21. Etiketa

29. července 2009 v 10:57 | Ifulda |  - Domove, kde jsi?
Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo, hlavně ale, že už jsem kapču přidala, ne? :) ... není v ničem extra, prostě oddechovka, jako mnoho posledních kapitol...

"Ale no tak, vždyť ti to před chvilkou tak šlo," kárala mě Emma. O všem, co mi řekl Max, jsme si spolu s Alenem a jí promluvili a sama se nabídla, že mi v učení etiky bude s radostí pomáhat. Vždyť ona sama vyrůstala v podobné rodině jakou jsou Gipsonovi, takže by to neměl být žádný problém, ne?
No, neměl, ale ona to taky není taková hračka, jak jsem si myslela. Hodinu stolování už mám za sebou, teď mě ale čeká něco z jiného soudku.
"To možná šlo, ale chodit dvě hodiny ve vysokých podpatcích má něco do sebe," zavrčela jsem a Max se jen smál. Seděl kousek ode mě a s velkým zájmem mě pozoroval. Já jsem zase chodila po okraji bazénu v až přehnaně vzpřímené poloze a snažila se nespadnout do vody. Kdyby bylo ještě léto, nevadilo by mi to, ale vzhledem k tomu, že za pár týdnů jsou tady Vánoce, počasí není moc na koupání.
Emma seděla hned vedle Maxe v objetí Alena a všichni se na mně příjemně bavili.
"Nevím, proč musím nosit podpatky nad deset centimetrů, v normálních umím chodit naprosto excelentně a ty mi bohatě stačí!" nadávala jsem dál a stále pokračovala nyní téměř až v bolavé chůzi.
"Mám ti to opakovat?" Emma se tvářila otráveně, věděla jsem ale, že se příjemně baví. "Od Maxovy výšky tě dělí okolo dvaceti centimetrů, čím vyšší podpatky budeš mít, tím menší bude mezi vámi výškový rozdíl a to je účel moje milá." Zasmála se. Zatnula jsem ruce v pěsti. Opravdu musím podstoupit celou tuhle komedii jenom kvůli našemu výškovému rozdílu? Tak to už je trochu trapné.
Rozhodla jsem se na Emmu vybalit několik nepěkných poznámek ohledně téhle věci a na podpatku se otočila, doslovně.
Kruci, proč jenom já musím mít takové štěstí? No jo, být takhle vysoko, jak jsem, není pro mě žádná sranda. Noha se mi zvrtla, pokusila jsem se zachytit toho prázdna kolem mě, ale nic mě nezachránilo před pádem do té studené vody. Tu chvíli, kdy se nade mnou zavřela hladina, jsem ještě vstřebávala šok z toho, jakou rychlostí jsem se tady ocitla, proto mi trvalo nějakou dobu, než jsem se dostala na vzduch. Až tam mi docházely všechny skutečnosti, obzvlášť ta, že jsem celá mokrá a je mi neskutečná zima.
Měla jsem takovou zlost, že jsem měla chuť něco rozbít. Připadala jsem si jako šašek, kterému se všichni smějí za jeho neplánované nepovedené kousky, bylo mi trapně.
Samozřejmě, Alen, Emma i Max se váleli na zemi smíchy, škoda, že se jím neudusili! Oni se smějí a mně bylo skoro do pláče. Opravdu tohle všechno stojí za to? Jenom, abych byla v očích manželů Gipsonových jako dokonalá etiketová kniha? Ne, tohle já vlastně nechci! Nebudu se před nimi předvádět a hrát si tak na někoho, kdo nejsem, budu sama sebou, tím, čím jsem doopravdy a jestli se to Maxovi nebude líbit, naše budoucnost nemá význam. A média? Ať si trhnou foťákem!
"Tak pojď už z té vody, jsi celá modrá." Třesoucí jsem se podívala do Maxových očí a hned jsem byla klidnější. Zvláštní, jaký na mě má vliv už jenom jeho pohled.
Natahoval ke mně ruku, na tváři stále úsměv, a nejspíš mi chtěl pomoct na břeh. Jako rozmazlené dítě jsem si složila ruce na prsou a odklonila zrak.
"No tak, netrucuj a vylez z vody, nachladíš se." Zněl už trochu starostlivě a konečně jsem mu vymazala ten smích z obličeje, teď už se trochu mračil. To já už byla částečně uspokojená a nechala jsem se od něj vytáhnout. Nezmohla jsem se na nic jiného, než si sednout do trávy a přitáhnout si k sobě kolena. Ihned na mě hodil svou proteplenou vestu, kterou si sundal. Choval se jako starostlivý manžel, tomu se nedalo nezasmát.
"Ale celkem ti to šlo," zazubil se Alen. Vzteky jsem si vyzula ty strašné střevíce, které mi ještě stále trýznily obě chodidla a jeden po druhém je po něm hodila. Světe div se, vůbec mi nevadilo, že Emma seděla až nebezpečně blízko něj a už vůbec, že jedna střevíce ji částečně zasáhla.
"Hej, hej, klídek," přiskočil ke mně hned Max a objal mě. Nejspíš proto, že se bál, že bych mohla házet další věci. Třeba ten bílý kbelík vedle bazénu nevypadá vůbec špatně.
"Ty se ale umíš odvděčit," odfrkla Emma a mnula si zasažené rameno. Říkala to sic vyčítavě, v duchu se ale stále smála, poznala jsem to na jejích očích. Chvíli jsem měla nutkání se hned omluvit, to ale vyprchalo až nebezpečně rychle.
"Končím," spíše to byl skřekot nežli můj hlas, nepoznávala jsem ho. Byl roztřesený tou odpornou zimou, která se mi šířila tělem jako nějaký jed.
"Jo, taky si myslím, že by nebylo dobré pokračovat v chůzi, mohla bys tam spadnout ještě jednou." Alenovi se tenhle jeho vtip tak zalíbil, že ho prostě musel ohodnotit bujarým smíchem.
"Nemyslím jenom tohle, ale všechno, tahle komedie prostě skončila, konec, finito, už nejde dál, zemřela a nikdo ji nedokáže vzkřísit…!" Potěšilo mě, když mu konečně sklaplo a za tenhle výraz to rozhodně stálo. Díval se na mě jako na slona afrického, který se volně brodí sněhem na severním pólu.
Maxovo objetí na chvíli jako by zmrzlo a mně bylo jasné, že to není tou zimou, která na nás ze všech stran útočí, ale krutou pravdou, kterou slyšel přímo z mých úst i přes to, že ani ne pár dnů zpět jsem mu pro lásku naslibovala hory doly. Bylo mi ho líto, ale i on musí pochopit, že ho miluju taková, jaká jsem takového, jaký je on a nechci měnit ani jednoho z nás.
"Maxi, skončit práci v baru, která pro mě byla víc než jenom vzpomínka na jedno z mála krásných období, které jsem ve svém životě zažila, je jedna věc, ale tohle…" nedokázala jsem najít výraz, který by přesně vystihl tenhle komediální horor, "i kdybych se naučila celou etiketu zpaměti, myslím, že pro tvého otce nikdy nebudu tou pravou," jeho námitky jsem zastavila zvednutím prstu, "vím, že to dobře víš taky. Nejsem bohatá, jak si představuje a nepadla jsem mu do oka už od prvního okamžiku, oba jsme to cítili. Přiznám se, že jsem si naivně myslela, že když se naučím vašim způsobům, bude to jiné, ale až teď jsem pochopila, že nebude."
"Ale to je hloupost." Nebyl to Max, kdo mi odpověděl, byla to Emma, která si to ke mně mířila dlouhými kroky, "pan Gipson je sice trochu zatrpklý a umí být nepříjemný, nemyslím si ale, že by proti tobě měl nějaké veřejné výhrady." Teď už klečela vedle mě a svými slovy mě chtěla ukonejšit, nedala jsem se.
"Já se prostě nechci měnit," až jsem se skoro lekla svého zoufalého hlasu, ten ani nemohl být můj. "Pokud se jim to nebude líbit, pokud se jim nebudu líbit…" bezmocně jsem kroutila hlavou, "nechci být jiná, nebyla bych to já." Tím jsem si i udělala jasno sama v sobě a dala si tím nevyslovený slib, že vědomě se už nezměním.
Bála jsem se toho, jak Max zareaguje a strašně mě bolela myšlenka, že moje slova v něm něco zlomila a to něco bude znamenat konec mezi námi.
Nikdy bych neřekla, jak moc mě potěší, když zesílí své objetí a přitiskne se na mě. Tahle reakce rozhodně nepatří mezi ty, kterých bych se měla obávat.
"Promiň, chtěl jsem po tobě naprostou hloupost. Vlastně ani já sám nechci, abys byla jiná, nevím, co mě to napadlo, měl jsem o tom pořádně přemýšlet, než jsem něco řekl." Políbil mě do vlasů a já bych mu v tuhle chvíli slíbila i nemožné.
"Opravdu to byla hloupost, ale nechtěl jsem to říkat nahlas." Alen se tvářil jako to nechytřejší individuum na zeměkouli a mně přišel strašně směšný.
"Jo, jasně, někdy jsi tak strašně chytrý, že to na tebe vůbec nesedí." Emma si nenechala ujít odpověď. Vstala a už jenom těma očima ho lákala k sobě. Nenechal se moc dlouho pobízet a šel za ní.
"No dovol, co tím chceš říct?"
"Přeber si to jak chceš." Nevinně rozhodila rameny a s tímhle jejím výrazem by jí prostě nikdo nedokázal ublížit.
"Hele zlato, ještě chvíli pokračuj a naštveš moje ego." Složil ruce na hruď a tvářil se uraženě. Emma se jen zasmála a položila ruce na ty jeho, přičemž ho pomalu otočila zády…k bazénu? To je ale pěkná mrška! Už teď jsem dusila smích a schovávala si červenající obličej do dlaní.
"Ale no tak, brouku…" přejížděla mu prstem po hrudi, "občas se prostě musí to tvoje ego trošku zchladit," s tím ho strčila do vody, což nebyl zase takový problém, když bazén byl hned za ním. Určitě ale nečekala, že ji stáhne sebou, jak se chtěl ještě něčeho zachytit a nespadnout. Emma ale jistě nebyla ta nejlepší volba, do vody žuchli oba a mně už od smíchu tekly slzy. Teď už jsem jim nemohla zazlívat, že se smáli oni mně.
Max se smál, že i se mnou žuchl na bok do trávy a jeho smích se mi stále ozýval v uších jako zvonkohra.
"Cos to udělal? Teď jsem celá mokrá!" Emma vypadala, že bude vraždit a i to bude vysvobozením.
"Já? To tys mě tam hodila!" nechápal Alen. Chudák se snažil vyždímat naprosto mokrou mikinu a Emma ho do vody shodila znovu.
"Jo, ale ne proto, abych tady skončila taky!"
S Maxem jsme se smíchem téměř dusili. Leželi jsme a váleli se v trávě, už jsem ani nedokázala sedět.
"Zasloužila sis to!" smál se už i Alen a Emma konečně taky nevypadala na to, že by se chtěla stát vrahem, i jí pomalu začaly cukat koutky.
Alen vyskočil na břeh a pomohl i své rudovlásce.
"Myslím, že teď bychom měli jít do domu, jinak se mi tady všichni nachladíte." Max se zvedl a já s ním.
"Alene, vidíš ho?" Emma vypadala nějak až moc nebezpečně. Její koupací společník nejdřív jako by vůbec nechápal. Sjel si mě i Maxe zkoumavým pohledem a pak se škodolibě usmál.
"No jasně, že jo."
"S tím by se mělo něco udělat, nemyslíš?"
Přikývl. Oba zůstali pohledem viset na Maxovi a ten se na ně díval jako na blázny.
"Promiň, kámo, ale jsi jediný, kdo zůstal suchý." Tak a teď už jsem pochopila i já. Promiň Maxi, ale dneska už nechci do vody. Raději jsem se vymanila z jeho objetí a pelášila po čtyřech pryč. Alen se o něj už postaral a za pomoci Emmy se i nad Maxem na chvíli zavřela hladina.

U Joshe jsme si vyptali každý jeden čaj a všichni si dali teplou sprchu. Každý jsme byli v jiné koupelně, takže ve vile jsou minimálně čtyři, tak tomu se říká luxus.
Když jsem vyšla z koupelny, ve které jsem byla i minule, všichni leželi v posteli pod jednou přikrývkou a smáli se. Jak už jsem si dávno všimla, postel byla dokonale prostorná.
"Pojď za námi, An, uděláme ti místo." Emma nekompromisně vyšoupla Alena až na kraj postele a odsunula přikrývku bokem. Mohla jsem si tak všimnout, že měla oblečené to samé pyžamo jako já nyní, nejspíš si nebrala náhradní oblečení, protože stejně jako já nepředpokládala, že by ho mohla potřebovat. Alen měl všechno oblečení vypůjčené od Maxe, poznala jsem jeho modrou mikinu i černé tepláky.
Hupsla jsem za nimi, Max si mě ihned přitáhl k sobě. Ten den jsme si užili pořádnou zábavu. Peřinkové války, mnoho vtipů a plno smíchu nás provázelo po celý ten čas.
Bylo okolo osmé hodiny večer, kdy mi uschlo oblečení a Max mě mohl zavést domů. Emma s Alenem odjeli dřív, protože ona musela být doma už v sedm. U vchodu do domu jsme se ale setkali s panem Gipsonem a už jeho ostrý pohled mě donutil ztěžka polknout.
"Dobrý den," donutila jsem se na něj usmát a pak najednou začala zvažovat, jestli by dobrý večer nebyl vhodnější. Ihned jsem se pak okřikla, na co zase myslím.
"Vítám tě u nás, Angelo," on se na mě ale neusmál. "Co tě trápilo, že jsi nás navštívila?" Jako by tím říkal: Měla jsi dost dobrý důvod na to, abys vkročila do našeho domu?
"Přišla na doučování," pomohl mi Max s odpovědí, myslím, že by mi to trvalo dýl než jemu, ještě jsem se vzpamatovávala.
"Doučování?" zamračil se, "tobě snad něco nejde, že potřebuješ doučování?" a teď mi bylo jasné, že mě nemá rád. Pravý důvod, proč jsem tady byla, jsem mu říct nemohla. Na štěstí jsem měla vedle sebe pohotového zachránce.
"Jenom matematika, doučuju ji to, co se neučila na minulé škole a učitelka to po ní samozřejmě vyžaduje."
Pan Gipson jenom kývl a bylo mi jasné, že si myslí svoje, ale nic neřekl. Vzpomněla jsem si, co mi dnes řekla Emma. Pan Gipson je sice trochu zatrpklý a umí být nepříjemný, nemyslím si ale, že by proti tobě měl nějaké veřejné výhrady. Měla pravdu. Veřejné možná ne, jinak ale ano a musela jsem si přiznat, že mi to vadilo.

Ve škole byl frmol. To, že za týden jsou Vánoce nikoho z profesorů neukonejšilo a zkoušelo se o sto šest. S Maxem jsme se už vídali jen ve škole, neměli jsme na sebe tolik času a když už se nějaký našel, vždy buď já nebo on jsme už něco měli. Chodívala jsem se aspoň tedy dívat, když hrával na hřišti s klukama fotbal či basket.
Se Sophií jsem se do Vánoc jednou setkala, vyjeli jsme si na bruslích a pořádně si popovídaly, sama jsem se divila, jak mi její společnost chybí a to jsem se ještě nezmiňovala o Emmě. Tu holku si prostě musí oblíbit každý! To hlavně ona mi pomáhala, když na mě Clarisa vyjela se svou nafoukaností a křičela po mně, že jsem jí Maxe ukradla. Nepomohlo ani to, když jí on sám velmi opatrně vysvětlil, že ji nikdy nemiloval a ani to nemá v harmonogramu. Byla na mě naštvaná, vlastně to bylo slabé slovo. Byla na mě rozzuřená, že jsem se téměř bála okolo ní projít. Zato Nicol s Martou se na nás - mně a Maxe - jen usmívaly. Věděla jsem, že nejsou proti, ale taky jsem věděla, o čem si spolu špitají. Nevydrží jim to dlouho, maximálně do konce ledna, co myslíš ty?

Vánoční dárky jsem už měla koupené a konečně na mě přicházela vánoční nálada. I máma si každý den zpívala koledy, když jsme spolu zdobily dům. Před ní jsem ale musela mít její vánoční dárek ukrytý pořádně, věděla jsem, jak ráda hledá dárky. Z toho důvodu jsem poprosila Chrise o pomoc, vyhověl mi a dárek schoval do své dílny, snad ho tam nenajde.
"Nebude ti vadit, když budeme slavit Vánoce u Chrise?" zeptala se mě máma trochu zdráhavě.
"Jasně, že ne." Chtěla jsem, aby byla šťastná a udělám pro to všechno, co bude v mých silách!
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Angel Angel | 29. července 2009 v 13:14 | Reagovat

Jooo první

2 Angel Angel | 29. července 2009 v 13:15 | Reagovat

byla to super kapitola ;-)  8-)  :-D  8-O  :-P  O_O  :-)

3 lucik lucik | E-mail | Web | 29. července 2009 v 13:44 | Reagovat

krásná kapitolka...tak strašně dlouho jsem se na ni těšila... děkuji

4 Sokana Sokana | Web | 29. července 2009 v 16:15 | Reagovat

jjj... konečne :) už ma pomaly chytali depky :) ale nádherná kapitola, ťeším sa na ďaľšiu xD

5 Denaille Denaille | Web | 29. července 2009 v 18:29 | Reagovat

Super kapitola. Myslím, že není vůbec oddechová, v každé se děje něco důležitého, co další kapitolu dělá ještě důležitější. :D

6 Asci Asci | Web | 29. července 2009 v 20:03 | Reagovat

užasná kapitola...nejlepší část byla s tím bazénem...:-D:-D...těším se na pokráčko

7 AlexiQa AlexiQa | 29. července 2009 v 22:12 | Reagovat

Krásná kapitolka..vyplatilo se čekat:)..doufám že bude rychle další pokráčko:)

8 kelly kelly | Web | 30. července 2009 v 10:07 | Reagovat

Ahoj, mas krasny blog nechces sa spriatelit?

9 herma herma | Web | 30. července 2009 v 16:29 | Reagovat

http://herma.blog.cz/0907/spratelko-o

Moc díííky za spřátelko x)

10 Lia Lia | 30. července 2009 v 22:42 | Reagovat

no dokelu..co ten Gibson porti nej ma???

11 Barbara Barbara | 1. srpna 2009 v 23:02 | Reagovat

ten pán Gibson sa ani mne nezdá. fajnová kapitola :) len dlho sa čakalo kým dojde xD ale nevadí :)

12 santana santana | Web | 2. srpna 2009 v 13:59 | Reagovat

úžasný,krásný honem další prosíím

13 Ewilan Ewilan | Web | 2. srpna 2009 v 17:05 | Reagovat

Skvělá kapitola...a pozor, i oddechovky jsou důležité a i v nich se něco děje. Bombastická byla ta část s tím bazénem:D četla jsem to několikrát po sobě!
Těším se na další...tahle povídka je super závislost:)

14 hwesa hwesa | Web | 5. srpna 2009 v 15:56 | Reagovat

hehe... ja som sa náhodou dosť bavila... decembrové kúpanie v bazéne... aspoň sa dobre zabavili :D... aj keď teda ten Maxov otec - neviem čo proti An furt má... a to sa teším na tie "škandály" keď sa dozvie, že spolu chodia :-) (to by ich mohol prichytiť nejaký fotograf alebo tak nejak :-))

15 M M | Web | 11. října 2009 v 9:34 | Reagovat

Deseticentimetrový podpatky. To jí teda nezávidím :)

16 Lia Lia | 6. února 2010 v 20:06 | Reagovat

hmm...otazocka.....chystas sa este niekedy pokracovat v tejto poviedke...ci romane?..lebo mna to strasne bavilo..ale uz dlho tu nic nepribudlo.... :-(  ??? ...tak si myslim....ze by si nas veeeeeeelmi potesila dalsou kapitolou..:D..a my zasa komentmi  8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama