2. kapitola

5. června 2007 v 18:36 | Ifulda a Martinka
"Konečně prázdniny!"řekla jsem poslední den školy v kravalu, když jsem šla s Jimmim a s Dickem ven. Sice bylo léto, ale tady v Rusku byla stále zima. Opravdu jsem se těšila do Dánska za svými rodiči, kde je sice "nesnesitelná" sousedka, ale je s ní sranda, hladně když se vzteká, když jí něco provedu! Ale nechce se mi od přátel, je s nimi psina, nejvíce s Jimmim. Sice mi všichni slíbili, že mi budou každou chvíli psát, ale i tak mi budou hrozně chybět. V Dánsku nemám nikoho jiného než svoje rodiče. Sice umím mluvit rusky a anglicky, ale v Dánsku je úřední jazyk němčina, kterou moc neovládám. Už od dětství jsem se učila anglicky a pak, kvůli škole, zase rusky, i když i tu ještě pořádně neumím. No prostě v Dánsku se s nikým nedomluvím a nemám tady ani kamarády. Ještě, že táta vždy něco vymyslí a já se nenudím.
Jednou ke mně jeli na prásky taky kluci. Moc se jim stará sousedka líbila. Sice jsme jí rozbili všechny květináče, ale my jsme za to opravdu nemohli, to ta její pošahaná kočka! A navíc to byl jenom menší pokus, tak nevím, co tak řádila!
Večer jsme se všichni spolu rozloučili, ale nevěděla jsem, že to bude naposled, co s nimi můžu blbnout celou noc ve škole.
Další den jsem dorazila vlakem domů. Přivítala jsem se se svými rodiči a máma mi na přivítanou upekla třípatrový dort, kterému jsem nemohla odolat. Začali jsme si povídat, jak bylo, když táta nasadil vážný výraz.
"Jessi, musíme si s tebou vážně promluvit." Jessi se na něj udiveně podívala a vyzvala ho, aby pokračoval.
"Voldemort má opět svou sílu a já se bojím, že zaútočí na Kruval. Proto jsem se s bradavičkám ředitelem, Abusem Brumbálem dohodl, že můžeš pokračovat pátým rokem ve svudiu v Bradavicích. Je to v Anglii." Jessi na něj vykulila oči, do kterých se jí pomalu začínaly dostávat slzy.
"C-co? To si děláš srandu?!Já mám přece v Kruvalu přátele!To po mně nemůžeš chtít!" rozkřičela se Jessi.
"Jessi, uklidni se prosím tě. Vždyť si v Bradavicích taky najdeš přátele a možná konečně někoho normálního, kdo tě usměrní v tvých vylomeninách!" uťala ji matka.
"Ne, já si nidy nenajdu tak dobré přátele, jako jsem měla. Mami, tati, já tam nechci." prosila Jessi.
"Musíš, beruško, už je to domluvené." odpověděl otec a objal ji, aby ji dodat alespoň trochu odvahy.
Jessi si celé prázdniny dopisovala s přáteli. Všem bylo hrozně líto, že se už do školy nevrátí, ale nechtěli ji přemlouvat, aby nešla do Bradavic, protože bylo jasné, že to její rodiče myslí smrtelně vážně.
Jednoho jí přišla pozvánka do Bradavic, takže šla nakoupit věci, které potřebovala na Příčnou ulici. Každý kluk, který ji viděl se po ní hned otočil. Byla opravdu hezká, vypadala jeko nějaká barbína, ale doopravdy se chovala jako pravý opak.
Jessi byla snad první prázdniny celkem krotká. Opravdu jí bylo líto, že se už do Kruvalu nevrátí. Patřila tam mezi oblíbené. I když měla za sebou fůru průšvihů, měli ji tam rádi.
Konečně nastal den, kdy měla odjed do Bradavické školy čar a kouzel.
Na nástupišti 9 a ¾ si postupně měřila všechny studenty pohledem. Moc se jí nelíbili. Všechny holky vypadali jako nafoukané barbíny. Jessi si v Kruvalusice našla své přátele, ale trvalo jí opravdu dlouho, než v nich našla důvěru, kterou si představovala, ona se nekamarádí jenom tak s někým, ale s tím, komu opravdu věří a proto trvá dlouho, než si někoho najde jako kamaráda.
Najednou uviděla nějakou černovlasou barbínu. Vůbec se jí nezamlouvala. Byla v modrých šatičkách a měla na sobě klobouk s peřím. Jessi se ušklíbla. Když se podívala na sebe, měla džínsy a kratší tričko. Pak se podívala zpět na černovlásku.
"Hrůza!" řekla, když si ji ještě jednou změřila pohledem.
Keira se už nemohla dočkat prázdnin. Vytrhla madame Maxime pergamen se známkami z ruky a pádila k velkému kočáru, aby si chytla nejlepší místo. Ostatní děvčata z internátu přišla až za pět minut společně s madame Maxime. Cestou Keira usnula. Nebyla nadšenkyní se neustále dívat dolů a obdivovat přírodu. Hned po tom, co dorazili si odchytla madame Maxime a začala se svou životní žádostí.
"Madame Maxime, chtěla bych vás o něco požádat. Chci přestoupit na školu čar a kouzel v Bradavicích. Minulý rok jste tam byli a MĚ jste ten nevzali! Velmi mě to urazilo! Chci přestoupit!" vyhrkla. Madame Maxime vykulila oči, ale potom se usmála. Viděla v tom asi výborné východisko, jak se zbavit neposlušné studentky. Hned další den jí oznámila, že přestup je už zařízen. Keira si povyskočila radostí a celé prázdniny se už nemohla dočkat. Do kufru si přidávala stále nějaké nové věci.
Na konci prázdnin si nakoupila všechny potřebné učebnice v Příčné ulici a další den už čekala na nástupišti 9 a ¾ vedle madame Maxime v modrých šatičkách s kloboukem s peřím, které jí vnutila. Kejda pořád šaty chytala, chumlala a špinila je. Zacházela s nimi jako s onucí, až ji madame Maxime musela napomenout, Když tak čekala na vlak, všimla se, že ji nějaká černovlasá dívka, podobní jí samotné, pozoruje.
"Co se ta blbka pořád čumí?" řekla si pro sebe. Naštěstí vlak už byl tu, tak nastoupila, ani se s madame nerozloučila. To bylo uvolnění! Teď ale měla jiné starosti. Najít si místo. Zastavila se až u třetího kupé. Seděli v něm tři chlapci a jedna dívka. Keira otevřela dveře, otřela se a nasadila povýšený hrubý pohled.
"Je tu volno?" Na odpověď čekat nemusela. Blonďatý chlapec se posunul a posunkem ukázal, aby se posadila. Keira se tady nevrle posadila, pohodila svými rovnými a krásnými černými vlasy a pozorovala svou společnost. Blonďáka její přítomnost nadchla, však dívka se tvářila pohoršeně a poraženě.
Ten blonďák se napřímil a spustil.
"Já jsem Draco Malfoy. Toto jsou Crabe, Goyle a Pansy."
"Keira Elarová."odpověděla. Pak si začali povídat. Keira zjistí, že oni budou chodit do pátého ročníku a nesnáší Harryho Pottera z Nebelvíru. Dozvěděla se ještě spousty dalších věcí, ale to tu nebudu rozvádět!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama