2. Kapitolka

10. června 2007 v 21:56 | Ifulda |  - Catrin
Ještě jsem se rozhodla přidat pár kapitolek.
P.S.:prosím komentujte
Dík :-D
Cat se s trhnutím probudila. Měla v sobě obrovskou zlost a taky prázdnu. Někdo jí hrozně chyběl, byli to její rodiče. Rozhlédla se kolem sebe. Vůbec nevěděla, kde je. Ležela na nějaké pohodlné posteli. Byla v menší místnosti, kde byl vedle ní dřevěný noční stolek. Dál tam byla dřevěná skříň a vedle postele taky židle, která byla nyní prázdná.
Cat vstala z postele a vydala se dveřmi pryč z pokoje. Když je otevřela, uviděla před sebou schodiště, které bez zaváhání sešla. Pak uslyšela nějaké hlasy. Jeden z nich poznala, byl to ten, který slyšela doma v krbu, ten, který je zavolal na to místo, kde ztratila oba své rodiče!
"Brumbále, ona už nikoho nemá! Nevím, ke komu ji dáme."
"Musíme ji někde ukrýt. Po tom, co včera předvedla, nebude bezpečné ji nechávat u ní doma ve Švýcarsku." řekl jiný hlas, který neznala. Byl mužský. Cat poté zaklepala na dveře, ze kterými se zvuky ozývaly.
"Dále." řekl trochu zaraženě známý hlas. Cat poté otevřela. V místnosti ji nejdříve upoutala vyšší postava se šedými vousy a šedými vlasy. Byl to starší člověk a vypadal opravdu moudře. Dále zde uviděla muže ve středních letech, kterého už znala z minula. Byl to pan Samuel, se kterým její rodiče pracovali. Dále ještě jeden muž, kterého také znala z minulosti a v poslední řadě zde byla také starší dáma, které měla na sobě špičatý klobouk a vypadala přísně.
"Dobrý den." pozdravila Cat smutně. Všichni jí odpověděli na pozdrav, ale stále si ji prohlíželi pohledem.
"Kde to jsem?" zeptala se po chvíli mlčení Cat.
"Jsi v Anglii, v domě, kde se schází Fénixův řád." odpověděl jí starý muž velmi klidným hlasem. Cat to zarazilo. Proč je v Anglii, když bydlí ve Švýcarsku?
"A-a c-co tady dělám?" zeptala se rozpačitě.
"Měla by jste se posadit, slečno, bude to na delší vypravování." řekla žena se špičatým kloboukem. Cat poslechla, pak se slova opět ujal starý muž.
"Já se jmenuji Albus Brumbál a jsem ředitelem v Bradavické škole čar a kouzel v Anglii. Tohle je Minerva McGonagallová a je zástupce ředitele. Dále už nikoho představovat nemusím, jinak už všechny znáš, že?" zeptal se Brumbál opět velmi klidným hlasem. Cat přikývla.
"Já jsem Catrin Greenová a jsem studentkou v Krásnohůlkách." odpověděla. "Můj bratr už je doma?" po této otázce nastalo obrovské ticho, které prolomil až Brumbál.
"Cat, víme, že je to pro tebe těžké. Tvůj bratr je také mrtvý, zasáhla ho kletba smrti." Cat se na něj podívala s otevřenou pusou. On lhal, nemluvil pravdu…nemohl mluvit pravdu. Vždyť ještě pře tím, než šli do toho odporného boje si slíbili, že si zahrají spolu famfrpál…On prostě nemohl být mrtvý! Cal začaly po tváři stékat slzy.
"NE! VY MI LŽETE!" křikla Cat na Brumbála.
"Cat, je nám to opravdu líto." řekla profesorka Mcgonagallová. Cat si schovala obločej do dlaní. Teď už ztratila úplně všechny, nemá nikoho, co bude teď dělat? Kam půjde? Do sirotčince? Všichni se na ni lítostivě dívali, až McGonagallová k ní přišla objala ji.
"Co teď se mnou bude?" šeptla Cat, ale protože bylo v místnosti naprosté ticho, uslyšeli ji všichni.
"Domluvili jsme se, že nastoupíš do pátého ročníku k nám do Bradavic." odpověděl klidně Brumbál. Cat se na něj nevěřícně podívala.
"Ale proč do Bradavic? Proč nemohu jít do Krásnohůlek, tam mám ještě přátele!" řekla tiše Cat.
"Protože tě potřebujeme mít na očích." odpověděla profesorka.
"Ale proč to?" zeptala se znovu Cat.
"To, jak jsi včera bojovala s Voldemortem," říkal Brumbál a při vyslovení jeho jména sebou skoro všichni škubli, ale kupodivu k nim Cat nepatřila, "nedokáže každá čtrnáctiletá dívka, možná ani někdo z dospělých, proto se obáváme, že by se o tebe začal Voldemort zajímat, proto tě chceme schovat na bezpečné místo." odpověděl Brumbál.
"Ale v Bradavicích nikoho nemám a v Krásnohůlkách mám plno přátel." protestovala stále Cat. Mezi tím už oba bystrozoři odletaxovali pryč.
"Cat, i v Bradavicích si najdeš své přátele." řekla profesorka.
"Ale rodinu mi to nevrátí." odpověděla smutně a začala opět tiše plakat. Brumbál jí položil ruku na rameno se slovy: "To chce čas." a podal jí obálku, ve které bylo, že byla přijata do Bradavic jakožto studentka pátého ročníku a nakoneci dopisu byly vypsány věci, které si měla koupit.
"Zítra půjdeš spolu s profesorkou na Příčnou ulici, kde si koupíš věci, které budeš potřebovat. Tady máš klíček od trezoru u Gringhottových, který patřil tvým rodičům." řekla a podal jí malinký zlatý klíček. Cat si ho třesoucí se rukou vzala.
"Budeš tady do konce prázdnin, což jdou pouze tři dny, pak půjdeš na nástupiště, odkud odjíždí bradavický expres a poté budeš zařazena do některé ze čtyř kolejí…" informovala ji profesorka. "Tvé věci už jsou nahoře v tom pokoji, kde si se probudila."
"Děkuji." řekla Cat a vydala se nahoru do pokoje. Tam si lehla na postel a opět se topila ve svých myšlenkách. Po chvíli tam za ní přišla nějaká mladá paní, nebo spíše slečna. Byla celkem hubená, měla světle hnědé vlasy a hnědé oči. byla opravdu pohledná.
"Ahoj, jmenuji se Teresa Wilsonová a taky tě budu učit v Bradavicích věštění z čísel. Jinak pracuji jako bystrozor a jsem také členkou Fénixova řádu, proto jsem také tady. Nesu ti něco dobrého k snědku."
"Dobrý den, já jsem Cat Greenová." představila se Cat a pokusila se o něco jako je úsměv, ale moc se jí to nepodařilo. Teresa jí podala tácek, který se hemžil výborným jídlem. Normálně by se do něj Cat hned pustila, dnes to ovšem bylo trochu jiné.
"Děkuji, ale nemám hlad." řekla Cat. Teresa si ji změřila pohledem.
"Já vím, že je to pro tebe ještě hodně těžké, ale nemusíš kvůli tomu držet hladovku." odpověděla jí s nepatrným úsměvem.
"Ale já opravdu nemám hlad." řekla Cat a to po pravdě. Žaludek měla jakoby scvrknutý žalem, který cítila.
"Alespoň si vem jablko." nabídla jí budoucí profesorka. Po dlouhém přemlouvání si ho nakonec vzala. Pak Teresa začala schválně mluvit o všem, co se nevztahovalo k její rodině, aby na tu tragédii alespoň na chvíli zapomněla. Říkala jí vše o Bradavicích a jaké to bylo, když tam ještě nedávno studovala. Pak s ní ještě prodiskutovala její předměty, ve kterých chce pokračovat a po chvíli Cat usnula. Ani nevěděla jak, jenom byla velmi unavená a prostě usnula. Teresa jí ještě přikryla a usmála se na ni. Když Cat spala, vypadala jako andílek. Pak odešla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Četlas tuto povídku?

Ano četla 90.3% (93)
Ano četl 9.7% (10)

Komentáře

1 bimbo92 bimbo92 | Web | 10. června 2007 v 21:57 | Reagovat

u mě na blogu je taková večerní bleskovka tak se můžeš zůčastnit!!jestli chceš!!

2 jasmine jasmine | Web | 11. června 2007 v 18:14 | Reagovat

je to skvělý!!! a kdy bude další kapitolka??? doufám, že brzo...

3 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 12. června 2007 v 15:30 | Reagovat

hezké!!!

4 Susanne Susanne | 18. června 2007 v 8:53 | Reagovat

supeeeeeeeeer !!!!!!!!

5 ZuziRůže ZuziRůže | Web | 25. června 2007 v 10:07 | Reagovat

Hezkyy. Je mi Cat opravdu líto. Chudák!!!

:-)

6 Pád´o - girl Pád´o - girl | 29. září 2007 v 11:47 | Reagovat

CHudák Cat

Píšeš dobře

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama