uvědomění! Je možné, aby mi teď ten chlápek sál krev? Ale proč a … jak?

Hlavu jsem měla vyvrácenou na jednu stranu, a tak jsem se mohla trochu rozhlédnout. Srdce mi přímo bušilo do hrudi, když jsem to udělala.

Všech ostatních sedm černovláskových přátel se sklánělo nad nějakou svojí obětí a dělali přesně to, co David mně. Potvrdily se moje domněnky. Oni opravdu … opravdu sály … krev…

Hlava se mi zatočila, síly mě opouštěly a mozek přestával pracovat jak měl. Najednou přemýšlení bylo tak obtížné a vyčerpávající, že to ani nešlo. Zděšení vystřídalo rozumné uvažování a já se začala utápět v zoufalství.

Zrak se mi rozostřil, ruce třásly a bylo mi na zvracení. Všude kolem mě už bylo ticho. Tedy vlastně ne. Stále jsem slyšela Daniela, jak něco křičí, ale byl moc daleko, abych mu rozuměla. Chtěla jsem mu pomoct, ale už ani ruce mě neposlouchaly a hlava se mi točila jako ještě nikdy, ten pocit byl strašný.

Pak se ale zvedl vítr a přinesl rozkaz plný autority a hněvu: "DOST!" Zadunělo mi v hlavě a já zasténala. Všimla jsem si, že všichni poslechli a přestali se krmit včetně Davida. Nebyla jsem schopná se ani pohnout. Cítila jsem se tak strašně unavená a bezmocná!

"Vzepřeli jste se mému příkazu a to já trestám velmi přísně!" Ne, to snad nebylo možné. Vždy, když jsem v nějakém nebezpečí, objeví se on - Moor!

"Ale pane, to David-"

"Mlč!" ostrý příkaz, "vy všichni se vraťte zpět a čekejte tam na můj příchod!"

Vnímala jsem jenom vražedný Davidův pohled, než jsem zavřela oči a pokoušela se překonat nevolnost a točení hlavy. Pokusila jsem se trochu zapřemýšlet a dát si pár věcí dohromady.

Je snad možné, že na světě, světě kde žijeme, existují tvorové, které můžu nazvat upíry? Něčemu takovému jsem nechtěla uvěřit a už jenom myšlenka na něco takového mi způsobila třes po celém těle. Bylo to jako vystřižené z filmu, noční můra, ze které se nelze vzbudit.

Kdo všechno kolem mě jsou upíři? Je to snad Daniel? Ne, to určitě ne. Patricie? Co když je třeba ona jednou z nich. A co Moor? Ano, ten by to být mohl. Jak jinak by pak přežil moji přesnou mušku? Možná měl jenom štěstí, kdo ví, co všechno upíři dovedou. Náhlý pochod myšlenek mi způsobil husí kůži. Byl snad taky jedním z nich…Sammy? To proto ho zabili? A co Thomas?

"Alex, slyšíš mě?" studené dlaně se dotýkaly mého obličeje, bylo mi to příjemné. Ač velmi nerada, otevřela jsem oči a propadla se opět do toho kolotoče. Moorův starostlivý obličej jsem viděla spíš ve šmouze. Skláněl se nade mnou a já dostala opět strach. Našla jsem v sobě sílu, o které jsem doteď nevěděla, a s ní jsem se pokusila jej od sebe odstrčit. Nemělo to cenu, nejspíš můj chabý pokus ani nepostřehl. "Odvedu tě do nemocnice, ano?"

Zakroutila jsem hlavou. Ať jde k čertu! Podívala jsem se, co se děje s ostatními. Všichni leželi na zemi a okolo nich pobíhali nějací muži a starali se o ně. Daniel, kde je? Nikde jsem ho neviděla a dostala tak ještě větší strach.

Studené ruce se mě opět dotkly a já reflexivně vyndala nůž a nyní jsem jím mířila na Moorovo srdce. Měla jsem co dělat, abych zbraň v ruce udržela.

Moor jenom zakroutil hlavou a povzdechl si. "Tohle se nemělo stát," šeptal stále dokola. Zazpětkovala jsem a po zemi se plazila pryč majíc stále v ruce zbraň.

"Alexandro, pomůžu vám." Nesnažil se mě zastavit a to mě trochu uklidnilo. Velmi pomalu jsem se posadila a málem jsem přepadla na stranu, jak se mi točila hlava.

"Co jste zač?" dostala jsem ze sebe. Hlas se mi třásl jak vyčerpáním, tak šokem. "Upíři? To jsou přece jenom mytické bytosti! To nemůže být pravda, že by něco takového existovalo v normálním světě." Mluvila jsem nesmyslně, nešlo mi pořádně uvažovat.

Vpíjel se mi do očí těmi svými, jako by v těch mých četl. Nebyl to hezký pocit a já se snad roztřásla ještě víc než před tím. "Odvedu tě do nemocnice." Natáhl se pro mě, ale já uhnula jeho rukám. Nechtěla jsem, aby se mě dotýkal! Vyděšeně jsem se odtáhla ještě dál.

"No tak, uklidni se," hlas měl opět jako samet a mé tělo se pak trochu uklidnilo. Pokusila jsem se vstát, ale beznadějně. Kolotoč kolem mě byl tak ještě rychlejší a bylo mi na zvracení. "Alex, podívej se na mě." Poslechla jsem. Jeho oči byly tak kouzelné, nešlo se od nich odtrhnout. Ten pohled do tekuté čokolády mě podivně uklidňoval. Cítila jsem se čím dál tím víc unavená a strašně vyčerpaná, jako bych nespala celou věčnost.

Opět jsem cítila jeho studené dlaně na své pokožce, ale nyní mi nevadily, naopak. Jako bych procitla z apatie, když jsem si uvědomila, že jsem schovaná v jeho náruči. Nevšímala jsem si toho ale dlouho, přemáhala mě únava.

"Bojím se vás, Williame," vypadlo ze mě a já o tom ani pořádně nevěděla.

"Já vím," hlesl v odpověď. Nevím, co se dělo potom, usnula jsem.

SPŘÁTELKO :)

Mon, 05 Oct 2009 19:05:20 +0200

Další spřátelený blogís :)

Tentokrát s Nat, která píše krásně HP fanfiction povídky, které mě zaujaly už jenom popisem děje. Šikovná holčina se skvělými nápady :D

Díky za spřátelené :)

Jinak bych vám chtěla oznámit, že další DLOUHÁ!, ano, opravdu dlouhá kapitolka je k Bloody king už dokončená, tak se už můžete pomalu začít těšit :). Nevím, jestli ji stihnu opravit dneska nebo až zítra, každopádně ji přidám co nejdřív :).

Zatím se mějte krásně, papááá :)

Děkuji moc za diplomek :)

2. kapitola

Sat, 26 Sep 2009 16:31:27 +0200

Omlouvám se všem, že jsem se takovou dobu neozývala, měla jsem hodně napilno ...

Dneska přidávám 2. kapitolku povídky, kterou napsala Fragoláá:). Jinak jsem už začala pracovat na pokračování k povídce Bloody king, tak snad se v nejbližší době dočkáte jejímu pokračování ;).

Prozatím se loučím a slibuji, že o sobě budu dávat vědět častějc :D!!!

Dumbledore je vážne milý chlapík, čo tam po tom, že je gay! Zobral ma na nákupy do Šikmej uličky, kde som minula bank. Vlastne so mnou ani nemusel ísť, keďže by som si to zariadila aj sama, ale aspoň som mala spoločnosť a dozvedela som sa čo-to o čarodejníckom svete. Na moje potešenie som zistila, že sa nachádzam v "dobe Záškodníkov," ktorá mi osobne inklinovala viac ako doba samotného Harryho Pottera. Dumby ma vláčil snáď po všetkých dôležitých obchodoch - Madam Malkinová, kde som sa netrpezlivo mrvila na stolička, zatiaľ čo mi tá milá teta skracovala habit, apatieka, kde to fakt čudne páchlo, kníhkupectvo v ktorom som sa cítila ako v raji a nakoniec Ollivanderov obchod s prútikmi. Nemusím snáď ani hovoriť, že tu som sa tešila najviac a Dumby mi to potešenie nechal až na samý koniec. Pri vstupe som zacítila vôňu dreva, miešanú s nejakými čudnými kvetmi, ktoré boli vo váze na pulte. Vôňa bola omamná a ja som cítila, že toto miesto ma priam magicky priťahuje. Zo zadnej miestnosti k nám pristúpil pán Ollivander.

" Á, Dumbledor, nemusíš ani hovoriť, čo ťa sem privádza!" ihneď stočil pohľad na mňa.

Tí čarodejníci sú hrozní! Každý vie kto som, len ja o tom netuším.

" Slečna Ortona, pravda?" spýtal sa. Iba som nemo prikývla.

" Pravdaže, už som vás očakával." zhovievavo sa usmial. Zatiaľ mi meter odmeriaval tie najčudnejšie vzdialenosti častí môjho tela Počkať, načo mu bude dĺžka mojich nechtov?

" Meter, to by stačilo, hneď sa vrátim." a odišiel opäť do zadnej miestnosti. Čože on oslovil meter? Asi sa zbláznim. Dumby sa len potichučky zasmial. Asi toho chlapa zabijem! Zrejme som ho zastrašila, pretože na to sa neozval. Tak asi nie, ten smiech si mohol odpustiť! Ale na to som sa rozosmiala už i ja.

Ollivander sa vrátil s kopou škatúľ a podával mi prvý prútik.

" 27 palcov, ohybný, vinič a jadro s vlasom jednorožca." Tak toto sa mi ani na počutie veľmi nepozdávalo. Nič to, žiadne chvenie ani teplo som pri dotyku s prútikom nepocítila, vlastne som sa ho ledva dotkla, lebo mi ho Ollivander hneď vytrhol. Takýmto tempom som vyskúšala asi 20 prútikov, až mi z nich bolo zle, ale cítila som, že môj prútik je v poslednej krabici, ktorá bola na pulte.

" Môžem?" opýtala som sa s pohľadom upretým na škatuľu.

" Nech sa páči!" v očiach mu zaiskrilo, ale to som už dávalo dole veko zo škatule a obzrela si prútik ležiaci v nej. Jemne som schytila prútik do ruky a pocítila, že toto je on. Teplo, ktoré sa mi v tej chvíli rozlialo celým telom, bolo to najpríjemnejšie, čo som kedy cítila. Z konca prútika vyrástla nádherná žltá ruža. Nemusím dodávať, že je to môj obľúbený kvet. Ollivander ju zachytil a podal mi ju. Vďačne som sa usmiala.

" To je ten pravý prútik."

" 26 a ¼ palca, poddajný, jaseň a pero z fénixa," informoval ma Ollivander, " je to neobyčajný prútik, veľmi mocný, hoci si myslím, že ty ho dokážeš skrotiť!"

" Ďakujem, aj keď si myslím, že do mňa vkladáte príliš veľké nádeje."

" Uvidíme slečna!"

Dumbledor zaplatil a ja som pomaly vyšla z obchodu.

" Tak Nelly, mám pocit, že by si si rada zariadila ešte oblečenie z muklovských obchodov, no v tomto si poradíš aj sama, ja odchádzam naspäť do Rokfortu a ty sa vráť kozubom z Deravého kotlíka, keď budeš mať už nakupovania plné zuby." mrkol na mňa a odišiel aj so všetkými nakúpenými vecami. Samozrejme okrem prútika, ktorý som mala zastrčený vo vrecku nohavíc. A tak som sa sama vybrala preskúmať muklovské obchody v centre Londýna. Našla som jeden fakt super obchod s vecami presne pre mňa a nakúpila si plno vecí, okrem oblečenia aj nejakú tú kozmetiku - veď nemám ani len šampón! Našťastie mi Dumby nechal dostatok peňazí, takže som nebola nútená minúť všetko, ale niečo som si nechala do železnej zásoby. Ovenčená hrozným množstvom tašiek som sa dotrepala do Deravého kotlíka, kde som sa nezdržiavala, len som pozdravila Toma a šupla som sa do kozuba, kde som s výkrikom: "Rokfort!" zmizla v plameňoch.

Celá zmorená som sa dovrtela do Dumbyho kancelárie a ani som nečakala, kým niečo povie, iba som si sadla do jedného z kresiel. Lepšie povedané skôr som si tam ľahla. Dumby len prekvapene zdvihol obočie a zdvihol aj to druhé, keď sa pozrel na tú hromadu vecí, s ktorými som sa dovalila.

" Vidím, že si sa nešetrila." Zamyslene povedal.

" Téééda, to mám nakúpené veci na dostatočne dlhú dobu a ku tomu všetkému som aj niečo ušetrila!" veselo som sa zazubila a ukázala mu poloprázdnu peňaženku.

" Tak, ako to bude teraz? Kde budem bývať? Zaradíte ma do fakulty?" nedočkavo som sa pýtala.

" Vieš Nelly, v prvom rade, práve sa skončil školský rok a zajtrajším ránom odchádzajú študenti na dvojmesačné prázdniny." Ale veď polovica prázdnin už prešla ako to je možné?

" No a ďalej, ty zatiaľ nevieš čarovať." pokrčil plecami.

" A tým chcete povedať, že tu budem trčať celé prázdniny a učiť sa?" zhrozene som na neho pozrela. To snáď nemyslí vážne!

" Je to jediná možnosť, ak teda nechceš začínať školský rok ako prváčka."

Ale to je vydieranie!

" To bol vtip, jasné, že sa budem učiť!" nevinne som na neho pozrela.

" Tak to som rád." Aj ja Dumby.

" Mimochodom budem ťa učiť ja, pretože nie všetci profesori tu cez prázdniny ostávajú."

Huráá, zajasala som. To bude srandy. Neviem sa dočkať. Cítite tú iróniu v mojom hlase?

" Oukej, a kde teda budem bývať?"

" Myslím, že by bolo vhodné nechať ťa zatiaľ v núdzovej miestnosti, verím, že o nej vieš."

" Jasné, tam ma môžete aj učiť, prispôsobí sa podľa toho, čo budeme potrebovať." Ale mi to páli, však?

Dumby prikývol a usmial sa. Zívla som a vykukla von z okna, pááni to je už tma? Koľko je hodín? Vtedy hodiny odbili 11 hodín večer. To je čas ľahnúť do postele a začať počítať ovečky.

" Ak teda nemáš ďalšie otázky, môžeš odísť."

" Nie, nič ma nenapadá, tak sa teda vidíme zajtra pán profesor. Dobrú noc!" Zobrala som tašky a zamierila si to na 7. poschodie.

" Dobrú noc, Nell!" počula som ešte.

A tak si blúdim chodbami a štverám sa po schodoch, až som teda našla slávny obraz Barnabáša Bláznivého učiaceho tancovať balet trollov. Zasmiala som sa nad tým nezmyslov a trikrát prešla okolo steny mysliac na pohodlnú posteľ, kúpeľňu a jedlo. Otvorila som dvere, ktoré sa tam zjavili a vkročila do tej najúžasnejšej izby, akú som kedy videla. Obrovská posteľ s baldachýnom ma nekonečne lákala. No najprv som si dopriala poriadne horúci kúpeľ, v luxusnej kúpeľni, vykonala som povinnú večernú hygienu a skočila na posteľ. Na moju posteľ. Ešte stále nemôžem uveriť kde som. Vážne je to ako sen, ale predsa aj Dumbledor povedal: " Teraz prežiješ svoj sen!". Zrejme to tak má byť. Na jedlo som už ani nepomyslela. Upadla som do spánku.

1. kapitola

Wed, 02 Sep 2009 19:28:40 +0200

Zlata moje, omlouvám se, že dlouhou dobu nic nepřibylo a omlouvám se i Fragoláá:), že její povídku zveřejňuju až teď. Každopádně, kdybych měla čas, určitě bych ji přidala dřív :).

Tak se dejte do čtení nové povídky od autorky jménem Fragoláá:). Hezké počteníčko a nezapomeňte na komentářky, děkujem:).

Info k povídce najdete TADY :)

1. kapitolka

Ciao! Som Nelly a toto je príbeh môjho života. Či je skutočný alebo nie, mohol sa stať, alebo je to len výmysel - o tom si utvorte svoj vlastný názor. O ničom vás nepresviedčam, no pre mňa to bolo viac ako skutočné. Všetko sa to začalo v polovici letných prázdnin,...

Sedím si pri svojej obľúbenej fontáne v centre mesta, lížem mega zmrzlinu za nekresťanskú sumu a kochám sa pohľadom na stovky turistov hemžiacich sa po námestí. Zovšadiaľ počuť len cvakanie fotoaparátov a pre mňa nezrozumiteľné reči ľudí mnohých národov, ktorí obdivujú krásu môjho rodného mesta. Áno, je to tak, bývam v meste, kam vedú všetky cesty - v Ríme. Milujem to tu! Denne vidíte milióny tvárí, ktoré vám aj tak nič nehovoria.

Po chvíľke rozmýšľania sa rozhodnem odísť na moje miesto. Vlastne naše. Moje a Camiline. Zastrčená ulička na okraji Ríma, nie je na pohľad ničím výnimočná. No pre nás znamená viac. Tu sme sa prvý krát stretli a v podstate sme tu aj spoločne vyrástli. Camile je moja najlepšia kamarátka, spriaznená duša. Dokážeme komunikovať aj bez slov a to je často výhodné. Naproti tomu sa výzorovo nepodobáme ani trochu. Camile je môj úplný opak, krátke čierne vlasy odstávajúce na všetky strany a obrovské zelené oči s povestnými iskierkami. A ja? Zrejme už viete ako vyzerám,... Blond vlasy s melírom, modré oči - to som celá ja. Výškovo sme si ale podobné, obe meriame slabých 163cm. A to máme 16 rokov! No dosť už o nás. Tak si teda vykračujem ulicami a medzitým volám Camile na rande:D. V uličke sa opriem o chladnú stenu, pustím si na mp3 Blaxy Girls a na okamih prestávam vnímať okolie. Po 15 minútach sa začnem obzerať, či už Camile neprišla, obvykle príde do 5 minút, býva totiž za rohom. Ale môj pohľad upúta niečo iné. Podídem bližšie k protiľahlej stene a obzriem si "ten" predmet. Podobá sa na presýpacie hodiny. Natiahnem ruku, aby som sa ich dotkla, ale len čo sa moje prsty dotknú hodín, niečo mnou mykne a ja sa prepadne do hlbín bezvedomia.

°°°___°°°___°°°___°°°___°°°___°°°___°°°___°°°___°°°___°°°__

Cítim sa zvláštne. Akoby som ležala na posteli, ale moja posteľ predsa nie je taká tvrdá. Otvorím oči a zase ich s prekvapením zatvorím. Čo som videla? Nič, iba biely strop, ktorý ma napriek tomu dokázal vyľakať. Všetko bolo biele. Som v blázinci? Nie, to nie je možné, akoby som sa sem dostala? Počkať! Ja sa rozprávam sama so sebou? Tak je to jasné - som blázon, takže musím byť v blázinci. Oh, nie a čo Camile? Určite netuší kde som, musím jej to vysvetliť. Ale ako? Prečo sa sakra rozprávam sama so sebou?! Znovu otvorím oči, no tentokrát
sa lepšie poobzerám. Je to tak, neležím na svojej posteli a okolo mňa sú k tomu všetkému ďalšie rovnaké postele. Hmm, už mi to došlo! Biela farba, postele = nemocnica. No čo, som proste šikulka. Podopriem sa o lakte a celkom neúspešne sa snažím zaznamenať vo svojom okolí nejaký život. Takže to budem musieť preskúmať po nohách. Postavím sa, nazujem papuče, ktoré ležia pri posteli a pomalým krokom sa vidám k dverám na ľavej strane miestnosti. Kútikom oka však zazriem, že hneď pri dverách na opačnom konci miestnosti predsa len niekto leží a spí. S povzdychom sa teda otočím a kráčam k tej napohľad živej bytosti. Z diaľky vidím krátke blond vlasy, zrejme chlapec. Keď som už celkom pri ňom, prevalí sa na druhý bok, tvárou ku mne.

" Wau!" potichu vzdychnem. Chlapec má ten najsladší fejsík, aký som kedy videla, aj napriek tomu, že sa mu cez tvár tiahne dlhý šrám. Musím uznať, že je vážne,... hmm sexi. No dobre, ale stále neviem kde som. Svoj pohľad stočím na dvere pri chlapcovej posteli a prečítam menovku. Madam Pomfreyová. To meno mi niečo hovorí, začnem premýšľať a mimovoľne sa posadím na stoličku. Zrazu akoby niečo do mňa udrelo, vyskočím a prudko zavrtím hlavou. Nie, to nie je možné! Asi sa mi to sníva. Skúsim sa uštipnúť, ibaže bolesť mi naznačí, že toto sen jednoducho nebude. Tak sa odhodlám zaklopať, ale potichu, aby som nezobudila toho chlapca. Otvorí mi vcelku mladá žena v bielej zástere a s čepcom na hlave.

" Á, takže ste sa už prebudili slečna, prepáčte musím zavolať pána riaditeľa." vyhŕkla a ja som nestihla ani otvoriť ústa, len som videla ako okolo mňa prebehla a stratila sa v dverách, ku ktorým som to mala pôvodne namierené. Takže mi nezostáva nič iné, len sa opäť posadiť na stoličku a čakať. Po asi desiatich minútach sa žena vrátila a s ňou aj Dumbledore. Vážne to bol on, nemala som o tom pochýb, dlhá biela brada, krivý nos a na ňom nasadené okuliare.

"Dobrý deň, slečna,...?"

"Ortona, Nelly Ortona." odpovedala som pohotovo.

"Takže, slečna Ortona, zrejme netušíte ako ste sa ocitli na pozemku našej školy?" spýtal sa ma.

"Školy? Teda neviem, vlastne si na nič nespomínam. Ja, kde som to vlastne?" veľmi múdre Nell, veď si na to už prišla, tak si to priznaj, máš halucinácie!

"Nachádzate sa v Rokforte, v škole mágie." zazdalo sa mi to, alebo mu naozaj zaiskrili oči? Vlastne on mi práve povedal, že som v Rokforte! V Rokforte! Došlo ti to Nell?! Do čoho si sa to zase zaplietla? Opäť sa rozprávam sama so sebou, to nie je možné.

"Asi som zle rozumela, povedali ste v Rokforte? V tom Rokforte o ktorom som čítala v knihách o Harrym Potterovi?" musím sa uistiť o mojej normálnosti.

"Hovoríte, že ste o tomto mieste čítali v knihách? Potom už mám isté tušenie, kto by ste mohla byť slečna." on na mňa žmurkol?

"Vážne, to je zaujímavé, pretože ja ani netuším ako som sa sem mohla dostať" musela som pôsobiť dosť zúfalo, ku tomu som nahodila ešte nevinný úsmev.

"Poďte za mnou slečna, všetko vám vysvetlím v mojej pracovni, ak sa teda cítite zdravá."

Kývla som na súhlas a nasledovala som Dumbledora. Vláčil ma po chodbách hradu a ja som sa všade obzerala, no nevidela som živú dušu. Pri kamennej oblude zahlásil heslo: Medová lízanka, obluda odskočila a my sme sa zviezli po schodoch až ku dverám jeho pracovne. Zdvorilo mi otvoril dvere a nechal ma vstúpiť prvú. Vyzeralo to tu presne ako bolo opísané v knihe, dokonca na bidielku sedel aj fénix Félix. Dumbledor mi pokynul aby som sa usadila do kresla pred jeho stolom a i on sám si zasadol na kreslo, zložil ruky a zvedavo sa na mňa usmial. Trochu ma to vyviedlo z miery a trochu nervózne som sa usmiala.

" Tak, profesor Dumbledor, čo sa vlastne stalo, čo tu robím?" vychrlila som na neho nedočkavo.

" Nelly, dúfam, že ti môžem tykať," prikývla som, "takže Nelly, predpokladám, že si prišla z budúcnosti, keďže si spomenula istého Harryho Pottera, o ktorom som ešte nepočul, no poznám človeka s takým priezviskom. Zrejme pôjde o jeho príbuzného, najskôr syna. Ale tým som ti vlastne nevysvetlil, čo tu robíš." Usmial sa na mňa. " Podľa jednej dávnej predpovede slávnej a uznávanej veštkyne príde z budúcnosti človek, ktorý má zmeniť osudy mnohých z nás." Nechápavo som na neho hľadela. Tak pokračuj, nie?

" Tým človekom si ty." Tak teraz ma dostal. Začala som sa neovládateľne smiať, až mi vyhŕklo pár sĺz. Po chvíľke som sa upokojila a uvedomila si, so zdesením, že to zrejme myslel vážne.

" To myslíte vážne? Ale veď ja nie som ničím výnimočná, ako mám zmeniť niečí osud?"

" Myslím, že už tým, že si z budúcnosti si výnimočná. Poznáš predsa osudy každého z nás, síce to bude ťažké ale zmeniť sa to dá." Znovu ma dostal do rozpakov.

" No, ja si nie som istá, či to dokážem." Odpoviem popravde.

" Nelly, bola si na to predurčená a ja ti verím." Mrkol na mňa.

" Ale ako mám zmeniť osud, veď to sa nedá. Každý máme svoj osud a nemyslím si, že je správne pokúšať sa ho meniť." Pozrel na mňa akoby ho moje reči zaujali.

" Vieš, ja si práve myslím, že si vhodná osoba a toto je Tvoj osud!" zdôraznil.

Zmätene som sa zahĺbila do seba. Je to všetko pravda? Mám zmeniť osudy ľudí? A ak áno, prečo práve ja? Pripadala som si úplne obyčajná a v tom ma utvrdzovali aj iní. Ale teraz som v čarodejníckom svete a tu mám byť výnimočná. Ale čo ak je to skutočne môj osud? Proti tomu nezmôžem nič. Odhodlane som na Dumbledora pozrela.

" Tak dobre, možno je to môj osud a mám niečo zmeniť. Ale čo? Ako mám prísť na to, čo treba meniť? Prepáčte profesor, ja,... len je to zložité." Opäť som sa zosypala, som slabá!

Akoby mi vedel čítať myšlienky, usmial sa a pokrútil hlavou.

" Neospravedlňuj sa, je prirodzené, že tomu ešte nechápeš, no ja ti žiaľ neviem dať odpovede na tvoje otázky, tie musíš nájsť sama."

Smutne som sa usmiala, ale nič som na to nepovedala.

" No kým na to prídeš, myslím, že si ešte nemala dočinenia s čarovaním?" mrkol na mňa.

"Nie, samozrejme snívala som o tom, že je tento svet skutočný, ale iba snívala."

" Teraz prežiješ svoj sen!" a táto veta mi navždy zmenila môj život.

4. kapitola

Thu, 30 Jul 2009 22:40:05 +0200

Konečně došlo i na tuhle povídku :)...kapitolka je opravdu dlouhá a já doufám, že se vám bude líbit :)...prosím o komenty, děkuju ;)

If*

P.S.: Asci, tuhle povídku bych si chtěla nechat jenom na svém blogu, jo? Dík :)

Co ten tu do čerta dělá? Znám ho teprve den a jeho nová a nová překvapení jdou mimo má očekávání.

Nyní mi byly hodiny strávené učením sebeobrany k ničemu. Tohoto chlápka jsem se nemohla za žádnou cenu zbavit!

Jakmile jsem uslyšela spěšné kroky, ztuhla jsem. Chce mě snad Moor předat Joshepovým mužům? Nevím, každopádně bude lepší, když teď nebudu vyvádět. Při troše štěstí si nás v té tmě ani nevšimnou.

"Najděte tu mrchu, ale nezabíjejte ji, to potěšení si vychutnám sám!" A jéje, nejspíš jsem je naštvala. Téměř ani nedýchám, jak se snažím být nenápadná. Slyším stále přibližující se kroky, ve tmě jsem naprosto slepá. Napnu se a doufám, že je nenapadne navštívit zrovna tuhle uličku. Moor mě pořád drží v pevném sevření a svou dlaní mi zabraňoval říct byť jen jediné slovo. Zbytečně. Nyní jsem se snažila být tiše jako myška, nechci další chyby.

Trochu jsem svou ztuhlost uvolnila, když jsem slyšela vzdalující se kroky a téměř mizející hlasy. Začala jsem se zabývat jiným problémem, který mě stále ne a ne pustit.

"Co jste zase provedla, Alexandro. Ti muži jsou velmi nebezpeční." Konečně mi dovolil promluvit, jinak jsem ale nebyla schopna pohybu.

"Dělám svoji práci stejně jako vy tu svoji, pane Moor." Nebyla jsem nijak milá, ale copak jsem mohla? Kdyby mě nedržel, už bych mu nejspíš podřezala hrdlo, až tak mě štval.

Nemluvil. Nejspíš nebyl zase tak klidný, jak se prve zdál, ruce mi teď přímo drtil silným stiskem, až se ozvalo mé dávné zranění v zápěstí. Z úst mi uniklo bolestné zasténání. Sevření se ihned trochu uvolnilo, jako by na mě reagovalo, to bylo ale téměř nereálné.

"Tady nejsme v bezpečí, půjdeme do klubu." Rozkázal, jako bych byla jeho poddaný, což jsem za žádnou cenu nebyla! Klub Bloody King - jeho klub -odtud není daleko, jenom dva bloky, i tak jsem ale stále nechápala, co tady Moor dělal.

"Já s vámi nikam nejdu! Splnila jsem úkol, jdu domů! Rozhodně nemám v plánu vás někam následovat, jsem unavená!" Otočil si mě k sobě, téměř surově. Nejspíš dneska opravdu neměl svůj den. Ještě včera ho nevytočilo ani to, že jsem do něj střelila trochu olova a dneska…?

"Právě proto půjdete se mnou, Alexandro." Tón jeho hlasu mě donutil se otřást. Byl tak chladný a plný autority, nevím, odkud jsem brala sílu se mu vzepřít.

"Nepůjdu s vámi, nejsem sebevrah ani blázen!" Nejradši bych se na něj rozkřičela, abych ho taky trochu zastrašila, ale nemohla jsem. Kdyby nás Joshepovi muži uslyšeli, měli bychom problémy.

"Alexandro, oni vás hledají po celém městě. Jak půjdete domů, pěšky?" Zněl trochu posměšně, což malinko uvolnilo tu napnutou atmosféru. "Se mnou jste nejvíc v bezpečí."

"Proč vám tolik jde o mé bezpečí? Nechápu to." Už několikrát se ohradil tím, že mi nechce ublížit, ale proč? Byl to přece můj nepřítel, vrah mého přítele a jedná se mnou jako se spojencem.

Povzdechl si. Neviděla jsem jeho výraz v té tmě, což mě trochu mrzelo. Snad bych tak lépe rozeznala jeho emoce. "Půjdeme do klubu." Ještě ani nedořekl větu a už mě s rukou přes rameno vedl pryč.

"Ne, neodejdu beze zbraní! Daniel mě jimi nebude zásobovat věčně!" Zarazila jsem se. Neprozradila jsem teď něco klíčového? Nejspíš ale ne, přece musel vědět, které muže nechal zavraždit, tedy lépe řečeno čí muže nechal zavraždit. Opět byl jasně slyšitelný povzdech.

"Dobrá." Jeho ruka sklouzla z mých ramen a já mohla slyšet nepatrné kroky směrem ode mě. Na chvíli jsem zvažovala útěk a rozpomínala se, kterým směrem jsem přišla. Než jsem ale začala svůj plán realizovat, opět jsem zacítila tu nepříjemnou tíži okolo ramen. Jak to v té tmě stihl tak rychle?

"Zajisté vám je nyní nedám, nechci, abyste způsobila nějaký exces, stačil nám včerejšek, co říkáte?" Místo odpovědi jsem nespokojeně zavrčela.

Konečně jsme se dostali z neosvětlené uličky a já si mohla prohlédnout Moora. Byl oblečen v černém obleku, ve kterém byl k nakousnutí. Podívala jsem se mu do tváře. Měl strhaný pohled, jako by ho něco dlouhodobě trápilo a já měla nutkání se ho zeptat co to je. Ano, měla bych ho teď zabít a nenávidět ho, ale v tuhle chvíli to nešlo.

Nejspíš vycítil můj pohled, protože mi ho opětoval. "Děje se něco?" Po tom tichém hlase mi přejel mráz po zádech. Alexandro, jsi hloupá a máš ještě hloupější myšlenky! Volnou rukou jsem se nenápadně ujistila, jestli je nůž stále na svém místě. Byl.

"Jak to, že jste byl naprosto v pořádku, když jsem vás postřelila?" Další povzdech. Chytil mě okolo pasu a tím mě znemožnil vytáhnout nůž bez toho, aby si toho v čas všiml.

"Zvláštní, že, Alexandro? Něco takového jste nejspíš ještě nezažila," mluvil jako by se mi posmíval. Zamračila jsem se.

"Měl jste snad neprůstřelnou vestu? Té bych si ale všimla, musí to být něco mnohem dokonalejšího. A pak taky ty vraždy, co používáte za zbraně? Nejspíš to je něco velmi zvláštního - dvě bodné rány, nic víc a oni zemřeli na obrovskou ztrátu krve, co to znamená, co jste na ně použili?" Uslyšela jsem jeho smích, tichý a krátký. Otočil se na mě, dívali jsme se do očí. Bylo mi zvláštně, jako by mě jeho oči dokázaly ovládat. Několikrát jsem zamrkala, ale pohled jsem odtrhnout nedokázala, udělal to první.

"Dokonalejší neprůstřelná vesta," zopakoval s úsměvem, "i tak by se to dalo formulovat, Alexandro." Na chvíli se odmlčel. "A k těm vraždám vás nic nenapadá?" Zakroutila jsem hlavou. Nerada jsem si přiznávala, že něco nevím, ale vždy jsem to udělala, když bylo potřeba.

"Máte mnohem dokonalejší zbraně, než my, proto vám nerozumím." Už jsem se neodvažovala na něj podívat, něco ve mně mi to zakazovalo.

"Ano, to máme," stále se usmíval. Čekala jsem, že bude pokračovat, ale mlčel. Už jsme byli kousek od jeho klubu a mě se zmocňoval neblahý pocit.

"Co se mnou máte v úmyslu? Půjdeme do tmavé uličky, kde mně ukážete zbraně, kterýma jste zabili ostatní?" zeptala jsem se sarkasticky. Zhluboka se nadechl a vydechl, nejspíš aby se uklidnil. Opravdu jsem ho tolik vytáčela?

"Alexandro, kolikrát vám mám říkat, že vám nechci ublížit?" Nejspíš to myslel opravdu vážně, ale jaký by k tomu měl důvod?

"Třeba bych vám lépe uvěřila, kdybyste mě pořád tak pevně nedržel." Ohradila jsem se proti jeho ruce stále mi objímajíc pas. Opět se naše oči setkaly, tentokrát se však nic nestalo, necítila jsem nic zvláštního.

"Je vám to nepříjemné?" Ptal se záhadně, téměř mě uvedl do rozpaků. Ale do těch jsem ho měla uvést já, ne on mě! Proč mi s ním nic nevychází?

"Ano, to je!" Odsekla jsem. Chvíli jsme vedli oční bitvu, než se mu na tváři neobjevil vítězný úsměv.

"Lžete." Jenom tak konstatoval, ztuhla jsem. Přece nelžu, takhle jsem se nemohla dostat ke zbrani a tím se chránit. Ale možná kousek, malinký kousíček mého já spoléhá na jeho náruč, která mě jistě ochrání…Ale to je blbost! Zatřepala jsem hlavou, abych se vzpamatovala a tu malinkou část zahnala někam strašně daleko.

"Ještě jste mi neodpověděl, co se mnou máte v plánu?"

"Říkáte to, jako bych vás snad unášel." Zasmála jsem se. Vypadal, jako by nevěřil vlastním uším.

"A děláte snad něco jiného?" Pronesla jsem chladně a ironie v mém hlase dominovala. Zamračil se.

"Samozřejmě, zachraňuji vás." Neubránila jsem se smíchu.

"Zachraňujete? A před čím?" Zastavil se a postavil si mě naproti sebe. Jeho výraz byl natolik přísný a autoritativní, že mi zmrzl úsměv.

"Před čím?" zopakoval otázku tak chladným hlasem, až jsem se otřásla. Tak teď jsem mohla říct, že se ho bojím. Jeho tvrdý výraz zabijáka mi nebyl vůbec příjemný. "Kolik vám je let, Alexandro? Dovolím si odhadnout - asi dvaadvacet? Normálně dívky ve vašem věku neběhají po celém New Orlean, aby utíkali před jedněmi z nejnebezpečnějších gaunerů." Svíral mi paži tak silně, že se neobejdu bez modřin. "Váš styl života se k vám více než nehodí. Nemusí trvat dlouho, než na vaši hlavu vypíšou odměnu a to si pište, že dlouho pak naživu nezůstanete." Odfrkla jsem si. Jeho přednáška byla sic pravdivá, já to takhle ale nikdy nebrala.

"A tím chcete říct co? Já takhle žiju od doby, kdy mi zemřeli rodiče. Od svých čtyř let jsem nedělala nic jiného, než střílela z pistole a házela nože do terče, jsem rozený zabiják. Vím to já a víte to i vy! Ale co nevím já je to, co po mně chcete, proč mě neustále pronásledujete a proč mě chcete chránit!" Škubla jsem zápěstím, abych se mu vytrhla, ale nedokázala jsem to. Nepustil mě.

Mlčel strašně dlouhou dobu, jako by přemýšlel a já pocítila strach, protože jsem tušila, o čem asi přemýšlí. Zabije mě teď hned, nebo si to nechá na později? Zarazilo mě ale, když se zasmál. Ten smích byl směsicí zoufalství, vzteku a … bezmoci? Po tomhle smíchu mi přejel mráz po zádech.

"Vy nevíte vůbec nic, Alexandro." Zakroutil hlavou, pak i se mnou beze slova vešel do baru.

Ihned u dveří ho čekal muž střední velikosti v podivných hadrech, které na něj spíše visely. Připadal mi příšerně vychrtlý, už jenom ten propadlý obličej, jako kdyby pořádně nejedl už nějakou tu dobu.

"Pane," uklonil se Moorovi, div, že si nepolíbil špičky bot. Můj společník jenom pokývl hlavou. Muž nás vedl ke dveřím, kterýma jsem minule šla za účelem najít majitele klubu.

Tam se opět tyčil onen mohutný chlapík jménem Paul. Neopomněl hlasitě pozdravit a taktéž se poklonit. Necítila jsem se tady vůbec bezpečně. V každém jsem viděla vraha mých přátel.

"Paule, řekni Thomasovi, aby nás přišel ihned navštívit do mé ložnice." Ztuhla jsem. Opravdu řekl jméno Thomas? Nemyslel tím snad našeho Thomase, že ne?

"Jistě, pane." Opět se to neobešlo bez poklony, než odešel. Moor mě pak vedl hloub chodbami. Nakonec mě zavedl do prostorné místnosti, kterou jistě můžu nazvat jeho ložnicí. Mnoho obrazů a květin, taky krb, ano, to byl nejspíš jeho styl stejně jako pracovna, kterou jsem měla tu čest navštívit. Postel byla opravdu více než prostorná a nechyběla zde ani rohová sedačka. Když jsem šlápla na koberec, jako bych šlapala po sněhu. Byl hebký a měkký, skoro jsem se bála ho pošlapat svými vysokými kozačkami.

Po nekonečně dlouhé době mě Moor konečně pustil, nejspíš uznal, že odtud mu nemám jak utéct.

"Posaď se, prosím," pokynul mi k sedačce. Nedůvěřivě a s opatrností jsem k ní přešla. Jenom, co jsem dosedla, ozvalo se zaklepání. Do té doby panoval klid, proto jsem trochu nadskočila, jak jsem se lekla.

"Pojď dál, Tome," krev mu ztuhla v žilách, když se dveře otevřely. Nebyla to shoda náhod, přede mnou opravdu stál ten Thomas, kterého jsem znala.

Když přišel, zavřel za sebou a poklonil se, už mě to unavovalo.

"Volal jste mě, pane?" Zaskřípala jsem zuby. I tenhle grázlík mu říká pane, jak ponižující! Co si o sobě vlastně myslí? Bylo to tak nechutné!

Zlost už ve mně přímo vřela, vyskočila jsem z pohovky jako když hladový tygr po nekonečně dlouhé době zahlédne svou kořist a vrhla jsem se na něj.

"Zrádce!" křičela jsem stále dokola. Byla jsem jako smyslů zbavená. "Ty odporný, hnusný zrádce!" prala jsem se s ním, ale ne dlouho. Nevím, jak mě dostal na lopatky, to se už dlouho nikomu nepodařilo. A obzvlášť on, který se nikdy do rvaček nepouštěl.

"Uklidni se, Alex," v zápěstí mě bolestně škubalo a začala jsem si i uvědomovat bolest na rameni. "Není to tak, jak si myslíš." Ha, to určitě. Plivla jsem mu do tváře.

"Ty zmetku, jak jsi nám to mohl udělat? Teď se tady plazíš jako ten největší ubožák! U Daniela jsi něco znamenal, ale tady? Jen se před ním ponižuješ a děláš ze sebe poskoka, nikdy jsem si o tobě nemyslela, že se až takhle snížíš!" Stiskl má zápěstí ještě silněji a já měla pocit, že mi rozdrtí všechny kosti. Pak ale najednou povolil a odstoupil ode mě dost daleko na to, abych na něj nedosáhla.

"Ničemu nerozumíš! Nechápeš to, já tohle musím dělat!" Opět jsem se vyšvihla na nohy a chtěla po něm zase skočit, ale silný stisk Moora mi to zakazoval.

"Nemusíš, nikdo nemusí!" Odfrkl si, téměř až zoufale.

"Thomas udělal tu nejlepší věc, jakou mohl a nebyl tak hloupý, jako tvoji přátelé," řekl mi Moor. Opět jsem ztuhla a dávala si všechno dohromady. Takže on je zabil, protože nechtěli být…tímhle? Tím, čím je teď Thomas?

"Oni v sobě měli alespoň špetku hrdosti!" křikla jsem směrem k Thomasovi. "Sammy by se nikdy neplazil jako ty! Zemřel s hrdostí!" Ano, on by tohle nikdy nedělal. Nedělal by ze sebe psa!

"To není zase tak úplně pravda." Neodpustil si Moor. Jak já ho nenáviděla!

"Ani ze mě mít psa nebudeš, slyšíš?" otočila jsem se k němu. "Radši zemřu jako Sammy, než ti sloužit!" Přes oči se mu mihla nějaká emoce, které jsem nerozuměla. Snad hněv a neuvěření dohromady.

Surově mě hodil zpět na pohovku a tyčil se nade mnou.

"Ty nejsi oni!" ukázal prstem na Thomase, "nechápeš a nepochopíš, dokud neuznám za vhodné, že je čas, abych ti řekl pravdu, což ještě zdaleka není!" Z jeho hlasu se mi hrůzou postavily vlasy v zátylku. Opět jsem z něj dostala strach a snad víc než s rozmyslem jsem instinktivně položila ruku na rukojeť nože.

Jako by vycítil moje nynější rozpoložení a odklonil se ode mě, trochu mě to uklidnilo.

"Thomasy, chtěl jsem po tobě, abys ji ošetřil." Ozval se s pohledem stále v mých očích.

"On na mě šahat nebude!" Namítla jsem, ale nikdo mě nebral v potaz.

"Pane, odpusťte mi, ale nevšiml jsem si, že by Alex byla zraněná. Spíš naopak - je plná energie," odfrkl si. William po něm hodil pohledem a vsadila bych se o co chcete, že patřil mezi ty jeho vražedné.

"Pravé zápěstí," řekl na to jenom. Jak si toho mohl všimnout?

"Och ano, má ho naražené z minulé mise, už jsem ji na to upozorňoval, ale tvrdila, že pravou ruku potřebuje mít plně ohebnou." Bavili se o mně, jako kdybych tam nebyla. Mám být za to šťastná nebo naštvaná? Nevím.

"Ošetři ji." Ten příkaz byl nekompromisný. Thomas odešel s tím, že si musí pro nějaké věci.

"Nechci od vás pomoc, ani od jednoho!" Z očí mi sršely blesky, ale to nebylo nic proti těm jeho.

"To mně víc než nezajímá," přimhouřil oči, pak ale jeho pohled zněžněl. "Poslouchejte, Alexandro, nemám v plánu vám nikterak ublížit. To, o co mi dnes jde je jenom vaše bezpečí, a přesně to budete mít, když strávíte tuhle noc zde. Myslím, že nejste tak naivní, abyste si myslela, že to oni nechají jen tak."

"To zajisté vím," odpověděla jsem přehnaně sladce, "jenom nechápu - a vy jste mi to stále nevysvětlil - proč o mě jevíte takovou péči!"

Pozvedl obočí. "Přátelé si přece pomáhají, ne?" Ta slova zněla jako od opravdového přítele, to bych ale o něm nemohla vědět pár věcí.

"Přátelé?" vykřikla jsem skoro hystericky a vyskočila z pohovky. "To vy jste mi zabil přítele! Chcete ho snad nahradit? Garantuju vám, že to se vám nikdy nemůže podařit, protože já vás kvůli tomu nenávidím!" vážně jsem mu řekla to, co jsem si zatím jenom myslela? Ať už chtěl odpovědět cokoli, byl přerušen klepáním.

Thomas vešel do místnosti s něčím, co nejspíš připomínalo dlahu. Přecházel ke mně s opatrností a důkladně sledoval každý můj pohyb. Přemýšlela jsem, jestli ho k sobě mám vůbec pustit, ale nejspíš nemám moc na výběr.

Nechala jsem ho udělat svou práci, taky mi ošetřil rameno, na kterém jsem měla krvavý šrám. Sama nevím, kde se tam vzal. Když svou práci ukončil, rozloučil se a odešel.

S nehybným zápěstím jsem se cítila strašně zranitelně a v přítomnosti Moora ještě víc nepříjemně. Ještě nijak nereagoval na má poslední slova, a to mě nedalo spát.

"Támhle ty dveře vedou do koupelny, myslím, že ji dnes uvítáte." Takže to s dnešním přespáním myslel vážně. Přikývla jsem a vešla do koupelny. Všimla jsem si klíčku, který visel ze zámku a když jsem za sebou zamkla, trochu ze mě opadlo napětí. Opláchla jsem se a využila bílý ručník, který ležel na skříňce u umyvadla. Koupelna nebyla zase tak velká, ale myslím, že mi tam nic nechybělo.

Když jsem vyšla stále ve stejném oblečení, ve kterém jsem se necítila taky zrovna nejlíp - vzhledem k tomu, k čemu původně sloužilo - trochu jsem čekala, že Moor zmizí. Ten ale seděl na červené sedačce, kterou jsem zatím okupovala jenom já, na tváři měl zamyšlený pohled, ale jakmile jsem vešla, otočil se na mě.

"Všechno v pořádku?" nejspíš chtěl vědět, jestli mi snad ještě něco chybí, já toho ale využila jinak.

"Ne, chci domů." Asi už vzdal přednášky stylu - chci tě chránit - a moji poznámku ignoroval.

"Dávám vám k dispozici svou vlastní postel, snad to oceníte. Než vznesete další námitky, povlečení je vyměněno za nové a abyste měla klidný spánek, u dveří nechám jednoho ze svých vl…ehm, mužů." Poskoků, dodala jsem si v duchu. Nevím, nakolik můžu být klidná, když budu vědět, že jeden z vrahů mě čeká za dveřmi. Vlastě si jsem jistá, že dneska nezamhouřím oka. Trochu mě uklidňoval fakt, že mám stále nůž u sebe.

Chtěla jsem Moora požádat, aby opustil svou ložnici a nechal mě být, ale nedokázala jsem to. Musím přiznat, že mě jeho přítomnost právě trochu uklidňuje. On je vlastně jediný, koho tady znám trochu víc.

Zula jsem se a hupsla pod peřinu, přičemž jsem si pod ní sundala alespoň sukni. Moor měl alespoň tolik slušnosti, že odvrátil zrak.

Vyndala jsem z pouzdra nůž a pořádně jej sevřela v levé dlani. Jen tak pro případ…

Je pravda, že se mi chtělo neskutečně spát, teď může být kolem pěti ráno a já mám za sebou opravdu dlouhý den, ale nemohla jsem usnout, když tady byl i on. Počkat, od kdy vlastně souhlasím s tím, že tady zůstanu a neuteču? Možná od té doby, co jsem si uvědomila, že tam nahoře bych se domů bez kulky v hlavě nedostala a navíc…jsem opravdu unavená.

"Míníte tady zůstat celou noc?" Otočil se na mě a pousmál se.

"Odejdu hned, jakmile si budu jistý, že jste ponořená hluboko do spánku." Odfrkla jsem si.

"A vy myslíte, že tady usnu? Pomyšlení, že budu spát u někoho, kdo mi zabil nejlepšího přítele, není moc příjemné."

Pohodlněji se usadil do sedačky a usmíval se. "Pro mě příjemné je," hlas měl opět něžný a já nevěděla, co si o tom mám myslet, "slibuji, že se vám zde nic nestane, buďte bez obav."

Místo odpovědi jsem zívla. Jako na povel se zhasly světla, jenom lampa u sedačky zůstala svítit. Ani jsem si nevšimla, že Moor vstal, aby zhasnul. Pak si sedl zpět na své místo u lampy.

"Nechápu, proč jsem vás poslechla a nechala se zatáhnout sem do klubu," ani nevím, proč jsem mu to vůbec říkala, nejspíš ze mě už mluvila jen únava. Uslyšela jsem jen jeho tichý smích.

"Aby se vám lépe spalo, řeknu vám jeden příběh."

"Není mi pět," odfrkla jsem, "a vlastně ani tehdy mi nikdo neříkal žádné příběhy," otočila jsem se na bok, stále svírajíc nůž opatrně pod peřinou.

"No, někdy se začít musí."

Znovu jsem zívla, zavřela jsem oči a poslouchala jeho hlas. "Jednou jeden hodný upír se zamiloval do své služky, která byla vlkodlak." Rozesmála jsem se.

"To zní jako romantické scifi…a pak přišel taťka šmoula a byl proti jejich bezhlavé lásce," recitovala jsem jako básničku. Opět jsem uslyšela jeho smích.

"Pravda byla vlastně taková, že jejich láska byla zakázaná, proto ji museli držet v tajnosti."

"Máte rád romány? Zní to opravdu zajímavě." I když pravda byla taková, že mi vždy chvíli trvalo, než jsem pochopila význam jeho slov, protože jsem se začala poddávat spánku.

"A je to ještě zajímavější. Měli totiž dítě."

"Upír s vlkodlakem? Co z toho bylo? Vlkodlak s ostrými špičáky, který saje krev?" podívala jsem se na Moora. Seděl ležérně rozvalený na pohovce a usmíval se.

"Vlastně to byl obyčejný člověk."

"Obyčejný? Jak to?"

"Jak jsem řekl, láska těch dvou nebyla podporována a dítě, které se narodilo, by bylo velmi silné a každý by věděl, že jeho rodiče jsou upír s vlkodlakem, proto se postarali o to, aby byly všechny neobvyklé schopnosti zděděné po rodičích potlačeny. Poprosili jednu…ehm, čarodějku, která to zařídila." Hlas už jsem slyšela z větší dálky a ani význam slov jsem téměř nevnímala. "Jediný způsob, kterým by tyhle schopnosti vyšly na povrch je ten, že by měl jejich potomek dítě s upírem či vlkodlakem. A to dítě - tu sílu, kterou přináší - chce vlastnit každý silný upír nebo vlkodlak, proto se jejich potomek musí chránit a pak…"

Usnula jsem, zdál se mi ale zvláštní sen…

♥ Spřátelko ♥

Thu, 30 Jul 2009 20:19:21 +0200

A mám tady dvě nová spřátelení :)

1) Kelly - přiznám se, že jsem si ještě nestihla přečíst ani jednu povídku, ale mám to v plánu :), berte si ze mě příklad xD

2) Herma - zatím jsem si stihla přečíst jenom kousek povídky >>Ze života R. J. Lupina a musím říct, že se mi to vážně líbilo, takže vřele doporučuju, píše krásně :)

(od Herm, díky :)

Holky, moc děkuju za spřátelení!!! :)

21. Etiketa

Wed, 29 Jul 2009 10:57:52 +0200

Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo, hlavně ale, že už jsem kapču přidala, ne? :) ... není v ničem extra, prostě oddechovka, jako mnoho posledních kapitol...

"Ale no tak, vždyť ti to před chvilkou tak šlo," kárala mě Emma. O všem, co mi řekl Max, jsme si spolu s Alenem a jí promluvili a sama se nabídla, že mi v učení etiky bude s radostí pomáhat. Vždyť ona sama vyrůstala v podobné rodině jakou jsou Gipsonovi, takže by to neměl být žádný problém, ne?

No, neměl, ale ona to taky není taková hračka, jak jsem si myslela. Hodinu stolování už mám za sebou, teď mě ale čeká něco z jiného soudku.

"To možná šlo, ale chodit dvě hodiny ve vysokých podpatcích má něco do sebe," zavrčela jsem a Max se jen smál. Seděl kousek ode mě a s velkým zájmem mě pozoroval. Já jsem zase chodila po okraji bazénu v až přehnaně vzpřímené poloze a snažila se nespadnout do vody. Kdyby bylo ještě léto, nevadilo by mi to, ale vzhledem k tomu, že za pár týdnů jsou tady Vánoce, počasí není moc na koupání.

Emma seděla hned vedle Maxe v objetí Alena a všichni se na mně příjemně bavili.

"Nevím, proč musím nosit podpatky nad deset centimetrů, v normálních umím chodit naprosto excelentně a ty mi bohatě stačí!" nadávala jsem dál a stále pokračovala nyní téměř až v bolavé chůzi.

"Mám ti to opakovat?" Emma se tvářila otráveně, věděla jsem ale, že se příjemně baví. "Od Maxovy výšky tě dělí okolo dvaceti centimetrů, čím vyšší podpatky budeš mít, tím menší bude mezi vámi výškový rozdíl a to je účel moje milá." Zasmála se. Zatnula jsem ruce v pěsti. Opravdu musím podstoupit celou tuhle komedii jenom kvůli našemu výškovému rozdílu? Tak to už je trochu trapné.

Rozhodla jsem se na Emmu vybalit několik nepěkných poznámek ohledně téhle věci a na podpatku se otočila, doslovně.

Kruci, proč jenom já musím mít takové štěstí? No jo, být takhle vysoko, jak jsem, není pro mě žádná sranda. Noha se mi zvrtla, pokusila jsem se zachytit toho prázdna kolem mě, ale nic mě nezachránilo před pádem do té studené vody. Tu chvíli, kdy se nade mnou zavřela hladina, jsem ještě vstřebávala šok z toho, jakou rychlostí jsem se tady ocitla, proto mi trvalo nějakou dobu, než jsem se dostala na vzduch. Až tam mi docházely všechny skutečnosti, obzvlášť ta, že jsem celá mokrá a je mi neskutečná zima.

Měla jsem takovou zlost, že jsem měla chuť něco rozbít. Připadala jsem si jako šašek, kterému se všichni smějí za jeho neplánované nepovedené kousky, bylo mi trapně.

Samozřejmě, Alen, Emma i Max se váleli na zemi smíchy, škoda, že se jím neudusili! Oni se smějí a mně bylo skoro do pláče. Opravdu tohle všechno stojí za to? Jenom, abych byla v očích manželů Gipsonových jako dokonalá etiketová kniha? Ne, tohle já vlastně nechci! Nebudu se před nimi předvádět a hrát si tak na někoho, kdo nejsem, budu sama sebou, tím, čím jsem doopravdy a jestli se to Maxovi nebude líbit, naše budoucnost nemá význam. A média? Ať si trhnou foťákem!

"Tak pojď už z té vody, jsi celá modrá." Třesoucí jsem se podívala do Maxových očí a hned jsem byla klidnější. Zvláštní, jaký na mě má vliv už jenom jeho pohled.

Natahoval ke mně ruku, na tváři stále úsměv, a nejspíš mi chtěl pomoct na břeh. Jako rozmazlené dítě jsem si složila ruce na prsou a odklonila zrak.

"No tak, netrucuj a vylez z vody, nachladíš se." Zněl už trochu starostlivě a konečně jsem mu vymazala ten smích z obličeje, teď už se trochu mračil. To já už byla částečně uspokojená a nechala jsem se od něj vytáhnout. Nezmohla jsem se na nic jiného, než si sednout do trávy a přitáhnout si k sobě kolena. Ihned na mě hodil svou proteplenou vestu, kterou si sundal. Choval se jako starostlivý manžel, tomu se nedalo nezasmát.

"Ale celkem ti to šlo," zazubil se Alen. Vzteky jsem si vyzula ty strašné střevíce, které mi ještě stále trýznily obě chodidla a jeden po druhém je po něm hodila. Světe div se, vůbec mi nevadilo, že Emma seděla až nebezpečně blízko něj a už vůbec, že jedna střevíce ji částečně zasáhla.

"Hej, hej, klídek," přiskočil ke mně hned Max a objal mě. Nejspíš proto, že se bál, že bych mohla házet další věci. Třeba ten bílý kbelík vedle bazénu nevypadá vůbec špatně.

"Ty se ale umíš odvděčit," odfrkla Emma a mnula si zasažené rameno. Říkala to sic vyčítavě, v duchu se ale stále smála, poznala jsem to na jejích očích. Chvíli jsem měla nutkání se hned omluvit, to ale vyprchalo až nebezpečně rychle.

"Končím," spíše to byl skřekot nežli můj hlas, nepoznávala jsem ho. Byl roztřesený tou odpornou zimou, která se mi šířila tělem jako nějaký jed.

"Jo, taky si myslím, že by nebylo dobré pokračovat v chůzi, mohla bys tam spadnout ještě jednou." Alenovi se tenhle jeho vtip tak zalíbil, že ho prostě musel ohodnotit bujarým smíchem.

"Nemyslím jenom tohle, ale všechno, tahle komedie prostě skončila, konec, finito, už nejde dál, zemřela a nikdo ji nedokáže vzkřísit…!" Potěšilo mě, když mu konečně sklaplo a za tenhle výraz to rozhodně stálo. Díval se na mě jako na slona afrického, který se volně brodí sněhem na severním pólu.

Maxovo objetí na chvíli jako by zmrzlo a mně bylo jasné, že to není tou zimou, která na nás ze všech stran útočí, ale krutou pravdou, kterou slyšel přímo z mých úst i přes to, že ani ne pár dnů zpět jsem mu pro lásku naslibovala hory doly. Bylo mi ho líto, ale i on musí pochopit, že ho miluju taková, jaká jsem takového, jaký je on a nechci měnit ani jednoho z nás.

"Maxi, skončit práci v baru, která pro mě byla víc než jenom vzpomínka na jedno z mála krásných období, které jsem ve svém životě zažila, je jedna věc, ale tohle…" nedokázala jsem najít výraz, který by přesně vystihl tenhle komediální horor, "i kdybych se naučila celou etiketu zpaměti, myslím, že pro tvého otce nikdy nebudu tou pravou," jeho námitky jsem zastavila zvednutím prstu, "vím, že to dobře víš taky. Nejsem bohatá, jak si představuje a nepadla jsem mu do oka už od prvního okamžiku, oba jsme to cítili. Přiznám se, že jsem si naivně myslela, že když se naučím vašim způsobům, bude to jiné, ale až teď jsem pochopila, že nebude."

"Ale to je hloupost." Nebyl to Max, kdo mi odpověděl, byla to Emma, která si to ke mně mířila dlouhými kroky, "pan Gipson je sice trochu zatrpklý a umí být nepříjemný, nemyslím si ale, že by proti tobě měl nějaké veřejné výhrady." Teď už klečela vedle mě a svými slovy mě chtěla ukonejšit, nedala jsem se.

"Já se prostě nechci měnit," až jsem se skoro lekla svého zoufalého hlasu, ten ani nemohl být můj. "Pokud se jim to nebude líbit, pokud se jim já nebudu líbit…" bezmocně jsem kroutila hlavou, "nechci být jiná, nebyla bych to já." Tím jsem si i udělala jasno sama v sobě a dala si tím nevyslovený slib, že vědomě se už nezměním.

Bála jsem se toho, jak Max zareaguje a strašně mě bolela myšlenka, že moje slova v něm něco zlomila a to něco bude znamenat konec mezi námi.

Nikdy bych neřekla, jak moc mě potěší, když zesílí své objetí a přitiskne se na mě. Tahle reakce rozhodně nepatří mezi ty, kterých bych se měla obávat.

"Promiň, chtěl jsem po tobě naprostou hloupost. Vlastně ani já sám nechci, abys byla jiná, nevím, co mě to napadlo, měl jsem o tom pořádně přemýšlet, než jsem něco řekl." Políbil mě do vlasů a já bych mu v tuhle chvíli slíbila i nemožné.

"Opravdu to byla hloupost, ale nechtěl jsem to říkat nahlas." Alen se tvářil jako to nechytřejší individuum na zeměkouli a mně přišel strašně směšný.

"Jo, jasně, někdy jsi tak strašně chytrý, že to na tebe vůbec nesedí." Emma si nenechala ujít odpověď. Vstala a už jenom těma očima ho lákala k sobě. Nenechal se moc dlouho pobízet a šel za ní.

"No dovol, co tím chceš říct?"

"Přeber si to jak chceš." Nevinně rozhodila rameny a s tímhle jejím výrazem by jí prostě nikdo nedokázal ublížit.

"Hele zlato, ještě chvíli pokračuj a naštveš moje ego." Složil ruce na hruď a tvářil se uraženě. Emma se jen zasmála a položila ruce na ty jeho, přičemž ho pomalu otočila zády…k bazénu? To je ale pěkná mrška! Už teď jsem dusila smích a schovávala si červenající obličej do dlaní.

"Ale no tak, brouku…" přejížděla mu prstem po hrudi, "občas se prostě musí to tvoje ego trošku zchladit," s tím ho strčila do vody, což nebyl zase takový problém, když bazén byl hned za ním. Určitě ale nečekala, že ji stáhne sebou, jak se chtěl ještě něčeho zachytit a nespadnout. Emma ale jistě nebyla ta nejlepší volba, do vody žuchli oba a mně už od smíchu tekly slzy. Teď už jsem jim nemohla zazlívat, že se smáli oni mně.

Max se smál, že i se mnou žuchl na bok do trávy a jeho smích se mi stále ozýval v uších jako zvonkohra.

"Cos to udělal? Teď jsem celá mokrá!" Emma vypadala, že bude vraždit a i to bude vysvobozením.

"Já? To tys mě tam hodila!" nechápal Alen. Chudák se snažil vyždímat naprosto mokrou mikinu a Emma ho do vody shodila znovu.

"Jo, ale ne proto, abych tady skončila taky!"

S Maxem jsme se smíchem téměř dusili. Leželi jsme a váleli se v trávě, už jsem ani nedokázala sedět.

"Zasloužila sis to!" smál se už i Alen a Emma konečně taky nevypadala na to, že by se chtěla stát vrahem, i jí pomalu začaly cukat koutky.

Alen vyskočil na břeh a pomohl i své rudovlásce.

"Myslím, že teď bychom měli jít do domu, jinak se mi tady všichni nachladíte." Max se zvedl a já s ním.

"Alene, vidíš ho?" Emma vypadala nějak až moc nebezpečně. Její koupací společník nejdřív jako by vůbec nechápal. Sjel si mě i Maxe zkoumavým pohledem a pak se škodolibě usmál.

"No jasně, že jo."

"S tím by se mělo něco udělat, nemyslíš?"

Přikývl. Oba zůstali pohledem viset na Maxovi a ten se na ně díval jako na blázny.

"Promiň, kámo, ale jsi jediný, kdo zůstal suchý." Tak a teď už jsem pochopila i já. Promiň Maxi, ale dneska už nechci do vody. Raději jsem se vymanila z jeho objetí a pelášila po čtyřech pryč. Alen se o něj už postaral a za pomoci Emmy se i nad Maxem na chvíli zavřela hladina.

U Joshe jsme si vyptali každý jeden čaj a všichni si dali teplou sprchu. Každý jsme byli v jiné koupelně, takže ve vile jsou minimálně čtyři, tak tomu se říká luxus.

Když jsem vyšla z koupelny, ve které jsem byla i minule, všichni leželi v posteli pod jednou přikrývkou a smáli se. Jak už jsem si dávno všimla, postel byla dokonale prostorná.

"Pojď za námi, An, uděláme ti místo." Emma nekompromisně vyšoupla Alena až na kraj postele a odsunula přikrývku bokem. Mohla jsem si tak všimnout, že měla oblečené to samé pyžamo jako já nyní, nejspíš si nebrala náhradní oblečení, protože stejně jako já nepředpokládala, že by ho mohla potřebovat. Alen měl všechno oblečení vypůjčené od Maxe, poznala jsem jeho modrou mikinu i černé tepláky.

Hupsla jsem za nimi, Max si mě ihned přitáhl k sobě. Ten den jsme si užili pořádnou zábavu. Peřinkové války, mnoho vtipů a plno smíchu nás provázelo po celý ten čas.

Bylo okolo osmé hodiny večer, kdy mi uschlo oblečení a Max mě mohl zavést domů. Emma s Alenem odjeli dřív, protože ona musela být doma už v sedm. U vchodu do domu jsme se ale setkali s panem Gipsonem a už jeho ostrý pohled mě donutil ztěžka polknout.

"Dobrý den," donutila jsem se na něj usmát a pak najednou začala zvažovat, jestli by dobrý večer nebyl vhodnější. Ihned jsem se pak okřikla, na co zase myslím.

"Vítám tě u nás, Angelo," on se na mě ale neusmál. "Co tě trápilo, že jsi nás navštívila?" Jako by tím říkal: Měla jsi dost dobrý důvod na to, abys vkročila do našeho domu?

"Přišla na doučování," pomohl mi Max s odpovědí, myslím, že by mi to trvalo dýl než jemu, ještě jsem se vzpamatovávala.

"Doučování?" zamračil se, "tobě snad něco nejde, že potřebuješ doučování?" a teď mi bylo jasné, že mě nemá rád. Pravý důvod, proč jsem tady byla, jsem mu říct nemohla. Na štěstí jsem měla vedle sebe pohotového zachránce.

"Jenom matematika, doučuju ji to, co se neučila na minulé škole a učitelka to po ní samozřejmě vyžaduje."

Pan Gipson jenom kývl a bylo mi jasné, že si myslí svoje, ale nic neřekl. Vzpomněla jsem si, co mi dnes řekla Emma. Pan Gipson je sice trochu zatrpklý a umí být nepříjemný, nemyslím si ale, že by proti tobě měl nějaké veřejné výhrady. Měla pravdu. Veřejné možná ne, jinak ale ano a musela jsem si přiznat, že mi to vadilo.

Ve škole byl frmol. To, že za týden jsou Vánoce nikoho z profesorů neukonejšilo a zkoušelo se o sto šest. S Maxem jsme se už vídali jen ve škole, neměli jsme na sebe tolik času a když už se nějaký našel, vždy buď já nebo on jsme už něco měli. Chodívala jsem se aspoň tedy dívat, když hrával na hřišti s klukama fotbal či basket.

Se Sophií jsem se do Vánoc jednou setkala, vyjeli jsme si na bruslích a pořádně si popovídaly, sama jsem se divila, jak mi její společnost chybí a to jsem se ještě nezmiňovala o Emmě. Tu holku si prostě musí oblíbit každý! To hlavně ona mi pomáhala, když na mě Clarisa vyjela se svou nafoukaností a křičela po mně, že jsem jí Maxe ukradla. Nepomohlo ani to, když jí on sám velmi opatrně vysvětlil, že ji nikdy nemiloval a ani to nemá v harmonogramu. Byla na mě naštvaná, vlastně to bylo slabé slovo. Byla na mě rozzuřená, že jsem se téměř bála okolo ní projít. Zato Nicol s Martou se na nás - mně a Maxe - jen usmívaly. Věděla jsem, že nejsou proti, ale taky jsem věděla, o čem si spolu špitají. Nevydrží jim to dlouho, maximálně do konce ledna, co myslíš ty?

Vánoční dárky jsem už měla koupené a konečně na mě přicházela vánoční nálada. I máma si každý den zpívala koledy, když jsme spolu zdobily dům. Před ní jsem ale musela mít její vánoční dárek ukrytý pořádně, věděla jsem, jak ráda hledá dárky. Z toho důvodu jsem poprosila Chrise o pomoc, vyhověl mi a dárek schoval do své dílny, snad ho tam nenajde.

"Nebude ti vadit, když budeme slavit Vánoce u Chrise?" zeptala se mě máma trochu zdráhavě.

"Jasně, že ne." Chtěla jsem, aby byla šťastná a udělám pro to všechno, co bude v mých silách!

Svět fantazie - Články

4. kapitola

Další spřátelko :)

Spřátelení

3. kapitola

2. kapitola

1. kapitola

Prolog

9. kapitola 1/2

Anketka :)

22. Domove, tady jsi :)

The end :)

Nový layout :)

8. kapitola

6. + 7. kapitola

5. kapitola

*SPŘÁTELKO :)*

2. kapitola

1. kapitola

4. kapitola

♥ Spřátelko ♥

21. Etiketa

SPŘÁTELKO :)