9. kapitola

7. června 2007 v 21:39 | Ifulda |  - Sharon a nový svět
Tak sem ještě dnes přidávám další kapitolku. Je poměrně kratší, ale o to bude delší ta následující! :-D ! Tuto kapitolku věnuji tomu, kdo bude mít první koment!!! A další nedám do té doby, dokud tady nebude alespoň pět komentů!!! :D
Tak si to užíjte a těšte se na další!!! :D
Sharon spala už dva dny, když se konečně vzbudila. Když otevřela oči, uviděla neznámou místnost. Všechno bylo v bílém a byla zde dvě okna. Sharon se dále rozhlížela a…
"TATI!" křikla a pokusila se vstát z postele, ale byla ještě hodně slabá, tak se jí to nepodařilo.
"Beruško moje, co jsi to udělala!" řekl a hned ji objal. Sharon se dala do pláče, ale byl to pláč z radosti.
"Ty jsi mě neopustil, díky." vzlykala Sharon a stále objímala svého otce, kterého nechtěla za žádnou cenu pustit. Bála se totiž, že kdyby ho pustilo, on by zmizel.
"To jenom díky tobě, drahoušku, ale mohla jsi zemřít. Jsem ti vděčný za to, že jsi mě uzdravila, ale kdyby jsi zemřela, nikdy bych si to neodpustil!" už plakali oba.
"Tati, slib mi, že mě už nikdy neopustíš, slib mi to, prosím!"
"Slibuji ti to, holčičko. Ale teď už musíš jít spát, až se probudíš, budu jenom s tebou." odpověděl otec a uložil Sharon do postele.
"Budeš tady, budeš čekat, dokud se neprobudím a pak půjdeme spolu domů, ano?" zeptala se Sharon, ale než jí otec odpověděl, usnula.
Probrala se až další den ráno. Podívala se, jestli ji táta poslechl a čeká tady na ni, až se probudí, ale on tady nikde nebyl! Sharon rychle vstala z postele a mířila ke dveřím, když v tom se otevřely a v nich stál její otec s Jimmim a zdálo se, jako by se znali už od narození.
"Beruško, ty jsi už vzhůru? Tak si zbyl svých pár švestek a jdeme!" řekl táta s úsměvem. Sharon se jenom převlekla opět do džínsů a trička a utíkala za svým otcem.
"Tak jo, jdeme do školy za ředitelem, tam ti už konečně řekneme pravdu."oznámil Sharon táta a ona jenom nechápavě přikývla. "Mimochodem, ty jsi jela bezplatným autobusem?"
"No, já-já jsem neměla jinou možnost." odpověděla Sharon. Otec se na ni podíval přísným pohledem.
"Doufám, že ti to jednou stačilo a už nikdy s ním nepojedeš!" Sharon jenom přikývla. "Tak dobrá, budu ti věřit. Do školy nepojedeme autobusem, ale na koštěti, aby jsi si na to alespoň trochu zvykla."
"Ale, já přece neumím lítat na koštěti!" odporovala Sharon.
"Nejvyšší čas se to naučit, co myslíš Dave?" vložil se do rozhovoru Jimmi.
"Máš úplnou pravdu, Jimmi, tak pojď, Sharon, čím dřív, tím líp." pak ji vzal za ruku a vyšli spolu ven. Tam na ně čekala tři košťata, ale ne ty, kterými se zametá, i když se jim hodně podobala. Byly pěkně vyřezávané a naleštěné.
"Takže, začneme." řekl Sharonin táta a podal jí koště. "Normálně na něj nasedni a mírně se odraz od země. Nebudu ti to tady vysvětlovat hodinu, seš chytrá holka, určitě na to přijdeš sama." Sharon se na svého tátu podívala teď opravdu nechápavě. Byla naprosto vyvedená z míry. Někdo jí řekne, že se létá na košťatech a chvíli na to má létat sama když to ještě nikdy před tím nezkoušela?
"No tak dělej, ať se to naučíš, nebudeme tady na tebe čekat věčnost." řekl rošťácky táta. Sharon tedy nasedla a odrazila se od země. Opravdu, letěla vzhůru a její táta spolu s Jimmim ji následovali. Zkusila se malinko předklonit a koště letělo dopředu. Když se zase narovnala, koště se zastavilo. Za chvíli to pro ni byla úplná hračka. Dělala na koštěti různé rošťárny, což ji nesmírně bavilo.
"To jsem nečekal, že jí to půjde tak rychle." přiznal Jimmi Daveovi.
"Já taky ne, i když, je přece po mně, ne?" oba se zasmáli a měli co dělat, aby Sharon dohnali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tahle povídka? :-D

Je super!
Ujde!
Znám lepší!
Hrůza!

Komentáře

1 jasmine jasmine | Web | 8. června 2007 v 15:44 | Reagovat

moooc hezký, takový šťastný!!!

2 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 9. června 2007 v 9:54 | Reagovat

moooooc hezký! těším se na další

3 ifulda ifulda | 9. června 2007 v 12:25 | Reagovat

Díííky za komentářky!!! :-D

4 Grencle Grencle | Web | 29. června 2007 v 13:01 | Reagovat

je to fajn...takový tajemný, nejdřív jsem si říkala, co furt máš s těma amuletama, ale potom mi došlo (konečně), že to nebude ze světa našeho drahýho Harryho...:-)))

5 Peťka Peťka | 25. července 2007 v 10:24 | Reagovat

joo.. je to super... a jelikož jsem (myslím) 5 tak teď čekám na tu novou kapču ;-))

6 Ange Noir Ange Noir | 19. srpna 2007 v 9:29 | Reagovat

Máš mocinky pěkňoučký povídečky,jsou fakt super.

7 Pád´o - girl Pád´o - girl | 29. září 2007 v 11:11 | Reagovat

jo je to dobrý ale kdy budou další????!!!!

8 ZuziRůže ZuziRůže | Web | 8. listopadu 2007 v 20:49 | Reagovat

Tak jsem si to přečetla celý je to fakt super...kdy bude další?

9 jaja jaja | 14. března 2008 v 22:57 | Reagovat

poviedka je uplne skvela..a kapca je nadherna..strasne ma potesilo ze uzdravila svojho otca :)..a som zvedava co jej povedia..ako jej vsetko vysvetlia..neviem sa dockat dalsej kapitlky :)

10 majda majda | 25. července 2008 v 11:41 | Reagovat

je skoda ze si ji pozastavila...je to moc hezka povidka...doufam ze ji casem zase rozepises...

11 MiHaRu MiHaRu | Web | 21. června 2009 v 1:47 | Reagovat

ona je boží!! ale jako dlouho si nepísala takže by to chtělo New kapitolku!!! :-)

12 zdenika zdenika | 12. července 2012 v 2:10 | Reagovat

miiluju tvoje povídky;) pokračováánííííí prosííííííííííííííím!!!:)..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama