8. kapitola

30. října 2009 v 19:31 | Ifulda |  Bloody King
A jsem tady s dalším dílkem :), snad se vám bude líbit ;). Prosím o komenty!! :)


Každý den jsem se budila s pocitem, že žiju ve snu. V něčem, co je příliš nereálné, než aby to byla skutečnost.
Každou noc jsem se snažila být doma se zamknutými dveřmi a pokud jsem byla nucena být venku, byla jsem ověšena stříbrem a s u opasku připevněnými noži se stříbrným hrotem. O stříbrných kulkách u berett ani nemluvím, to jsem považovala za běžnou záležitost.
Daniel nijak nepokročil ve své práci zjistit něco víc o Williamovi, vlastně ani já ne. Tu noc, co ke mně přišel, jsem ho viděla naposled a jeho přítomnost jsem nijak nevyhledávala.
Od té doby, co jsem se dozvěděla o upírech, jsem se na ně snažila myslet co nejmíň. Ještě nedávno jsem o nich nevěděla a žila jsem bez té tíživé pravdy. Zabývala jsem se svými vlastními starostmi, tak proč se k tomu nevrátit? Nebudu si brát do hlavy něco, co je tady déle než jedno, dvě, tři století, ať se tím zabývají jiní lidé, já je mít v hlavě nechci.
Stejně jako včera, předevčírem a další dny zpět, stejně jako zítra i pozítří, den co den dávám jednu čerstvou růži na hřbitov k Sammymu pomníku. Každý den si sednu na pláž a v duchu s ním rozmlouvám. Někdo si o mně může myslet, že jsem blázen. Možná…a je mi to jedno.
Včera jsem opět zabíjela, Daniel byl nucen se zbavit další konkurence a pověřil tím úkolem mně. Když se mi ten muž díval do očí s kulkou v srdci, stáhlo se mi hrdlo soucitem a ruce se mi roztřásly. Nevím, co mě změnilo, ale byla jsem sama ze sebe znechucená. Nikomu jsem to neřekla a sama sebe zařekla, že se to už nikdy nebude opakovat. Jenomže bylo to horší a horší. Ve snech se mi začaly objevovat tváře lidí, které jsem zavraždila a všude byla krev. Bývala jsem nevyspalá, nevrlá, protivná a strašně vyděšená. Potřebovala jsem pauzu od všeho. Když mi Daniel navrhl práci špeha u policie, abych se lépe dostala k informacím o upírech, váhala jsem. Nechtěla jsem mít nic společného s těmi stvůrami, ale nakonec jsem se překonala a souhlasila. Přece jenom budu hlavně vykonávat práci policisty v kriminálce a s upíry se setkám bůhví kdy.
Právě dnešek byl můj první pracovní den a já z něj měla smíšené pocity.
"Jason Brown," usmíval se na mě vysoký blonďák a blýsknul po mně oslňujícím úsměvem. Můj nový parťák. Stačilo mi s ním prohodit jenom pír slov a hned jsem poznala, že je ještě dítě. Nebylo o moc víc starší než já, i tak ale mezi námi byly rozdíly. Já byla naučená krutým životem a donucena přeskočit dětství, on ne.
Lisa, pihatá rudovláska, kterou úsměv snad nikdy neopustí, mi ukazovala moji novou kancelář. Vlastně to byla obrovská místnost s desítky stolů, přičemž každé místečko ohraničené stolem s židlí plnila funkci kanceláře. A co byl můj úkol? Přesně to, co Daniel potřeboval. Chodit k vraždám, či sebevraždám a řešit všechny tyhle případy. Nevím, jak se mu podařilo mě na tohle místo dostat, každopádně mu to muselo dát hodně práce. Do tohoto města neberou nové lidi jen tak.
Dneska jsem se hlavně seznamovala s novými kolegy a musím říct, že s některými bych si opravdu nedokázala nikdy rozumět. Tak například pár lid z kriminálky. Tváří se všichni strašně důležitě, jako kdyby znali celý svět. Nebavili se se mnou o ničem jiném než o tom, v čem všem mám nedostatky a jak nic nezvládnu.
"Liberty street," zvolala jedna ze sekretářek a Jason se jako na povel postavil. Svou kancelář měl hned vedle té mé. Bavil se na tom, že nechápu co se děje. "Tvůj první případ." Aha, tak teď už chápu. Bez řečí jsem se postavila a sedla si s ním do auta.
"Tak co se vlastně stalo?" ptal se po cestě do vysílačky.
"Vypadá to na vraždu, byl zastřelen, ale podrobnosti nevíme. Našla ho jistá Jennifer Ellisová, stále se nachází na místě činu." Byla to právě Lisa, kdo nám podával informace.
"Tvoje první?" vytrhl mě ze zamyšlení Jason. Nechápavě jsem pozvedla obočí. "Poprvé uvidíš mrtvolu? Víš, občas je to opravdu o žaludek. Kdyby ti bylo špatně, neboj se mi o tom říct, pochopím to a smát se ti určitě nebudu. Sám jsem s tím měl poprvé problémy." Bylo milé to slyšet. On si o mě opravdu dělal starost.
"V pořádku, Jasone, už jsem něco zažila." A možná toho bylo víc, než si dokážeš představit.
Jedna rána do hlavy, opravdu to nebyl moc hezký pohled. Ležel na zemi v kaluži krve, mozek se povaloval na chodníku a výraz toho zavražděného muže mě možná bude strašit ve snech. Žena, spíše dívenka, jménem Jennifer se klepala pod teplou dekou. Byla hezká a dle jejího vyzývavého oblečení jsem měla jasno v tom, co tady pohledávala. Zrovna mluvila s Jasonem, kdy já si prohlížela tělo. Žádné známky po upířím kousnutí, byla to buď sebevražda nebo vražda, to už ale prokáže vyšetřování…

Už to byly tři týdny, kdy jsem pracovala u policie. Za tu dobu jsem o upírech nezjistila nic, jako by ani neexistovali. Ani Daniel s Markem nepokročili. Nakonec to vzdali a pokračovali ve své práci, jako kdyby žádní upíři nebyli. I já začala od Daniela dostávat mise, i když jsem stále pracovala jako kriminální vyšetřovatelka.
S Jasonem jsme jednou v noci přejížděli k jednomu případu, opět nějaká vražda. Za tu dobu, co pracujeme spolu, jsme se celkem seznámili. Vždy jsem se s ním dokázala zasmát a zpříjemnil mi nejednu policejní službu. Už o něm vím, že nenávidí špagety, ale i přes to miluje italskou kuchyni.
"Máš nějakého přítele?" zeptal se z ničeho nic. Na chvíli mě jeho otázka omráčila.
"Mám mnoho přátel," odpověděla jsem, i když to nebyla pravda. Opravdových přátel moc nemám. Snad Daniela a Patricii? Samozřejmě ještě Sammy.
"Tak to přece nemyslím a ty to víš," povzdechl si otráveně. Jasně, že jsem věděla, jak to myslí, ale nechci mu odpovídat. Je mi skoro třiadvacet a ještě jsem neměla delší vztah než dva měsíce. Možná proto, jak to tehdy skončilo, jsem se do dalšího ani nepouštěla.
Nechtěla jsem se dívat na něj. Otočila jsem se a dívala se z okna. Venku vycházela světla jen z pouličních lamp či svítících nápisů podniků, obchodů a jiných služeb. "Proč to chceš vědět?"
"Prostě mi odpověz." Zněl naléhavě.
"Nemám. Teď odpověz ty. Proč to chceš vědět?" Podívala jsem se na něj. Zamyšleně se díval na cestu před sebou. Nyní se trochu usmíval, nejspíš ho to potěšilo, ale ať si chlapec nedělá naděje. Já o nikoho nestojím. Nemám ani čas tahat se s klukama po barech.
"Jen tak," rozhodil rukama, pak se zase chopil volantu. Zakroutila jsem nad tím hlavou a opět se zadívala ven. Nevím proč, najednou jsem měla dost špatný pocit, jako by mě něco před něčím varovalo, ale já nevím, co to bylo.
Jako dravá šelma na lovu jsem zkoumala prázdné ulice. Prázdné? Zdálo se mi to snad? Když jsme okolo té uličky projížděli, mihl se v ní člověk objímajíc jiného člověka. Bylo to opravdu objetí nebo toho druhého držel násilím?
"Zastav!" křikla jsem a jenom, co přibrzdil auto, vyskočila jsem z něj. Ten špatný pocit byl horší a horší a roztékal se mi po celém těle. Vběhla jsem do uličky a vytáhla zbraň.
"Počkej!" slyšela jsem Jasona. "Alex, počkej na mě!" jasně, měl o mě strach. V noci jsou tyhle uličky opravdu velmi nebezpečné.
"Ne, pomoc!" Uslyšela jsem tuhle slabou žádost a zrychlila jsem o sto procent. Vběhla jsem za dům a ztuhla. Stačil mi jeden pohled a vybavily se mi všechny vzpomínky noci. Zbraň mi vypadla z rukou a já se nezmohla na nic jiného, než zírat na toho upíra, jak saje krev nějakému pobudovi.
Ta stvůra uslyšela ránu, kterou způsobila padající beretta a otočila se na mě. Nebyla to ani setina sekundy, kdy se ke mně ten upír dostal a odhodil mě takovou silou, kterou by to nedokázal ani Árný Schwarzenegger. Praštila jsem se zády a částečně i hlavou do stěny budovy a zůstala jsem paralyzovaně ležet na zemi s vyraženým dechem. Tělo se mi roztřáslo a já nevnímala okolí. Snad jen ten temný stín upíra nade mnou mě probudil z té otupělosti a já sáhla po druhé zbrani, kterou jsem měla stále v pouzdře. Měla jsem tak ztuhlé prsty, že jsem nedokázala pouzdro otevřít a o slovo se hlásila panika. Upír se začínal sklánět a já jsem za žádnou cenu nechtěla dopustit, aby se to stalo znovu.
Marně jsem se kroutila a odstrkovala jej ze sebe. Když jsem ho z posledního zoufalství udřela do obličeje, oplatil mi to třikrát tolik. Před obličejem mi všechno zčernalo a já uslyšela tři výstřely. Pak na mě dopadlo těžké tělo a já měla problémy s dýcháním.
"Alex, no tak, slyšíš?" byl to Jason. Ale že si dal na čas!
"Mpf," reagovala jsem nepřítomně. Pokusila jsem se posadit a s Jasonovou pomocí se mi to i povedlo. Upír ležel hned vedle mě, otevíral a zavíral ústa jako ryba na suchu. Držel se za krvácející břicho a jako by zadržoval bolest.
"Tys mu ublížil," nechápavě se na mě podíval. "Měl jsem ho snad nechat, aby tě dobil k smrti?" Nepochopil mě, mluvila jsem trochu zmateně.
"On je upír-"
"Co to povídáš?" ani mě nenechal domluvit a jeho vystrašený obličej mi potvrdil moji domněnku.
"Obyčejné náboje by ho nezastavily, ale tys použil stříbrné. Nebyly by ve tvém zásobníku, kdybys nevěděl o existenci upírů." Prokoukla jsem ho a on už mi to neměl šanci vyvrátit, věděl to.
Pokusila jsem se postavit, ale ještě mi to nešlo. Když jsem si otřela krev z brady, pochopila jsem, že mám natržený ret a to nemluvím o železné pachuti v ústech, když jsem si skousla jazyk.
"Jak to, že ještě není mrtvý?" odplivla jsem směrem k už pomalu se uklidňujícímu upírovi.
"Nezemře jenom z toho mála stříbra, které má v těle. Do pár dnů bude jako rybička." Ó, jak smutné.
"Proč ho nezabiješ?"
Probodl upíra pohledem, jako by mu říkal - tak rád bych se tě zbavil! "Máme dohodu. Nemůžu ho zabít, pokud on nezabil svoji oběť, ale pouze se napil." Fajn, ale já s nikým žádnou dohodu nemám! Měla jsem co dělat, abych nesáhla po zbrani.
"Jak se vlastně v takových situacích postupuje?" opřela jsem se o zídku domu.
"Opravdu to chceš vědět?"
"Jinak bych se neptala."
Povzdechl si a posadil se vedle mě. V ruce stále držel zbraň a myslím, že pokud by se upírek jenom nějak nepěkně pohnul, už by měl v kožichu další kulku.
Ten, čí krev s takovou chutí nasával, ležel nejspíš v bezvědomí jenom kousek od nás. Vypadal na bezdomovce podle špinavých a otrhaných cárů oblečení, které měl na sobě.
"Upíři po sobě musí uklidit," odpověděl na mou otázku.
"Co tím myslíš?" chce snad toho bezdomovce zabít?
"Musím zavolat jednoho z upírů, který to tady dá do pořádku." Hned na to si vytahoval mobil z kapsy kalhot.
"A proč myslíš, že tě ten další upír nevysaje stejně jako tenhle toho muže?" můj hlas zněl sarkasticky, přesně, jak měl.
"Protože ho znám a v tomhle mu věřím." Vytočil nějaké číslo, pak si přiložil telefon k uchu a vyčkával. Netrvalo dlouho, než to někdo zvedl. Chvíli si povídali, pak mu Jason pověděl, kde se nacházíme. Po chvíli se podíval na mě. "Ano, byla," byla bych pěkně blbá, kdybych nevěděla, že se baví o mně. "Nevím, snad jo…jistě…ano, čekáme vás." S tím hovor ukončil. Mračila jsem se na něj a čekala, jak mi to vysvětlí.
"Každou chvíli bude u nás."
"Když jsi mluvil o upírovi, který tady musí uklidit, a kterému věříš, měl jsi na mysli krále upírů?"
"Ano, nevěděl jsem, že vy dva se znáte." Jo, známe se a já nevím, jestli mám za tuhle známost jásat nadšením nebo ji proklínat.
"Jak dlouho vlastně o upírech víš?" změnila jsem téma hovoru. Pochopila jsem, že budeme teď muset čekat, dokud milostivý král nezvedne zadek a nepřijde. Nechtěla jsem ten čas promlčet.
"Setkal jsem se s nimi už když jsem byl na střední. Nebylo to příjemné setkání," ušklíbl se, "tehdy mě zachránil pan William a to on zařídil, abych mohl pracovat tam, kde jsem teď." Jó, náš dobrák William. "Jak ses k nim dostala ty?"
"Nó," protáhla jsem. O mafii mu samozřejmě říct nemůžu. "Taky to nebylo moc příjemné setkání, ale náš hrdina William to všechno vyřešil za mě."
"Nemáš ho moc ráda, že?" Co jsem na to mohla odpovědět? Nenávidím ho za to, co řekl o Sammym, ale taky jsem mu vděčná za mnoho věcí.
Zvedl se vítr a s ním přišel nový stín. Trochu jsem se otřásla zimou, blůzu jsem si nechala v autě a teď už začínaly být noci chladné.
Uprostřed téhle zapadlé uličky stál Moor zabalený v černém plášti. Jeho tvrdý výraz mi trochu naháněl strach, ale jedna z berett v pouzdře mě uklidňovala.
Jedním ostrým pohledem zhodnotil situaci, pak svou pozornost svedl na mě.
"Jak ses sem dostala?!" ani nepozdravil a s vykáním se už vůbec neobtěžoval.
"Autem a pak po svých." Pípla jsem bez rozmýšlení. Jeho ruce se zaťaly v pěsti a já na chvilku čekala, že mě udeří. Neudělal to. Místo toho se otočil na bezdomovce a přešel k němu. Podepřel mu hlavu a něco mu šeptal, dokud neotevřel oči. Pak mu našeptával dál.
Dala bych ruku do ohně za to, že tohle má na svědomí nějaká upírská schopnost a vůbec se mi to nelíbí.
Když se svou prací skončil, bezdomovec opět usnul. Tak tohle znamená ten úklid? Copak může existovat něco o tolik silnějšího, než je sám člověk?
"Svůj trest jsi už dostal, zítra večer tě očekávám, teď zmiz!" Moorův hlas byl tak plný chladu, že jsem pocítila chuť stočit se do klubíčka a schovat se tak před realitou.
Upír poslechl svého páníčka, s námahou se zvedl a šouravým pohybem odcházel pryč do města. Když procházel kolem mě, hodil po mně tím nejznechucenějším pohledem. Proti své vůli jsem se otřásla. William si mezi tím mobilem přivolal nějaký odvoz. Když jej vyřizoval, byl pěkně protivný.
"Musíš do všeho strkat nos?!" nevrlý upírek přecházel přede mnou tam a zpět a zdál se být nervózní.
"Tomu člověku šlo o život!" namítla jsem a prstem ukázala na spícího bezdomovce. Moor po mně hodil pohledem, jako kdybych byla úplně blbá.
"Jasone, už nás tady můžeš nechat a jít si po své práci, já ji zavezu domů." Řekl mému příteli, a ten jako poslušný pejsek poslechl. Když se se mnou loučil, ani jsem mu neodpověděla. Byla jsem naštvaná, že mě tam s ním chce jen tak nechat samotnou, ale nahlas jsem nic neřekla.
Když už odešel i Jason, Moor si ke mně dřepl. Zkoumavě si mě prohlížel a jeho výraz zračil, jak moc rozzlobený je.
"Věděl jsem o tom, že jsi začala pracovat v kriminálce a ani trochu se mi to nelíbilo. Sama jsi musela vědět, že se tak dostaneš do kontaktu s upíry. Byl to ale Thomas, kdo mě přemluvil, abych do toho nijak nezasahoval. Neměl jsem ho poslouchat!"
"Možná jsem udělala chybu, že jsem se nestačila včas vzpamatovat a nevystřílela jsem do toho upíra celý zásobník, ale rozhodně nelituju toho, že jsem tomu bezdomovci zachránila život," ukázala jsem na něj prstem tak prudce, až mě zabolela naražená záda.
"Možná by se měl líp, kdyby byl mrtvý," zavrčel na oplátku a já v něm začala objevovat tu upírskou stvůru.
"Každý má právo žít!" odfrkla jsem, on se ale jenom zasmál. "I ti, které jsi sama zabila, měli tohle právo?" zeptal se. Po dlouhé době jsem ztratila řeč. Měl pravdu, ale to bylo přece něco jiného, ne? Já nezabíjím pro potěšení, ale z povinnosti. Je to má práce. Ale nedělá ze mě tahle práce stejnou stvůru, jakou jsou upíři?
"Dal jsem ti možnost zeptat se mě na cokoli, co s upíry souvisí, tak proč tohle děláš? Proč pracuješ u policie místo toho, aby ses mě zeptala na své další otázky?" Protože mi to přikázal Daniel, byla moje odpověď, ale ne úplná.
"Neodpověděl bys mi na všechny moje otázky," hlesla jsem. Povzdechl si a než promluvil, dlouho přemýšlel.
"Ne, na všechny určitě ne," přitakal, pak se ohlédl přes rameno a vstal. Thomas stál v uličce držíc v ruce klíčky od auta. Tak tomu Moor v telefonu tak nadával.
"Pane," poklonil se a věnoval mi nervózní pohled. Ihned mě napadaly další otázky a já nezahálela.
"Ty víš, že on je upír!" došlo mi. Říkal mu pane, uznával ho jako autoritu a pracovat pro něj musel, jak sám řekl.
Když odpovídal, nedíval se na mě, ale na Williama, jako by u něj hledal pomoc. "Ano, vím o tom."
"Bojíš se ho, je to tak? Vyhrožuje ti a proto mu musíš dělat ocásek!" Nechtěl mi odpovídat, viděla jsem ty jeho vystrašené oči, které Moora prosily o pomoc.
"Nevyhrožuju mu, Alexandro," promluvil upír, "nepatří mi, protože ho k tomu nutím, ale proto, že je to jeho povinnost." Když se na mě při těch slovech podíval, cítila jsem z něj chlad. Byl mrtvolně klidný, ale jeho slova byla ostrá jako břitva.
"Hádám, že tohle téma je jedno z těch, o kterém mi nic nepovíš."
Přikývl. "Nyní už ale pojďme, odvezu tě domů."
Vstávala jsem hodně pomalu a přiznám se, že nyní mi Moorova pomoc bodla jako nikdy. Sama bych asi nevstala. Hodně mě bolela záda a hlava na tom taky nebyla nejlíp, ale jsem si jistá, že zítra na tom budu ještě trochu hůř. Vždycky to tak bývá.
Podivným šouravým pohybem jsem se za upírovy podpory dostala až k autu. Stálo ho to pár mých sarkastických poznámek, než jsem mu dovolila, aby mě položil na zadní sedadlo. Vyhrál argumentem, že mě tak budou míň bolet záda, v sedě bych si prý víc natáhla zádové svaly.
Přehodil přese mne svůj plášť a sedl si na sedadlo spolujezdce. Thomas už seděl za volantem a neměl ani jednu otázku. Nezajímá ho, co se mi stalo? Možná už to ví, ale i tak mohl projevit trochu starostí, vždyť jsme bývali přáteli. Sice to nestálo za nic, ale znali jsme se.
Když se auto rozjelo, začaly se mi zavírat oči. Je pravda, že jsem toho poslední dobou moc nenaspala, protože jsem měla hodně povinností, ale že bych z toho byla až takhle unavená?
Thomas ani William nemluvili, což mi na bdělosti moc nepřidávalo a bzučivý zvuk motoru mě uspával. Poddala jsem se tomu, přestala bojovat se spánkem a nechala ho vyhrát.
Drnčivý pohyb se změnil v houpavý a to mě probralo. Otevřela jsem oči a podívala se do tváře Moora. Ospale jsem zamžourala do tmy, ve které jeho tvář, ozářená měsícem, svítila jako mramor. Stál se mnou před mým domem, v ruce klíče. Jak jenom věděl, kde je mám?
"Spi, Alexandro," řekl jemně a já se cítila tak strašně v bezpečí, jak už dlouho ne. Všechno to napětí, které se ve mně shromažďovalo, bylo najednou pryč. A já se k němu přitulila a nechala se odnášet až do mé ložnice, kde mě vyzul a přikryl peřinou. Nechala jsem se. Nikdy bych tohle nikomu nedovolila, vždy jsem byla až moc opatrná a do svého soukromí nenechala téměř nikoho proniknout. William byl ale něco jiného a strašně zvláštního. S ním jsem nikdy nevěděla, na čem jsem. A přesně tohle mě na něm děsilo, jindy přitahovalo nebo způsobilo obrovskou zmatenost.
Už jsem téměř spala, když jsem se donutila otevřít oči. Nebylo mi to nic platné, protože všude okolo byla naprostá tma.
"Williame?" lekla jsem se, jak můj hlas zněl vyděšeně. Co to se mnou je? Spoléhám se na ostatní? To jsem pece nikdy nedělala!
"Jsem tady," pocítila jsem studený stisk ruky. Je zvláštní, jak je jeho dotyk občas studený a jindy tak příjemně teplý.
Matrace se prohnula, jak si sedl na okraj postele. "Zůstanu tady, klidně spi," odhrnul mi vlasy z čela.
"Nemusíš, můžeš jet domů," pokusila jsem se o pevný hlas, protože jsem říkala něco, co jsem sama nechtěla. Z nějakého důvodu jsem ho dnes chtěla mít u sebe. Možná to bude proto, že jsem se po delší době opět setkala s upírem, který mě málem kousl. Vždy, když se mi stalo něco, co by mě jakkoli ohrozilo, objevil se William a vše pak bylo zase v pořádku.
"Zůstanu s tebou, teď už ale spi," pohladil mě po vlasech a já jsem s ním v tu chvíli chtěla zůstat na věky.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 miki miki | 30. října 2009 v 20:09 | Reagovat

zrovna jsem se koukala jestli neni neco noveho a co nevidim?? :-) bloody king, coz se rovna super pocteni pac tuhle povidku proste zeru ;-) a uz se zas nemuzu dockat pokracka, no jsem ja normalni??

2 Mariana Mariana | E-mail | Web | 30. října 2009 v 20:49 | Reagovat

Hurá! Další kapitola!! :-D
To čekání na ni je naprosto nesnesitelné, ale přečtenou ji mám za takovou chvíli...a pak zas čekám...chjo.
Alex a William jsou prostě odeální pár, tak snad to tak dopadne...
:-D

3 DEwA>3 DEwA>3 | Web | 31. října 2009 v 9:15 | Reagovat

uááá..už se těším na další díke...xD

4 vivienne vivienne | Web | 31. října 2009 v 12:13 | Reagovat

krásná kapitolka, moc se ti povedla :-)

5 Angel Angel | 31. října 2009 v 15:56 | Reagovat

Hmmm, to se ti moc povedlo.

6 AlexinQa AlexinQa | 31. října 2009 v 20:49 | Reagovat

Oooo..dokonalost..vážně se ti povedla :)....a co takhle přidat kapču k Domove,kde jsi?..co?? ;)

7 Asci Asci | Web | 1. listopadu 2009 v 10:00 | Reagovat

krása...prostě dokonalý :-D:-D:-D

8 Ľubike Ľubike | Web | 2. listopadu 2009 v 18:08 | Reagovat

ahoj! mas naozaj nadherny blog! uz som zacala citatajpribehy, su perfektne!! Nechcela by si sa spriatelit? Potom napis na blog :))

9 Nini Nini | 8. listopadu 2009 v 13:28 | Reagovat

Fakt dobrá kapča..Jak si na tom s další?Chválím..

10 If* If* | E-mail | Web | 15. listopadu 2009 v 20:53 | Reagovat

[9]: Jak jsem na tom? :-D...trochu bídně :-D...začala jsem psát poslední kapču k DKJ a pak se dostanu i k pokračování témhle povídky ;). Kdybych měla víc času, už je tady pokráčko, ale ten čas nemám :(...chce to jen trpělivost :D

11 nat nat | Web | 24. listopadu 2009 v 17:18 | Reagovat

....ღღღღღღ......................ღღღღღღ
..ღღღღღღღღღ............ღღღღღღღღღ
ღღღღღღღღღღღღ....ღღღღღღღღღღ
ღღღღღღღღღღღღღ.ღღღღღღღღღღ
..ღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღ
....ღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღ
........ღღღღღღღღღღღღღღღღღ
..............ღღღღღღღღღღღღღ
....................ღღღღღღღღღ
........................ღღღღღღ
...........................ღღღღ
............................ღღღ
.............................ღღ
..............................ღ
............................ღ
.........................ღ
......................ღ
..................ღ
.............ღ
.........ღ
......ღ
....ღ
......ღ.......................ღ....ღ
..........ღ..............ღ...............ღ
..............ღ......ღ.....................ღ
...................ღ........................ღ
................ღ.......ღ..............ღ
..............ღ.............ღ....ღ
.............ღ
...........ღ
..........ღ
.........ღ
.........ღ
..........ღ
..............ღ
...................ღ
..........................ღ
...............................ღ
.................................ღ
.................................ღ
..............................ღ
.........................ღ
..................ღ
.............ღ.........ღ
.....ღ
...ღ
.ღ.............................ღ....ღ
ღ..........................ღ...........ღ
.ღ......................ღ................ღ
..ღ...................ღ..................ღ
...ღ....................................ღ
.....ღ................................ღ
........ღ.........................ღ
...........ღ...................ღ
..............ღ..............ღ
..................ღ.......ღ
.....................ღ..ღ
Tohle pošli všem svím ♥ SB ♥ jestli je máš ráda jak ja tebe !!!

12 Azael FallenAngel Azael FallenAngel | Web | 24. listopadu 2009 v 19:18 | Reagovat

neviem,ale je to zevraj kvoli sledovanosti, alebo nieco take.. nie som si vsak ista..... takze neber to na sto percent..,....aj mne sa tento serial nehorazne paci ,.. a desiatim dielom  to zabili .. cakala som to.. tiez sa ho neviem dockat....... tak mi zatial zostavaju Hereosovia... aspon, ze ti sa rozbehli..

PS: hovorim o Vampires Diares

13 Azael FallenAngel Azael FallenAngel | Web | 26. listopadu 2009 v 21:30 | Reagovat

No takez toto ti dam spat.. kedze te mam rada :D
....ღღღღღღ......................ღღღღღღ
..ღღღღღღღღღ............ღღღღღღღღღ
ღღღღღღღღღღღღ....ღღღღღღღღღღ
ღღღღღღღღღღღღღ.ღღღღღღღღღღ
..ღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღ
....ღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღ
........ღღღღღღღღღღღღღღღღღ
..............ღღღღღღღღღღღღღ
....................ღღღღღღღღღ
........................ღღღღღღ
...........................ღღღღ
............................ღღღ
.............................ღღ
..............................ღ
............................ღ
.........................ღ
......................ღ
..................ღ
.............ღ
.........ღ
......ღ
....ღ
......ღ.......................ღ....ღ
..........ღ..............ღ...............ღ
..............ღ......ღ.....................ღ
...................ღ........................ღ
................ღ.......ღ..............ღ
..............ღ.............ღ....ღ
.............ღ
...........ღ
..........ღ
.........ღ
.........ღ
..........ღ
..............ღ
...................ღ
..........................ღ
...............................ღ
.................................ღ
.................................ღ
..............................ღ
.........................ღ
..................ღ
.............ღ.........ღ
.....ღ
...ღ
.ღ.............................ღ....ღ
ღ..........................ღ...........ღ
.ღ......................ღ................ღ
..ღ...................ღ..................ღ
...ღ....................................ღ
.....ღ................................ღ
........ღ.........................ღ
...........ღ...................ღ
..............ღ..............ღ
..................ღ.......ღ
.....................ღ..ღ
Tohle pošli všem svím ♥ SB ♥ jestli je máš ráda jak ja tebe !!!

14 mausinka mausinka | Web | 28. listopadu 2009 v 15:30 | Reagovat

Ahoj hezky blog neceš se spřátelit a stát se moji  new SB?? :-)

15 Azael FallenAngel Azael FallenAngel | Web | 23. prosince 2009 v 15:58 | Reagovat

VEsele Vanoce a stastny novy rok ti zela AZAEL FALLENANGEL

16 Mariana Mariana | E-mail | Web | 1. ledna 2010 v 13:38 | Reagovat

Ahoj, chci se zeptat, kdy zase něco přidáš...už mám mega absťák :-)
jinak přeju krásný nový rok :-)

17 Zuzka Zuzka | 1. ledna 2010 v 20:04 | Reagovat

Taky se těším na kapitolku, jinak krásný a štěstný nový rok  :-)

18 Tracy Tracy | Web | 28. ledna 2010 v 14:35 | Reagovat

Čauky Ifuš :D Pěkné, hezky vyjádřené - myslím tím hlavně jazyk, jen ty občasné chybky... celkový dojem však na jedničku dvakrát podtrženou. Kde to ale vázne? Už je leden... skoro únor! Po pauze jsem se rozhodla dál pokračovat, tak se kdyžtak mrkni... pá

19 Irene Irene | 29. ledna 2010 v 12:22 | Reagovat

cháááááá! Hodláš to protahovat na něky, co? :-) ale povím ti, vážně by to chtělo pokračování, takhle nás chudáky napínat! :-(
Nooo... měj slitování ;-)

20 If* If* | E-mail | Web | 31. ledna 2010 v 20:45 | Reagovat

Já vím, že se teď dlouhou dobu vůbec neozývám, ale teď vůbec nemám čas :( ... slibuju, že až začnu psát nějakou další kapitolku, dám vám vědět ;)

21 Dix Dix | 24. února 2010 v 14:14 | Reagovat

To je snad normálně trestný ne... Takováhle nádherná povídka a ty nás všechny takovouhle dobu necháváš čekat... si připadám jak díťe kterýmu sebraly lízátko... Další kapitolkuuu... prosím prosím smutně koukám... ;-)

22 If* If* | 24. února 2010 v 18:59 | Reagovat

Jo, já vím, že jsem zlá, ale teď nedávno jsem kousek napsala, tak snad časem pokráčko bude ;) O:)

23 lucik lucik | 28. února 2010 v 14:38 | Reagovat

věřím...špatné období nebo málo času...znám to...já si ráda počkám na tvé povídky... jsou totiž...excellent!! :-)  :-)

24 Irene Irene | 28. února 2010 v 23:33 | Reagovat

Kousek jó ...*mlask* :-D tak si švihni :-P poslední dobou nění ninde co číst!

25 roxy-foxy-boxy roxy-foxy-boxy | 6. března 2010 v 12:10 | Reagovat

krásne pozadie aj blog :*

26 Jeanne Jeanne | Web | 4. dubna 2010 v 13:12 | Reagovat

Zajímavá povídka =) Máš v plánu pokračovat c jejím psaní??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama