24. Kus vola :-D

27. července 2007 v 20:38 | Ifulda |  - Vzkvétající velká láska I. díl
Tak jo, protože jste mě tak pěkně poprosili, tak jsem teď dopsala další kapitolku a je to i v limitu, vidíte, jak jste to zvládli, když se chce, tak to jde. :)
Tuto kapču věnuji Darlen za první komentík.
Teď už žádný limit, tan zase příště :D
Tak příjemné počteníčko!!!
P.S.: nezapomeňte na anketu a zenechejte nějaký ten komentík ;)

Pila, pila a přemýšlela, za chvíli ani nevěděla o čem, což jí jenom vyhovovalo.
"Nevíš, kde je Kess?" zeptala se Lily svých spolubydlících.
"Ne, šla přece s tebou z Prasinek, ne?" zeptala se udiveně Janet.
"No jo, šla. Byla taková…divná, vždyť víš, od té doby, co si přečetla u snídaně ten dopis. Skoro vůbec nereagovala, a pak jsme šli spolu do hradu. Ještě jsem ji zahlédla ve společence, pak jsem šla před ní, a když jsem přišla do pokoje, už za mnou nestála, prostě nevím, kam se ztratila." vysvětlila Lily.
"No jo, uklidni se, určitě zůstala ve společence, běž se tam podívat." uklidňovala ji Monica.
"Jo, to je dobrý nápad." přitakala Lily a úprkem se vydala do NSM.
Postavila se doprostřed a hledala, jestli někde neuvidí Kess, ale bylo tady opravdu plno, protože byla venku opravdu velká chumelenice.
Nakonec to vzdala a vydala se za Poberty, kteří od ní byli opravdu kousek. Rozhodla se jich zeptat, za to přece nic nedá.
"Ahoj." pozdravila je.
"Jé, nazdar Evansová, už ses rozhodla,, kdy se mnou půjdeš na rande?" zasmál se James a začal si cuchat vlasy.
"Pottere, už s tím seš trapný, já jsem tady kvůli Kess." zpražila ho.
"Stalo se jí něco?" vyhrkl ze sebe ihned Sirius, až to všechny zarazilo.
"No..já nevím, když jsem přišla do ložnice, už tam nebyla a já nevím, kde je teď." vysvětlila opět Lily. Sirius se ihned otočil a vydal se do ložnice pro Pobertův plánek.
"Kam šel?" zeptala se Lily udiveně.
"Najít Kess, neboj, za chvíli ti ji přivede." uklidnil jí Remus.
"Tak to nechápu, on ví, kde je?"
"Ne, ale bude to vědět, no, to neřeš, pojď si radši s náma zahrát řachavého Petra, než přijdou." nabídl James.
"Tak jo." rezignovala Lily.
Sirius se díval na pobertův plánek a hledal jednu jedinou tečku s velmi dlouhým jménem.
Neustále ji nemohl najít, až se nakonec podíval na NSM, kde byla v koutě.
"Neplecha ukončena." řekl a poklepal hůlkou po plánku. Pak se vydal za ní.
Ihned ji našel, kdyby nevěděl jistě, že tam je, nejspíš by ji přehlédl. Seděla v tmavém koutě, rukama si objímala kolena, z nichž v jedné držela poloprázdnou whisky a kolíbala se ze strany na stranu.
Sirius si domyslel, že se stačila za tu krátkou chvilku alespoň trochu opít. Přistoupil k ní, ona si ho však vůbec nevšímala, dál se kolíbala.
"Kess?" oslovil ji. Ta se na něj konečně podívala, očima plných bolesti.
"Co jsi to zase provedla, ty třeštidlo." zakroutil hlavou a opět ji objal.
"Já už ji nenechám vyhrát." špitla Kess.
"Koho?"
"Matku." řekla to slovo s obrovskou zlostí a nechutí.
"Proč by jsi ji neměla nechat vyhrát? Co ti udělala?" vyzvídal dál Sirius. Věděl, že v tomhle stavu, v jaké je, mu řekne úplně všechno.
"Zničila mi celý život!" zavzlykala.
"Pšš, to bude dobrý." šeptal.
"Ne, to nebude dobrý, ani nikdy nebylo!" plakala dál. Řekl si, že už jí dál trápit nebude, takže přestal s vyptáváním.
"Teď si půjdeš lehnout, jo?" zeptal e a nenápadně jí vzal poloprázdnou flašku z ruky.
"Já nechci spát!"
"Já vím, taky jsem neřekl, že půjdeš spát, jenom si půjdeš lehnout, neboj, postarám se o tebe." šeptal dál Sirius a zvedl ji do náruče. Chvíli se divil, jak je lehká, pak měl ale jiné myšlenky. Tak jo, nemůžu s ní do její ložnice, protože by se schody změnily ve skluzavku a nemůžu s ní zůstat ani ve společence, takže s ní půjdu do našeho pokoje, jo, to se mi zdá jako nejlepší nápad. Ještě, než s ní přišel do pokoje, usnula mu v náruči.
Probudila se jak jinak, než s obrovskou bolestí hlavy.
"Doprdele!" pípla a chytla se za hlavu, pak se převalila a spadla na zem.
"Jak je?" zeptal se Remus. Remus? Remus? REMUS?Co tady dělá Remus?
"Hrozně." odpověděla. "Myslím, že budu zvracet." pak vyběhla jako raketa do koupelny, kde na štěstí nikdo nebyl.
Opláchla se a šla zpět, kde sebou opět hodila na postel, ani nevěděla, čí je.
"Hele, ještě ji rozbiješ, buď ráda, že jsem ti ji vůbec půjčil a spal jsem s Dvanácterákem, dávej mi na ní pozor!" ozval se Sirius z vedlejší postele.
"Budu zvracet." odpověděla Kess a opět se vydala ke koupelně.
"Tak už jí to dej, Tichošlápku, nebo budeme mít po koupelně." stěžoval si James.
"Teda já nevím, jak může zvracet, když včera nic nejedla." ušklíbl se a vstal. Vzal ze stolku lektvar a čekal, než se Kess vrátí z koupelny.
Když se tak stalo, podal jí lektvar, který Kess už teď poznala. Byl to lektvar na kocovinu, který jí dal minule otec.
"Na a važ si toho, sháněl jsem ho včera pěkně dlouho, vypí ho, když se to povede, tak se otrávíš." zasmál se Sirius a James s Peterm se k němu přidali. Remus opět jenom kroutil hlavou.
"Neboj, není to jed, je to-"
"Na kocovinu, já vím." doplnila ho Kess a s chutí se toho blivajzu napila.
"Nějaká zkušená." hvízdl James.
"Tak jo a teď mi řekněte, co se včera stalo." zeptala s Kess, když dopila lektvar a posadila se na postel.
"No…jak sis mohla všimnout, tak ses opila." začal Remus.
"Jo a Evansová o tebe měla strach, protože tě nemohla najít, tak poslala odborníky." usmál se James.
"No a já tě našel, ne moc v dobrém stavu, tak jsem tě přinesl sem." dokončil Sirius a mile se na ni usmál.
"Cože? Já snad špatně slyším! To si se se mnou vláčel až sem? Ty?" zeptala se udiveně.
"No jo, kdyby ses viděla, v jaké jsi byla stavu, tak by ses smilovala." ušklíbl se Sirius.
"Tak dobrá…no, nebylo to tady nic moc, ale jedna věc tady je geniální."
"Jaká?" zeptal se ihned Peter.
"Není tady Monica, takže ani její slavný BUDÍČEK!" zakřičela nakonec, aby ji napodobila, tomu se každý zasmál.
"Tak jo, dík, ale myslím, že půjdu na snídani, mám totiž hrozný hlad a po tom lektvaru i chuť k jídlu." usmála se Kess.
"Tak to my jdeme s tebou-" řekl Peter a začal se soukat z postele.
"V pyžamu? Přemýšlej, Péťo." zakroutila hlavou Kess a se smíchem se vydala do své ložnice. jak vidno, všichni ještě spaly, čehož Kess mile ráda využila.
"BUDÍČEK!" dnes už po druhé napodobila Monicu. Všichni se lekly a splašeně se začaly soukat z postele, aby zjistily příčinu hluku. Byla to sranda, vidět jejich obličeje, nejlepší byl ale ten Monici. Chudák to vůbec nečekala a spadla z postele.
"No Moni, kdyby ses teď viděla." smála se Kess a za chvíli se k ní přidaly všichni, kromě Monici.
"Tak jak se ti tam spalo?" škádlila hned Lily.
"Takže ty o tom už víš?" zasmála se Kess.
"No jo, řekli mi to kluci, jdeš teď na snídani?"
"Jo, jenom se troško zkulturním." ušklíbla se.
Pak se vydaly všechny dívky na snídani. Venku bylo nádherně, právě čerstvě napadaný sníh, což bylo úžasné počasí pro…koulovačku.
"Půjdeme na procházku?" zeptala se mě Lily. Venku bylo opravdu velmi lákavé počasí, takže jsem souhlasila.
Vzala jsem si na sebe pletený rolák v barvě nebe a Lily měla podobný, ale v barvě zelené, v barvě jara. A samozřejmě jsme nezapomněly na rukavice a šály.
"Zase si bereš ten…kopačák!?" obořila s na mě.
"No jasně, ještě jsem ani neměla pořádně čas udělat těch padesát nožiček." ušklíbla jsem se.
Pak jsme se vydaly konečně ven, jenom my dvě, sami…to nevypadá dobře, nebude mě zpovídat, kvůli tomu včerejšku, že ne?
"Chtěla jsem se tě zeptat, proč jsi se včera opila." zeptala se Lily. A už je to tady, no neříkala jsem to?
"Jenom tak." odpověděla jsem jí první, co mě napadlo, proč zrovna taková blbost!
"Jenom tak? Ty se nikdy neopíjíš jenom tak! Mělo to důvod a ten důvod je spálený spolu s dopise, který ti včera poslala mamka, že jo?"
Ta je nějaká chytrá…
"Jak to můžeš vědět?"
"Mám oči, Kess, vidím, kdy se ti změní nálada a při jaké příležitosti!"
Ježiši, ona se mnou mluví, jako kdybych podpálila Bradavice!
"Zakázala mi tančit a jít na to mistrovství." pípla jsem, už jsem to nemohla vydržet, musela jsem to ze sebe konečně dostat!
"C-cože? Ona ti zakázala tancovat?" zděsila se Lily.
"Jo, zakázala mi tancovat, zakázala mi zpívat a zakázala mi hrát na kytaru! Zakázala mi lítat na koštěti, zakázala mi hrát fotbal, zakázala mi mít kamarády, prostě všechno, s čím jsem šťastná!" začala jsem na ni křičet a přitom my začaly stékat slzy.
Lily se na mě dívala, jako na zjevení. Chudák, musela jsem ji asi hodně vystrašit.
"Promiň Lily, já…ujelo mi to." omluvila jsem se jí, ale nedokázala jsem se jí podívat do očí.
"Kess, je mi to líto." řekla jako jediné a objala mě. Tak jo, nejspíš mi odpustila.
"Já jsem nevěděla, že ti udělala takové věci."
"Kdyby jenom to." hesla jsem. "Jdeme se přece projít, ne? Pojď, postavíme sněhuláka." zasmála jsem se na ni, chtěla jsem hlavně změnit téma!
"Jasně, jdeme stavět sněhuláka!" zasmála se Lily a šli jsme na věc.
No jo, začaly jsme stavět od největší sněhové koule, pak střední a nakonec tu nejmenší, kam jsme vytvarovaly, nebo spíš Lily, protože já na tohle umění moc nejsem, no…vlastně vůbec, nesnáším žádné malování, modelování a ostatní tyhle kraviny! Tak kde jsme no skončili? Jo, Lily vymodelovala obličej a já jsem mezi tím sehnala větve na ruce.
"Kess?" zeptala se najednou Lily. Co z ní zase vyleze…
"Ano?"
"Říkala jsi, že ti tvá matka zakázala hrát na kytaru a zpívat." opakovala má slova.
"Jo, to jsem říkala." přitakala jsem a opět si vzpomněla na sen na ošetřovně.
"Takže ty umíš hrát na kytaru?"
"Trochu."
"A zahrála by jsi mi někdy?" začala žadonit.
"NE!" vyjela jsem na ni až příliš zprudka. Kdyby se to dozvěděla matka, nepotrestala by mě jenom takovým malým kouzlem, jako minule, bylo by to o mnohem, mnohem horší. "Vždyť jsem ti řekla, že mi to matka zakázala." dodala jsem na vysvětlenou.
"Aha, tak promiň."
Pak jsme se začaly bavit konečně na jiné téma a hodně jsme se u toho nasmály, takže se nám oběma zvedla nálada a …
"Nazdar Evansová!"
…zase klesla!
"No nazdar!" odpověděly jsme současně, čemuž jsme se ihned rozesmály.
"Tak vy se nám budete smát?" Sirius dal ruce v bok a vypadal opravdu nebezpečně.
"No jasně, paroháči." neodpustila jsem si, prostě to šlo samo.
"Důvod, proč tě tak nesnáším!" řekl Sirius s úsměvem a hodil po mně sněhovou kouli. Na štěstí jsem jí uhnula, ale přece si to nenechám líbit! Ihned jsem vzala kus sněhu, ze kterého jsem udělala něco do tvaru šišky a hodila to po něm. Tomu se sice vyhnul, ale nečekal mou další sněhovou kouli v zápětí, která ho strefila přímo za krk.
"Tak tohle jsi přehnala, jen počkej!" vypadal opravdu neštvaně, hodně naštvaně. Radši jsem vzala nohy na ramena a utíkala pryč.
"Tak mi Lily přece pomoz!" křičela jsem za běhu. Ta to vzala nějak rychle, protože skočila Blackovi na záda a tak se oba začali válet na sněhu.
"Hele, Tichošlápku, neznásilňuj mi Evansovou, jo?" začal Potter a blíž si to k nim. Neudržela jsem se a začala jsem se hrozně smát, až jsem taky skončila na zemi.
"Tak tebe to ještě nepřešlo?" začal Black a už byl na nohou a mířil si to ke mně. Na nic jsem nečekala a už jsem běžela pryč. Jenom jsem stačila postřehnout, že kolem mě lítají sněhové koule, zatím mě ale ani jedna nezasáhla, na štěstí.
Ani nevím proč, ale…prostě mě to lákalo, jen si to vezměte. Vidíte před sebou strom, velký strom, sice naprosto suchý, ale velký. Kdo by na něj nevylezl? Přece jsem puma, ne?
Zhoupla jsem se na první větvi, ze které jsem na štěstí ihned odešla na další, protože pod mou vahou větev rupla. V mrštnosti kočky jsem vyšplhala na další a další, až jsem byla alespoň pět metrů nad zemí, přičemž pode mnou větve jenom padaly. Výšky mně moc nevadily, ale i tak to nevypadalo dobře. Jsem jenom zvědavá, jak zase slezu dolů. Přemýšlela jsem nad různými možnostmi, když v tom nějak, až moc nebezpečně, začalo křupat ve větvi, na které jsem stála teď, raději jsem vylezla nu tu nad ní.
"Hele, co tam jako vyvádíš, Wilcoxová?" proč se ten Black tak blbě ptá? Copak nevidí, že jsem uvězněná na stromě? To je ale kus vola!
"No…je tady pěkný rozhled." začala jsem.
"Aby ses nám tam nezabydlela." začal se smát. "Nevadí ti, že ta větev, na které stojíš vydrží plus minus asi ještě dvě až tři minuty? Víc jí nedávám."
"Ty jsi nějaký chytrý! A teď mi řekni, jak se odtud mám dostat!"
"Skoč." řekl, jako by nic
"Skoč? Promiň, ale nejsem sebevrah!"
"Chytnu tě."
"Si si tím jistý?" zeptala jsem se nejistě.
"Hm…ještě si to musím rozmyslet…" dělal, že přemýšlí.
"Z toho si nedělej srandu, Blacku!" vyjela jsem na něj. Co si zase myslí!
"Tak dobrá, chytnu tě."
"Slibuješ?"
"Jo."
"Jestli mě nechytíš…!"
"Tak už skákej, ta větev moc dlouho nevydrží!"
"Já svěřuju svůj živou Siriusovi Blackovi, asi jsem se zbláznila. Jestli mě nechytíš, tak si to pěkně odskáčeš!"
"No jo, dělej, nebo si to rozmyslím."
"Tak to teda ne, jestli si…áááá!" tak to už jsem nestihla doříct, protože ta blbá větev se zlomila! Už nikdy nešplhám po suchých stromech!
Na štěstí jsem ale měla měkké přistání, spadla jsem na Siriuse, který mě dole už chytal a oba jsme spadli na zem.
Sirius si to chytání nejspíš vzal nějak moc do hlavy, protože když jsme spadli, díval se na mě jako na nějaký velmi křehký porcelán, který musí ochránit a nevypadalo to, jako kdyby mě chtěl pustit.
Oba leželi na zemi ve sněhu a dívali si do očí. Sirius cítil, jak Kess voní růžemi. Nemohl z ní spustit oči, ale nevěděl proč. Najednou mezi ně přistála sněhová koule.
"Co vy, hrdličky, Evansová tady ze mě mále udělala sněhuláka a vám je to úplně jedno!" smál se James. Kess se od Siriuse ihned odtáhla, nevěděla, co to do něj zase vjelo! Vzala sněhovou kouli a hodila ji po Jamesovi, čímž začala nová sněhová bitka.
Všichni se nakonec vrátili úplně mokří do NSM, kde si začali dělat úkoly, protože na to neměli jindy o víkendu čas. :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Četlas/četls tuto povídku?

Ano, četl
Ano, četla

Komentáře

1 III III | 27. července 2007 v 20:47 | Reagovat

Hezké, chtěla bych aby si Kess zase někdy zahrála na kytaru...

2 Darlen Darlen | 27. července 2007 v 20:52 | Reagovat

bezva

3 ifulda ifulda | 27. července 2007 v 20:54 | Reagovat

III: to už je dááávno předem vymyšlený :-D

4 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 27. července 2007 v 21:02 | Reagovat

jé, ty si poklad, víš to? skvělá kapitolka, jen doufám, že Kess nemyslela vážně, že matku nechá vyhrát :D prosím, prosím písni co nejdříve další =o)

5 Arwenka Arwenka | 27. července 2007 v 21:09 | Reagovat

super povidka, libi se mi cim dal vic a jsem cim dal vic na ni zavisla, doufam ze napises dalsi kapitolu co nejdriv nebo me mas na svedomi. Jinak akorat sem nejak nepochopila kde vzal Sirius Pobertuv planek kdyz ho mela mit Kess (to neni vytka asi mi neco jenom uslo). Doufam ze zitra budes mit chvilku a neco napises at mam zase vecernicek :)

6 neummi neummi | E-mail | 27. července 2007 v 21:13 | Reagovat

Tak to je poprvé co mám 3. komentář

(ifuldu nepočítaje)     :)

Tak tahle kapitola měla snad všecho co v ní mělo být.

7 neummi neummi | E-mail | 27. července 2007 v 21:14 | Reagovat

Oprava tak mám 5. než jsem to napsal tak sem 2

přibyly

8 Padfoot Padfoot | E-mail | Web | 27. července 2007 v 21:39 | Reagovat

super opravdu super pěkně nás zásobuj kapitolama jako teď a budeme všichni šťastní hlavně já je to moc zajímavý a jak bysme řekly s Prongs ZELIBÉ

9 Triss Triss | Web | 27. července 2007 v 21:43 | Reagovat

tak tohle bylo zkrátka super :-)

10 barbora barbora | 27. července 2007 v 22:31 | Reagovat

paradne:D

11 Feira Feira | 28. července 2007 v 8:45 | Reagovat

fíha, nádhera! pls rychle dál!D :D

12 Keli Keli | 28. července 2007 v 9:52 | Reagovat

skvělé! prosím písni honem nějakou další kapitolku. třeba i dvě nebo tři :D jsem na týhle povídce totálně závislá =o)

13 Breila Breila | Web | 28. července 2007 v 13:28 | Reagovat

Ahojky, chtěla bych vás pozvat na svoje stránky, kdo by chtěl, zatím tam toho moc není, ale hodlám přidávat povídky, tak snad se bude líbit :-)

14 Peťka Peťka | 28. července 2007 v 19:36 | Reagovat

super.. honem další!!

15 verča verča | E-mail | Web | 28. července 2007 v 21:34 | Reagovat

ifi, zase se ti něco povedlo, a mám dotaz. Kess je zvěromág?? neboco?? protože napsalas,,sem přece puma´´, tak mě to zajímá. dík. pá

16 Mariana Mariana | Web | 28. července 2007 v 21:58 | Reagovat

Skvělé! Moc se mi to líbí. Můžu si tě přidat do oblíbených?

17 ifulda ifulda | 28. července 2007 v 22:49 | Reagovat

to Mariana: jasně, že můžeš, já si tě přidám do spřátelených, ju?

to Verča: je to hned v první kapitolce...

18 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 29. července 2007 v 11:57 | Reagovat

ahojík, bude dneska další kapitolka(y)????? prosíííííííííím =o)

19 ZuziRůže ZuziRůže | Web | 6. srpna 2007 v 12:29 | Reagovat

Supeeeer...

20 Jaune Jaune | Web | 16. července 2009 v 16:39 | Reagovat

tahle povídka se mi hrozně líbí... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama