5. kapitolka

13. května 2007 v 19:36 | Ifulda |  - Sharon a nový svět
"Tak jak jí je?" zeptal se nějaký mužský rozvážný hlas.
"No, od té doby, co jste tady nebyl se toho hodně změnilo. I když celých pět dnů měla velmi vysoké teploty, dokázala jsem jí je snížit. Tu ruku už má také v naprostém pořádku. Před dvěma dny se probudila a chovala se velmi hystericky, i když jsem to docela očekávala, bojím se, jak na tom bude, až se probudí podruhé. Dala jsem jí bezesný spánek a taky něco na uklidnění, ale nevím, jak to všechno dopadne. Dostala velmi silný lektvar, doufám, že to pro ni nebylo až moc silné, přeci jenom jí bylo teprve před pár dny patnáct. Jediné, co ji zajímalo, byl její otec, doufejme, že ji to moc nevezme." odpověděla ošetřovatelka. V tom Sharon pomalu otevřela oči. Sice se jí chtělo hrozně spát, ale něco ji probudilo. Uviděla vedle sebe dvě postavy, z nichž jednu už někdy viděla. Stála tam ošetřovatelka a s ní nějaký mladý muž. Měl dlouhé hnědé vlasy, které měl svázané do nepatrného ohonu.
"Á, vidím, že Šípková Růženka se už vzbudila." řekl příjemným hlasem, když se na Sharon podíval.
"Ještě má ale spát, přinejmenším do večera! Má velmi lehký spánek a to se mi vůbec nezamlouvá. Další lektvar už do ní cpát nebudu. Už jich dostala tolik, že by to porazilo i obra nejméně na tři dny! Nejspíš jsme ji vzbudili my, jak jsme si povídali." rozčilovala se ošetřovatelka.
"Ale klid, madame Rosmelinová, když už jsem tady, tak toho využiju." odpověděl a s úsměvem se vydal k Sharon. Ta byla myšlenkami opět u svého otce, když si všimla, že ten mladý pán se k ní přiližuje.
"K-kdo j-jste?" koktala Sharon a chtěla se postavit, aby jí nemohl nic udělat a ona se mohla bránit.
"Jen lež, to ti jenom prospěje." řekl a usmál se. "Jmenuji se Koren Gern, ty jsi určitě Sharon Gringeová, nemám pravdu?" ten muž vypadá mile ale i tak mu nevěřím! Řekla si sama pro sebe Sharon.
"Ano, ale jak to vy víte?" zeptala se Sharon.
"Ach ano, jak to vím? Nevím, jestli pak jsi v takovém stavu, aby jsi unesla pravdu." odpověděl a zadíval si dívce do očí.
"Pravdu, jakou pravdu?" zeptala se. Vůbec nevěděla, co to zase říká. Možná, že blouzní, napadlo ji.
"Nesmíš se na mě zlobit, když ti neřeknu všechno-"
"Ale-"
"Žádné ale. Vše se včas dozvíš." přerušil ji Gern. "Jak víš, žila jsi ve světě lidí, lidí, kteří neumí ovládat svou vnitřní sílu. Nyní se však nacházíš v jiném světě, ve světě do kterého ty sama patříš. Je to svět čarodějek a kouzelníků, mágů, zvířat se zvláštními schopnostmi a jiných." Sharon nevěřila vlastním uším. Něco jí táta říkal, ale tohle? Copak doopravdy blouzní? Počkat, táta!
"Co je s tátou!" vykřikla najednou Sharon.
"Jenom klid, zatím je v dobrých rukou." odpověděl jí velmi klidně muž.
"Zatím? Jak-jak zatím?" koktala Sharon.
"Dobře, řeknu ti pravdu, ale ty mi musíš slíbit, že se pokusíš být co nejvíce v klidu, ano? Madame Rosmelinová ti už bohužel žádný uklidňující lektvar dát nemůže, při nejhorším by jsme tě museli uspat kouzlem, takže slibuješ?" Sharon se jenom nevěřícně dívala do těch uklidňujících krásných dobrotivých očí. Co může být tak hrozného, že mu musí dát slib, jedině-jedině, ale to ne, on přece nemůže být mrtvý!
"Sharon, slib mi to, jinak ti to nebudu moct říct." Sharon přikývla.
"Slibuji." pípla a připravovala se na nejhorší. Mladý muž si jenom povzdychl a pokračoval.
"Jak si jistě viděla, jeden z velmi zlých kouzelníků použil proti tvému otci velmi bolestivé kouzlo, které vždy způsobí smrt." řekl a Sharon stekla jedna slza po tváři. "Jenomže jsi tam byla ty a díky tobě se kouzlo přerušilo." Sharon se tvářila nechápavě. "Použila jsi na Douglase jedno z velmi silných omamných kouzel, ale jelikož jsi to ještě nikdy před tím nezkoušela, tak na něj působilo jenom na pár minut. Tím se spojení přerušilo a Douglas své dílo nedokončil. Tvůj táta sice žije, ale-"
"Ale co?" zeptala se Sharon zděšeně.
"Tak dobrá, je v jedné z nejlepších nemocnic. Je stále v bezvědomí a nikdo ho za žádnou cenu nedokáže z bezvědomí dostat. Má vysoké horečky a stále mluví ze snů, z velmi zlých snů." odpověděl a byl velmi zvědavý na Shoroninu reakci. Té začaly téct další a další slzy, věděla, že dala slib, proto všechny pocity začala v sobě dusit.
"Já…chci jít za ním." řekla a měla při tom velmi smutné oči.
"Sharon, je mi to hrozně líto, ale to ti dovolit nemůžu. Nejsi na takovou dálku připravená, ještě stále musíš odpočívat. Je mi to opravdu moc líto, ale slibuji ti, že když půjde všechno hladce, tak by jsi se tam mohla podívat už pozítří." bylo po něm vidět, že jí neřekl ani osminku z toho, co jí říct chtěl, ale věděl, že by ho nyní Sharon jen stěží vnímala. Byla velmi unavená a její myšlenka byla jen a jen u jejího tatínka. Když si představila, že teď někde leží v obrovských bolestech…
"Ale on mě potřebuje teď!" křikla Sharon. Gern se na ni jenom s povzdychem podíval a kroutil hlavou. Sharon se opět dala do velkého pláče. Já jsem věděl, že to dopadne špatně, ale ona to musí vědět, musí vědět, že je ještě šance na záchranu! Říkal si sám pro sebe Gern a objal Sharon. Ta se nijak nebránila. Byla ráda, že má alespoň nějakou spřízněnou duši. Netrvalo ani pět minut, co Sharon v jeho náruči usnula. Gern byl rád, protože věděl, že kdyby neusnula takhle, tak sama od sebe určitě ne. Navíc, lektvar by už dostat nemohla, protože ho už má v sobě opravdu hodně a omračovací kouzlo by se mu opravdu použít nechtělo, protože u něj jsou vždy i vedlejší účinky…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marťa Marťa | 15. května 2007 v 12:07 | Reagovat

Umělecké dílo!

2 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 7. června 2007 v 18:58 | Reagovat

pěkné, opravdu moc pěkné! nádherná povídka :-)

3 Pád´o - girl Pád´o - girl | 28. září 2007 v 19:47 | Reagovat

je to celkem dobrý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama