2. kapitola

12. května 2007 v 11:04 | Ifulda |  - Sharon a nový svět
Tak jsem přidala ještě jednu kapitolku a v blízké době by měla přibýt další, tak si ji užijte a za komentáře budu jenom ráda :D
Ztráta I.část
"Já … já tě tady nenechám samotného!" odpověděla Sharon.
"Drahoušku, pro boha tě prosím, uteč!"
Když uviděla, jak se na ni dívá, poznala v jeho očích strach a obavy. Sharon se bála, ale ne o sebe, ale o svého otce. Najednou se ozvala další rána a všechny obrazy které v místnosti byly, popadali.
"Už není čas, Sharon! Utíkej co ti síly stačí!" rozkřikla se otec. Sharon nakonec poslechla a začala vybíhat z domu. Jenomže všude kolem domu byly tokoví velmi zvláštní lidé. Měli dlouhé černé pláště a každý držel v ruce takový amulet, který byl velmi podobný tomu, co měl její otec v zásuvce. Sharon se jenom vyjeveně dívala na ty zvláštní lidi. Měla velmi zrychlený tep a hrozně se bála o svého otce.
Najednou jeden z těch lidí natáhl ruku před sebe, ve které svíral svůj amulet a namířil ho na okno Sharonina domu. Z amuletu vyletěl záblesk modrého světla a rozbil celé okno.
"Tam ...tam je táta!" řekla si spíše sama pro sebe Sharon a utíkala zpět do domu. Tam uviděla, jak její táta drží v ruce amulet a z okna posílá něco jako kouzla na ty lidi v černých oblecích venku. Vypadal velmi vyčerpaně a unaveně.
"Tati, pojď se schovat!" naléhala Sharon, když uviděla stav svého otce, ten se na ni zděšeně podíval.
"Co tady ještě děláš? Vždyť jsem ti přece poručil, že máš utéct!" křikl na ni. "Okamžitě pojď, nyní už musíš jít se mnou, když nejsi schopná jít sama!"
Sharon byla zmatená. Vždyť za ním přišla, aby mu pomohla! Ne proto, aby na ní křičel! A co to vlastně všichni mají za amulety?
"Pojď, půjdeme tedy spolu, ale prosím tě, vyhýbej se co možná nejvíc těm kouzlům tam venku. Jestli tě nějaký z nich zasáhne, nedopadne to moc dobře! Schovej se za mě, ať tě nikdo nevidí, rozumíš?" zeptal se už vlídnějším tónem, vzal jí za ruku a i když měla Sharon plno otázek, utíkal s ní dolů, ven z domu.
"Kouzla? Jaká kouz-" zeptala se Sharon, ale její táta jí skočil do řeči.
" Teď se neptej, drahoušku, teď není čas!" Odpověděl tatínek a pokračovali v cestě. Už byli venku, když najednou jeden z těch mužů v černém promluvil.
"Mungo, co jsi nám to udělal, ale ale." vypadalo to, jako kdyby mluvil na Sheronina otce. Jediný problém byl v tom, že se nejmenuje Mungo, ale Dave, takže na něj mluvit nemohl! Říkala si Sharon své myšlenky, jenomže vzápětí její otec odpověděl.
"Douglasy, co si myslíš, že děláš? Nech mě jít a já ti neublížím!" odpověděl otec. Douglas se začal velmi hlasitě smát, ale nebyl to smích od srdce, jak vždy bývá, byl to velmi černý smích. Sharoin táta využil chvíle, kdy se Douglas nedívá a otočil se na Sharon, která byla stále schovaná za jeho zády tak, aby si jí nikdo nevšiml.
"Uteč zadním vchodem našeho domu do lesa, vždyť ty víš kam, tam tě někdo najde." řekl velmi rychle, aby vše stihů než Douglas bude dávat opět pozor.
"A-ale c-co t-ty?" koktala Sharon, neunesla by, kdyby se stalo něco i tátovi.
"Neboj, já se o sebe postarám, ale teď utíkej!" řekl a postrčil ji zpět do domu. Nyní si jejího táty začal opět všímat Douglas.
"Copak neumíš počítat? Ty jsi jeden a nás je dvacet krát tolik!" odpověděl mu na jeho předchozí větu. Sharon ho nemohla opustit, musela vědět, co to má všechno znamenat, proto se sice vydala zadním vchodem, ale schovala se za dům tak, aby jí nešlo vidět a hlavně aby měla ona možnost vidět, co se děje hlavně s tátou. Viděla všude několik možů v černém oblečení, jak pomocí amuletů vyzařují paprsky různých barev a dopadají na ostatní obyčejné lidi, kteří se poté svíjejí na zemi v křečích. Sharon se už na to nemohla dívat a otočila se na svého otce, aby věděla, jak na tom je.
Po asi patnácti minutách viděla, jak její otec už nemá sílu dál bojovat. Jako jediný se bránil proti ostatním úplně sám, nikdo, kdo by mu pomohl zde nebyl. Co mám udělat?Přece ho tam nemůžu jenom tak nechat, musím ho zachránit! Říkala si Sharon sama pro sebe, když najednou se velde jejího otce objevila velká bílá mlha. Sharon se do ní zadívala, když najednou rozeznávala nějaké postavy. Byo jich alespoň tolik, kolik těch v černém obleku a v mžiku proti nim začali bojovat. Také měli v ruce amulet, pomocí kterého vystřelovaly paprsky různých barev. Tati pozor!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marťa Marťa | 15. května 2007 v 12:04 | Reagovat

Doporučuji přečíst! Je to mazec!

2 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 7. června 2007 v 18:50 | Reagovat

nádhera!

3 Peťka Peťka | 25. července 2007 v 9:41 | Reagovat

supeeer

4 Pád´o - girl Pád´o - girl | 28. září 2007 v 19:25 | Reagovat

zajímavý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama