4. kapitolka

13. května 2007 v 19:28 | Ifulda |  - Sharon a nový svět
"Už není čas, Sharon! Utíkej, co ti síly stačí!" zakřičel táta na Sharon, která byla velmi zmatená. Všude se ozývaly rány a nářek. Sharon se svým otcem běželi opět dolů, ven z domu. Opět viděly mnoho světel, které ze svých amuletů vystřelovali muži v černém oblečení. Najednou se Sharon objevila opět za cizím domem, odkud pozorovala dění kolem svého otce, když v tom se před Sharoniným otcem objevil Souhlas a ze svého amuletu proti němu poslal červený paprsek, který se mu zabudl do hrudi.
"NÉÉÉÉÉ!" rozkřičela se Sharon a v tu ránu se vzbudila. Velmi zrychleně dýchala a její tep byl opravdu vysoký. Byla celá zpocená a pomalu se rozpomínala, co se vlastně stalo. Kde to jsem? Co tady dělám? Jak jsem se sem dostala? Sharon měla spousty otázek, ale na žádnou z nich neměla odpověď. Ležela na velmi pohodlné posteli v nějaké místnosti, ve které byl jenom noční stolek, šatní skříň, pár odrazů, velké okno, které bylo pootevřené a dřevěné dveře. Na stolku bylo mnoho zkumavek, se kterými dělali v chemii většinou pokusy, na co jsou tady, to nevěděla. Z okna se k ní dostával příjemný čerstvý vzduch, který ji pomalu uklidňoval.
První myšlenka byla na jejího otce. Musím zjistit, jestli mu něco není! Musím se odsud nějak dostat. Je mi úplně jedno jak, ale musím zjistit, co mu je! Říkala si sama pro sebe. Musím se odtud dostat, ale jak, vždyť ani nevím, kde jsem.Zatím zkusím dveře. Přešla tedy až ke dveřím a jak očekávala, byly zavřené. Začala ji přepadat panika. Táta někde bojuje o život a já jsem tady někde zavřená, jako nějaký vězeň! Musím mu nějak pomoct. MUSÍM SE ODTUD DOSTAT! Sharon už začala být poměrně hysterická. Napadlo jí, že by mohla zkusit okno. Pomalu se začala přibližovat k otevřenému oknu, když se dveře odevřely. Stála v ní nějaká malá a dalo by se říct obtloustlá paní s velmi přísným pohledem. Sharon si až nyní uvědomila, že se cítí nějak malátně a kdyby se nezachytila stolku, určitě by spadla. Když ta paní uviděla, že Sharon neleží v posteli, okamžitě nasadila starostlivý pohled.
"Měla by jste si ještě odpočinout, pojďte, pomůžu vám do postele." nabídla se, ale Sharen jenom kroutila hlavou. Měla v hlavě takový zmatek. Zase cítila tu obrovskou horkost po celém těle. Neznámá paní se k ní pomalu přibližovala. Když se dotkla Sharon, aby jí mohla pomoct do postele, Sharon se hrozně lekla.
"Neboj se, teď půjdeme jenom do postele a ty zase usneš, ano?" zeptala se s úsměvem, jako kdyby chtěla Sharon dodat odvahu.
"K-kdo j-jste?" koktala Sharon cestou k posteli.
"Neměj strach, já ti neublížím, jsem jenom ošetřovatelka-" chtěla pokračovat, ale Sharon jí skočila do řeči.
"Co je s tátou?" zeptala se a pohlédla ošetřovatelce do očí. Ta se neudržela a svůj obličej přeměnila na velmi smutný.
"To teď není důležité, teď si hlavně musíš odpočinout." řekla vlídně.
"T-to teda j-je důležité!" koktala Sharon. "V-vy mi chcete ublížit a mému tátovi taky. Vy jste mu ublížili! Kde je? Co je s ním? CO JE S MÝM TÁTOU?" křičela Sharon na celou místnost a vysoukala se z obětí ošetřovatelky, která jí pomáhala do postele. Sharon okamžitě opadla na zem, poté se jak to jenom šlo, pokusila postavit se.
"Sharon, máš opravdu velkou horečku, musíš si odpočinout, nenuť mě, abych to udělala násilím." odpověděla ošetřovatelka a pokusila se zase dostat Sharon do postele. Ta se ale bránila, takže to ošetřovatelka vzdala. Sharon se rozvzlykala, opřela se o zeď.
"Přineste uklidňující lektvar, lektvar na snížení teploty a na bezesný spánek, ale honem!" zakřičela směrem ke dveřím ošetřovatelka. Po chvíli se ve dveřích objevili dva muži, z nichž jeden nesl tři skleničky s různými lektvary. Poté je všechny podal ošetřovatelce a soucitně se podívat na Sharon, která se krčila v rohu místnosti a velmi vzlykala.
"Teď ti dám tento lektvar a ty jenom usneš, ano?" zeptala se ošetřovatelka Sharon. Ta se na ni podívala a najedou si uvědomila, že jí chce ta paní dát nějaký lektvar. Co že říkala, že po něm budu dělat? Zeptala se sama sebe. Co když mě chce otrávit? Ne, nemůžu ho vypít, prostě nemůžu!
"NE!" křikla Sharon a trhnutím vstala na nohy, i když jí to dělalo velké potíže a začal ustupovat k protější zdi, kde byly, nyní už otevřené dveře.
"Já to tak dělám nerada!" zoufala si ošetřovatelka a podívala se směrem k mužům. "Ten lektvar dostat musí, může se i zbláznit, budete ji muset podržet." řekla. Muži se po době podívali, potom soucitně na už naprosto hotovou Sharon a poté přikývli. Začali se přibližovat k Sharon se slovy: neboj, vše bude zase v pořádku, až ji nakonec dohonili a přidrželi tak, že jí ošetřovatelka mohla dát násilím lektvar do úst. Sharon ho nejprve chtěla vyplivnout, ale už bylo pozdě. Lektvar začal ihned působit a Sharon ucítila obrovskou úlevu, jako kdyby se jí celá mysl uzavřela. Jenom se jí chtělo hrozně spát. Přestala na všechno myslet a podvolila se bezesnému spánku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marťa Marťa | 15. května 2007 v 12:07 | Reagovat

Chci věnování....pro Martinu!! Celý spisovatel!!

2 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 7. června 2007 v 18:55 | Reagovat

supeeeeeeeeeeeeeeeeeeer!!!!

3 Pád´o - girl Pád´o - girl | 28. září 2007 v 19:38 | Reagovat

dobrý!!!!

4 Pád´o - girl Pád´o - girl | 28. září 2007 v 19:39 | Reagovat

fakt

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama