4. kapitola

13. července 2010 v 12:58 | Ifulda |  - Vlk samotář
...
Konečně mám čas přidat další kapitolu. Prázdniny se nám rozjely v plném proudu a tohle je můj druhý den prázdnin, kdy jsem konečně doma :D. Další kapitola by měla konečně být k BK, jen si musím najít čas k jejímu dokončení :)
Tuhle kapču chci věnovat všem Vám, kteří mi zanechali koment k té minulé :)
Hezké prázdniny a příjemné počteníčko :)




Vzbudila jsem se už kolem oběda. Poznala jsem to podle hodin, které byly u postele a ukazovaly půl jedné. Nejradši bych ještě dlouho spala, ale mé podvědomí mi to nedovolovalo. Vlk mi zase říkal, že nechce spát, když jsou všude kolem vlkodlaci. Chtěl být s nimi a nepromrhat spánkem ani jednu minutu. Hlupák.
Šla jsem do koupelny si vzít svoje oblečení. Když jsem procházela chodbou, uviděla jsem Filipa v kuchyni u sporáku. Nejspíš si dělal něco k jídlu.
"Ty jsi už vzhůru?" podivil se hned, jak si mě všiml. "A tys ještě nešel spát?" pak jsem se usmála své hloupé otázce, "vlastně jsi ani neměl kde spát, zabrala jsem ti postel."
Zakroutil hlavou a zamíchal vajíčka, která měl na pánvi. "Kdybych chtěl, vyspím se i na pohovce." Utřel si ruce do utěrky.
"Jdu se převléct," oznámila jsem a šla do koupelny. Když jsem tam přišla, chvíli jsem se lekla, že jsem v jiných dveřích. Místo koupelny zde vznikla prádelna. Všude kolem se sušily moje věci, které se potopily spolu se mnou v autě.
"Tys mi byl pro věci? Říkala jsem, že si pro ně zajdu sama." V duchu jsem prosila, aby mi neřekl, že to byl rozkaz!
"Měl jsem zrovna čas, tak jsem ti pro ně zašel. Auto už vytáhli hasiči, chvíli mi trvalo, než jsem z něj celou tašku dostal nepozorovaně ven."
"No…díky," rychle jsem se oblekla do věcí, které už byly suché. Potřebovala jsem se vzdálit od pachu vlkodlaků, který tímhle místem vládl. Už jsem jich měla plnou hlavu. "Děkuji, žes mě u sebe nechal, já teď ale musím do práce."
Zrovna jsem vycházela, když mě chytil za ramena. Pomalu jsem se otočila a bála se toho, co mi řekne.
"Melany, nechceš si promluvit?" zeptal se. Tak v tomhle se nezměnil. Vždycky chtěl každý problém rozebírat stále dokola, dokud jsem neuznala, že má ve všem pravdu.
"Filipe, myslím, že teď není ten správný čas," oponovala jsem mu. Opravdu jsem teď neměla náladu na vzpomínky. Navíc…nikdy jsem neměla ráda tyhle rozhovory s Filipem, vždycky jsem pak totiž přišla na něco, co by mě samotnou v životě nenapadlo.
"Já myslím, že je na to ta nejlepší chvíle," pevně se mi podíval do očí, "navíc jsem ti udělal něco k jídlu, musíš mít hlad."
Povzdechla jsem si. "Jsi moc hodný, ale koupím si něco po cestě. Musím teď do práce, měla jsem tam být už dávno," vysmekla jsem se mu a musela jsem použít vlkodlačí rychlost, abych se vyhnula jeho dalším protestům.
"Zůstaň, Melany!" Jeho hlas mě donutil ztuhnout v půli kroku. Byl autoritativní, to ano, zastavila mě však ta obrovská zoufalost v jeho hlase. Mnohokrát jsem se sama sebe ptala, jak se musel cítit, když se jednou ráno vzbudil a mě vedle sebe už nenašel stejně jako všechny mé věci. Bolelo mě o tom přemýšlet, ale nejhorší ze všeho bylo odvážit se ho opustit. Učinit ten zlomový krok. Vždyť jsem ho jen chtěla chránit sama před sebou! Před tou stvůrou, ve kterou mě Měsíc mění. Ts, kolikrát jsem si tohle řekla, omluva to však byla mizerná i pro mě samotnou, nikdy jsem si to nedokázala odpustit. Vím, že jsem udělala správnou věc, ale co z toho, když jsem ublížila člověku, který mě tolik miloval a kterého jsem tolik milovala já? "Vrať se, prosím, a pojď si promluvit." Žádost v jeho hlase byla téměř hmatatelná. Jak by se asi tehdy zachoval, kdybych mu řekla o své vlkodlačí podstatě? Taky by mě požádal, abychom si promluvili? Možná, ale i kdyby mě jako vlkodlaka přijal, stále bych pro něj byla nebezpečná a jistě by se na mě díval jinýma očima, stejně jako mí rodiče, má nejbližší rodina, má krev. I ta mě zavrhla.
Otočila jsem se a podívala se do jeho pomněnkových očí, které doufaly. Doufaly, že se vrátím, ale byly tímhle pocitem tak plné, že jsem pochopila, že tyhle oči doufají víc, než pět minut, než hodinu, než jeden týden. Tyhle oči doufají ode dne, kdy jsem zmizela. "Prosím…"
Nedokázala jsem se otočit a odejít. Ne, z očí do očí to bylo mnohokrát těžší než zbaběle utéct, těžší pro mé srdce. Mírně jsem přikývla a vydala se zpět do domu. U dveří mi uvolnil cestu a když jsem byla vevnitř, zavřel za mnou dveře.
Seděla jsem v kuchyni za malým stolkem. Filip si ke mně přisedl hned, co přede mě položil talíř s míchanými vajíčky. Teď jsem ale neměla hlad, žaludek jsem měla stažený tíhou tohoto okamžiku, a tak jsem se jídla zatím ani nedotkla.
"Jez, než ti to vystydne," pobídl mě. Jo, tak tohle byl můj starostlivý Filip.
"Nemám hlad, ale přesto díky."
"Teď bys ale měla jíst, Mel, tvé tělo se stále ještě regeneruje a potřebuje energii. Sám se divím, že jsi spala takovou chvíli, měla bys ještě odpočívat." Díval se na mě zkoumavým pohledem, jako by čekal, kdy se zhroutím.
"Nemyslím, že si chceš povídat o mém stravování," odpověděla jsem mírně. Nechci to natahovat, chci to už mít za sebou. Vlastně bych se do toho nejradši nepouštěla vůbec, ale myslím, že dnes se tomuhle rozhovoru nevyhnu. Měla jsem z něho strach, protože jsem si nemohla žádnou řeč připravit. Vždyť ani vlastně nevím, o čem všem chce mluvit.
Povzdechl si a na chvíli pevně stiskl víčka. Dal si hlavu do dlaní jako kdyby byla příliš těžká na to, aby se sama udržela vztyčená. "Čekal jsem na tebe," zašeptal, "jako blázen jsem tě každou chvíli vyhlížel, volal ti na mobil, pak taky ohlásil tvé zmizení policii, ta se mi ale vysmála s tím, že mi neposkytnou žádné informace, protože nejsme příbuzní," odmlčel se. Neubránila jsem se šoku, který mi byl jistě vidět na očích. On volal i policii? A proč jsem něco takového vlastně nepředpokládala? Pokud mě miloval tak jako já jeho…sama bych byla schopná po něm vyhlásit celostátní pátrání. "Když jsem si najal soukromého detektiva, dal jsem do toho všechny své peníze. Postačilo to jen na to, abych zjistil, že v Kanadě už nejsi. Vydal jsem se do USA, kde jsem pak pátral na vlastní pěst." Hrdlo mi sevřela lítost a zloba, kterou jsem k sobě cítila. On mě vážně nadevše miloval a já jsem ho opustila bez jediného slova! Copak jsem opravdu dokázala být tak sobecká? Pocítila jsem pálení v očích když jsem si představila, jak se musel Filip cítit osaměle, zmateně a žít s tou obrovskou nejistotou. Kolik by jeden obyčejný dopis ušetřil bolesti. I kdybych mu jen napsala, že ho nemiluju, třebaže by to byla obrovská lež. Jistě by ho něco takového strašně zasáhlo, nakonec by se z toho ale přece jenom dostal a mohl by dál žít svůj život.
Všechno jsi to přece dělala proto, abys ho ochránila před tou ohavností, kterou ses stala! uklidňovala jsem se.
"Pokousal mě jeden z vlkodlaků samotářů, když jsem tě hledal. Byl to jeden z těch, se kterými ses naposled setkala, když jsi přišla do USA. Ještě, než to udělal, než mě téměř zabil, povídal mi o tobě." Vykřikla jsem úlekem. Takže on…Filip se stal vlkodlakem kvůli mně? Hledal mě a kvůli mé hlouposti se to stalo. Chtěla jsem ho chránit a místo toho se stal stejnou stvůrou, jakou jsem i já. Stal se vězněm měsíce. Ne, tohle jsem nedokázala přijmout.
"Promiň," pípla jsem se slzami v očích. Bylo mi jasné, že tohle jediné hloupé slovo nemůže ospravedlnit tu krutost, kterou jsem udělala, i když bylo řečeno upřímně a od srdce. "Filipe, já…já se ti straně omlouvám, já…já nevím, co mám říct," roztřásly se mi ruce a hlava se mi zatočila. "To kvůli mně, všechno kvůli mně!"
Nyní jsem to byla já, kdo schoval hlavu do dlaní. Slzy mi už tekly proudem a já se je ani nepokoušela zastavit. "Já tě chtěla jen ochránit před mým měsíčním prokletím a místo toho…ty jsi…kvůli mně…!" hlas se mi třásl hysterií a třikrát se mi v jedné větě zlomil.
"Mel, později jsem pochopil, proč jsi mě opustila. On mi řekl o tom, že i ty jsi vlkodlak a taky to, jak špatně to snášíš. Myslím ale, žes mi něco takového měla říct a měli jsme si o tom promluvit už na začátku našeho vztahu. To, cos udělala…" zakroutil hlavou. V jeho očích jsem viděla tu obrovskou zlobu, kterou ke mně cítil a to mě bolelo ještě víc. Můžu mu však něco vyčítat? Ne.
"Udělala jsem to proto, že jsem tě tak strašně milovala, Filipe!" vzlykla jsem, "byla jsem zoufalá a bála jsem se, že ti ublížím." Tohle nebyla má omluva a já to moc dobře věděla. To, co se stalo, se nedá omluvit ničím. Už nikdy to nemůžu napravit a to mě ubíjelo jako nic na světě. Opět jsem schovala hlavu do dlaní.
"Asi vím, jak ses cítila," položil svou dlaň na tu moji, "nyní jsem taky vlkodlak a chápu tyhle pocity, i tak ale zastávám názor, že jsi volila špatný krok."
Vrací mi to! Chce mi snad ublížit ještě víc, než já jemu? Ne, počkat. To už přece ani nejde a navíc mi to patří, jen do mě!
"Milovala jsem tě, Filipe, a odejít od tebe bylo jako bych za sebou nechala samu sebe. Bylo to nejtěžší rozhodnutí v mém životě. Prosím, pochop, že jsem to dělala jen proto, že jsem tě tak strašně milovala a miluju stále! Neviděla jsem jiné východisko, tehdy ne…"
Chvíli mezi námi vládlo ticho přerušeno jen mými vzlyky. "Nebudu ti lhát, Melany," ozval se po chvíli, kdy vztáhl svou dlaň zpět, "když jsem se stal vlkodlakem, mnohokrát jsem proklínal tvé jméno. Nenáviděl jsem tě tak, jak jsem tě dokázal milovat. Přál jsem ti jen to nejhorší a doufal jsem, že trpíš alespoň tak jako já," ta slova se do mě zabodávala jako stříbrné meče. Tolik bolela, tolik pálila, tolik ubližovala. Co jsem to za stvůru? "Pak se mě ale ujal Daniel," pokračoval Filip ve svém vyprávění. "Když jsem pochopil, co je to být vlkodlakem, začal jsem objevovat výhody a nakonec se mi to i zalíbilo. Znovu mě pak ovládla touha najít tě. Když nám pak arizonská smečka nahlásila vlka samotáře na našem území a spojila ho s tvým jménem, potřeboval jsem tě najít, vidět tě. Teď tě mám u sebe v domě a nevím, jestli tě chci uklidňovat, odpustit ti a říct, že všechno už bude v pořádku," utřela jsem si slzy a čekala na jeho další slova. Ruce se mi třásly jako největšímu feťákovi a čekala jsem na svůj rozsudek. "Tohle já ale nedokážu, ještě ne." Vší silou jsem zadržela další příval slz a vzlyků a jen rezignovaně přikývla. "Bojím se tě milovat stejně jako předtím, protože se bojím další bolesti. Možná už to nikdy nedokážu. Ublížilas mi strašným způsobem a já s tebou už nikdy nechci mít vztah, jako dřív."
Byla jsem si vědoma svého bledého obličeje a taky bolestného výrazu. Trvalo mi strašně dlouhou dobu, než jsem dokázala nějak reagovat. Můj hlas zněl cize i pro mě a sama jsem se divila, kolik bolesti se v něm skrývá.
"Máš pravdu, ve všem," musela jsem se odmlčet, abych zabránila slzám, "udělala jsem ti něco, co se nedá nikdy odpustit, něco, co může udělat jen naprostý blázen, i když to myslel dobře. Prosím, nechovej se ke mně slušně, protože jsi to dostal příkazem, nepřetvařuj se, že ti na mně záleží. Já chápu, že mě teď z celého srdce nenávidíš. Jsem bastard a to, cos pro mě dneska udělal, si nezasloužím," prudce jsem vstala a snažila se co nejvíc klopit oči, aby už neviděl mé další slzy.
"Počkej, Mel, takhle to přece není!" Taky se postavil, do očí jsem se mu ale neměla odvahu podívat. Byla jsem zbabělec a další dávku zloby, pohrdání a nenávisti bych dneska už nesnesla.
"Omlouvám se, žes mě tu dneska musel nechat. Chápu, jak to pro tebe muselo být těžké mít někoho jako jsem já pod jednou střechou. Je mi to opravdu líto, Filipe, budu se snažit, abych ti už nikdy nevkročila do života."
Položila jsem mu na stůl všechny bankovky, které jsem v peněžence měla, otočila jsem se, a co nejrychleji se dalo, jsem pospíchala pryč z tohoto domu, pryč od někoho, koho jsem tolik milovala a komu jsem tolik ublížila.
"Počkej, Mel!" křičel na mě, ale já opět jen zbaběle utekla. Jistě měl pro mě mnoho dalších vysvětlení, proč mě tolik nenávidí, ale já už je poslouchat nechtěla, nesnesla bych to!
Cestou do práce jsem se snažila dát trochu do formy, ale moc se mi to nedařilo. Myslím, že od teď neexistuje chvíle, kdy si přestanu vyčítat, že jsem z hodného, hezkého, poctivého kluka udělala zrůdu.
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 lucik lucik | 13. července 2010 v 15:16 | Reagovat

ou my jashin...normalne mam slzy v ocich, jaktoze se ti povedlo me rozbrecet? O_O  ???
nadherna kapitolka...asi bych taky utekla, nesnesouc další dávky pohrdání...
krásné, povedené:)

2 zuzu zuzu | Web | 13. července 2010 v 16:34 | Reagovat

och tak toto bolo skvele... krasne napisane a ... proste nemam slov... :) priznavam, musela som si precitat predoslu kapitolu, aby som sa dostala do deja, ale inak... och Melany ani nevie, ako to vlastne Filip cele myslel... ale dufam ze si Daniela nevyskrtla... nemozem za to, ze sa mi ta jeho postava najviac pozdava... :-D

3 Angel Angel | 13. července 2010 v 22:05 | Reagovat

Wau nádhera. Rychle pokračuj 8-)

4 salimar salimar | 13. července 2010 v 22:36 | Reagovat

super.len tak dalej. :-)  :-D

5 Jeanne Jeanne | Web | 13. července 2010 v 23:50 | Reagovat

Kapitola je skvelá. Klobúk dolu, aj mňa si rozplakala. Je to úžasne napísané, hoci smutné, no skutočne kvalitné.
Chudák Mel, ja by som nevydržala ani z polovice toľko čo ona.
Teším sa na pokračovanie a dúfam, že bude čoskoro. :)

6 Terka Terka | 14. července 2010 v 22:43 | Reagovat

Naprosto skvělý :-)

7 Eleanor Eleanor | Web | 16. července 2010 v 13:39 | Reagovat

Musím priznať, že dnes som na Tvojom blogu prvý raz - a zaujala ma táto poviedka. Prečítala som si prológ, a predošlé kapitoly. Máš zvláštny, pútavý štýl písania - neviem čím, ale akoby sa to čítalo samé.
Medzi Filipom a Mel to bolo smutné... veľmi :( No vidím istú... hm, perspektívu vzťahu medzi ňou a Danielom. Nechám sa prekvapiť, každopádne, krásny príbeh!

8 vampire vampire | 19. července 2010 v 21:26 | Reagovat

ato povidka je naozaj krasna proste kaway uplne jsem mela slzy v ocich jak jsem se dokazala vcitit opravdu hezky pises :-D  ;-)  tak honem honam dalsi ;-)

9 KiS KiS | Web | 23. července 2010 v 19:31 | Reagovat

Moc pěkný ... :-) Už se hrozně těšim na další díl ... :-)

10 nefrit nefrit | 27. července 2010 v 21:08 | Reagovat

uplne super kapitola... :)  pls kedy bude dalsia???

11 If* If* | E-mail | Web | 27. července 2010 v 21:57 | Reagovat

Ahojky zlata. Omlouvám se (jako vždy :(), ale mám hodně málo času. Chodím na brigádu, která je od rána do večera a když už mám volno, vždycky se najde nějaká aktivita, která mi zabere celý den. Do toho po večer chodím na zumbu (všem vřele doporučuju :)!!!) a tak na psaní dalších kapitol mi opravdu moc času nezbývá. (A to ještě jedu od soboty na týden sjíždět Vltavu) Jsou to dva dny, co jsem po nocích začala číst svou povídku Potomek Eranův, (ještě jsem ji nedočetla, jsem asi u 7. kapitoly), ale začínám plánovat, že konečně dopíšu další kapitolu. Slíbila jsem vám i pokračování k BK, což je teď moje priorita, takže jakmile kapču dopíšu, dál se rozhodnu, jestli začnu psát kapču nejdřív k téhle povídce bo k Potomkovi, to už ale podle nálady :).
Každopádně mám všechno v plánu, chce to už jenom mít čas . . .

12 Asci Asci | Web | 29. července 2010 v 16:54 | Reagovat

panejo :-D...skvělá povídka :)...doufám že v ní bude pokračovat dál :)

13 Yamama Yamama | Web | 2. srpna 2010 v 15:21 | Reagovat

ÚŽASNÉ!!! Prosímtě rychle pokračuj, už se nemůžu dočkat!!!

14 herma herma | Web | 7. srpna 2010 v 17:23 | Reagovat

To s Filipem a Mel mě tak strašně dojalo... :-( :-) doufám, že nás nechceš napínat až k prasknutí a brzy přidáš pokráčko... zajímalo by mě, jak se to bude dál vyvíjet s Danielem ;-)

15 Irene Irene | Web | 8. srpna 2010 v 0:20 | Reagovat

Upřímě, já souhlasím jenom s tím, že měla podškrábnout něco na rozloučenou. Být na jejím místě, nejspíš bych si stála za svým..., ale při mý povaze, by to se mnou Daniel asi nevydržel a zakousl mě rovnou v druhý kapitole... ;o)
Takže jsem zvědavá, zvědavá a zvědavá na druhou..... co se stane dál!
Šup to sem If!!!! :-D  :-D  :-D

16 Tracy Tracy | Web | 4. října 2010 v 23:08 | Reagovat

Ifulko, kdepak pořád jsi, už nemám co číst! Prosím, prosím, přidej něco dalšího... :( :)

17 Terka Terka | 4. prosince 2010 v 7:42 | Reagovat

Jsi ještě naživu?Už ses nám tu moc dlouho neukázala :-(

18 viverette viverette | Web | 27. ledna 2011 v 18:34 | Reagovat

Našly jsme místo, kde se pisálci budou moct zdokonalit v reakcích při akcích, slovních přestřelkách a dalších situacích. Kde si budou moci vyzkoušet vlastní pohotovost a "ochutnat" něco nového. V žádném případě se nejedná o reklamu, kde se nahání stovky lidí na pitomé klikačky, hlasování ve stupidních soutěžích anebo kvůli návštěvnosti. To, o co jde nám, je zábava. Víme, o čem mluvíme. A chceme tě přizvat.

Opravdu tohle není reklama :) píšu to lidem, kteří se věnují tvorbě, protože osobně to mě i kamarádce,  pomohlo při rozvoji postav :) navíc je to zábava.

19 klarka100 klarka100 | Web | 26. června 2011 v 12:05 | Reagovat

ahoj,
Spřátelíš???

20 Asci Asci | 26. února 2012 v 18:42 | Reagovat

Už jsou to skoro 2 roky, co jsi nic nenapsala. :-( Není to škoda? Vždyť máš takový dar psaní :-)

21 If* If* | E-mail | Web | 28. února 2012 v 15:15 | Reagovat

No nevím, jestli mám dar psaní, to ani ne :D, ale nemám čas :(. Už jsem k nějakému článku psala, že bych strašně ráda něco sepsala, ale není kdy :(. Mám ale v plánu se v blízké době na všechno vykašlat, sednout si k PC a psát a psát a psát :D:).

22 Asci Asci | 1. března 2012 v 0:12 | Reagovat

To s tím časem chápu. Občas už je dost nesnesitelné, že ho pořád nemám a když už mám, tak jsem vyčerpaná ze školy a nic se mi nechce. Prostě sometimes to chce udělat si dovolenou ode všeho a věnovat se nějaké činnosti, která povzbudí :) :D u mě to je čtení ;-)

23 If* If* | E-mail | Web | 1. března 2012 v 21:06 | Reagovat

Jenže ono už je to teď těžko, když chci pokračovat v jakékoli kapitole musím si přečíst celou povídku. Já se vždycky dostanu do fáze čtení, kdy si přečtu tak polovinu a dál už zase čas není ..
Jenže já se jednou překonám a kapitola bude! :D

24 ashgriel ashgriel | Web | 5. března 2012 v 23:15 | Reagovat

Zdar všichni, mimochodem máš pěkny design webu :), taky jsem začal blogovat, můžu vás tedy poprosit o kuknutí na můj nový blog :))http://ashgriel.blogspot.com/ děkuji ;)

25 kelly145 kelly145 | Web | 1. listopadu 2012 v 16:53 | Reagovat

Máš krásny dizajn :) inak do kapitoly by sa hodili odseky lepšie sa to potom číta ;)  inak super !!

26 Asci Asci | 10. prosince 2012 v 17:47 | Reagovat

Tak si říkám, že se sem po půlroce kouknu :-D a ono pořád nic ;-)  :-D  :-D Ale budu  věrně dál kontrolovat :-)

27 Asci Asci | 23. března 2014 v 11:19 | Reagovat

Ahooj :) jak se ti daří? Mám teď takovou nostalgickou náladu, když si to tu projíždím a říkám si, že tady na blogách jsem trávila "mládí" :-D Škoda, že už je to taková doba, cos nic nenapsala :) No, raději nebudu dělat velké citové výlevy, doufám že se máš dobře a přeji hodně štěstí v našem malém státečku :)

28 If* If* | 27. května 2014 v 21:55 | Reagovat

[27]:  Jeee, děkuju :). Taky občas vzpomínám jak jsem se jen nerada odtrhovala od povídek :D. No je to dlouhá doba, pořád si říkám, že někdy ještě něco sesmolím, ale tak už toho času není tolik a asi bych už spíš začala něco nového než se vracela k těmto, přece jenom jsem je psala už dávno :). Taky ti přeji hodně štěstí :).

29 Asci Asci | 6. srpna 2016 v 10:58 | Reagovat

Wow, 6 let, chtěla jsem napsat už vícekrát, ale asi az  teď přišel ten správný čas :-D asi jsem jenom chtěla říct, že se sem ještě občas kouknu, něco znovu přečtu a kdyby se tady objevilo něco nového, pravděpodobně dostanu infarkt ze šoku :-D Tak přeju krásný víkend a v tohle počasí hlavně žádné povodně :-) Asci

30 If* If* | E-mail | 23. srpna 2016 v 14:02 | Reagovat

[29]: Po pravdě já sem taky ještě občas přijdu :D. A moc tě těší, že si ještě někdo tyhle stránky pamatuje :). Je to pro mě taková trochu nostalgie. I když k psaní povídek jsem se nedostala už pár let, stejně mě to uvnitř pořád drží a jednou k tomu počítači opravdu sednu a dopíšu příběh, který mám v hlavě už strašně dlouho :D. Tak doufám, že si to jednou splním a nebudu o tom dalších sto let jenom mluvit :D.

31 MarcoM MarcoM | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 10:29 | Reagovat

Máte spoustu zajímavých článků

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama