1.kapitola

11. května 2007 v 21:29 | Ifulda |  - Sharon a nový svět
Chtěla bych velmi poděkovat Verči, že mi to opsala ze sešitu, protože já jsem na to neměla vůbec čas, kdyby jí nebylo, možná by se tady tahle povídka ani neukázala.
Je tu další povídka, tak se pozorně začtěte, a pište komentářky.
Je o pátnáctileté dívce jménem Sharon. Samozřejmě se tento příběh neobejde bez magie :D
Přeji příjemné počteníčko!!!!
Narozeniny
V jednom malém městečku v Anglii jménem Reslim bydlí čtrnáctiletá dívka Sharon se svým otcem. Byla to brunetka s dlouhými rovnými vlasy. Její vzhled by se dal přirovnat k princezně, ale velmi smutné princezně. Nebyla namyšlená, jak princezny bývají, ba naopak.
Maminka jí zemřela před pěti lety, když jí bylo devět let. Sharon to velmi vzalo a měla kvůli tomu ještě rok po její smrti psychické problémy a chodila k psychiatrovi. Měla svoji maminku velmi ráda. Byla to její nejlepší kamarádka, které se svěřovala úplně se vším. Jenom díky ní byla Sharon aspoň trochu veselá, protože měla v životě hodně problémů.
Když jí bylo osm let, přestěhovali se do Anglie (zde žije i nyní), ale tam ji nikdo vlídně nepřijal. Před tím bydlela v Severním Irsku, kde měla své dvě nejlepší kamarádky, se kterými se seznámila ve škole. Jenomže od té doby, co jim řekla, že se stěhují, se s ní malinko přestali bavit. Když se Sharon se svými rodiči konečně přestěhovali, její dvě "bývalé" kamarádky jí napsali jenom jednou a to jenom, že se jim daří dobře. Sharon jim psala snad každý den, ale oni si už na ni nikdy nevzpomněli.
V Anglii začala chodit do základní školy, kde se jí jenom posmívali, i když ani pořádně nevěděla proč. Vždy si na ní něco našli. Jednou to bylo její chování, které bylo až příliš "slušné", po druhé to, že jim nechtěla odpovědět na otázku, i když byla velmi osobní. Dalo by se dokonce i říct, že ji mírně šikanovali, ale i přesto si ani jednou nestěžovala. Vše vždy řekla jenom své mamince, která ji vždy uměla zlepšit náladu.
Sharon se učila velmi dobře, proto byla velmi často nazývána "šprtkou". I tak se ale ve škole neměla zase tak moc špatně, protože ji učitelé měli docela rádi, jelikož se dobře učila.
Nakonec si našla jednu kamarádku, která byla velmi velmi hodná, ale podle ostatních byla "ošklivá". Obě se spolu kamarádili, ale jenom ve škole, protože od sebe bydlely deset kilometrů
Sharoniny rodiče zde neměli žádné známé, ale našli si zde zaměstnání. Matka pracovala jako právník, otec jako doktor, ale ve svém volném čase velmi často hrával fotbal se svou dcerou, Sharon, která ho díky tomu uměla bezvadně.
Když jí ale maminka zemřela, už měla jenom svoji kamarádku Sandru, která se s ní bavila pouze o škole. Sharon se ale chtěla bavit úplně o jiných věcech, než o tom, jaké chyby udělala v písemce z matematiky. Velmi jí chyběla její maminka. Už se neměla komu svěřovat a postěžovat si, že jí holky ve škole polily vodou, nebo že se jí posmívaly, že nemá žádnou "normální" kamarádku. Nejhorší pro ni ale bylo že se jí začali posmívat, protože je napůl sirotek.
Otec se ji snažil utěšovat, ale matku jí nahradit nedokázal. Sharon proplakala mnoho dnů i nocí, ale tím svoji maminku nevrátila. Měla ji pouze ve svém srdci, což si uvědomila až díky psychyatrovi, ke kterému po dobu jednoho roku chodila.
Ve škole to bylo čím dál tím horší. I když Sharon pomáhal otec, i psychiatr, byla na tom hodně špatně. Ze všeho se dostala až za rok, ale i tak na svou maminku stále myslela.
S tatínkem trávila čím dál tím více času, nejenom hraním míčových her, ale také spolu jezdily na dovolené a výlety. Vždy si spolu velmi dobře popovídali. Vytvořily si mezi sebou velmi pevné pouto otce a dcery.
Když se měla rozhodnout na kterou střední školu se bude hlásit, měla jasno. Už její maminka si přála, aby šla na doktorku po tátovi a taky že se i na tu střední školu bez jakých koliv potíží a problémů dostala. Zde si našla opravdu dobré kamarádky a dokonce i kamarády.
Studovala v Londýně a zde byla na internátu. Každou volnou chvíli hrála s klukama venku nebo v tělocvičně fotbal a díky svému tatínkovi v něm opravdu vynikala. I když tato škola byla zaměřena na doktorskou, neobešla se bez různých sportovních turnajů, ve kterých s Sharon vždy počítali na prvním místě. Jediné, co jí občas někdo vytýkal a to hlavně profesoři, bylo to, že se Sharon přidala ke každé lumpárně, nebo dokonce v nich schválně hrála hlavní roli. Prostě měla chuť si vše vyzkoušet a ještě k tomu byla velmi, ale opravdu ab normálně tvrdohlavá. Nejvíce lumpáren však vyváděla s jedním svým klukem, který však byl o rok starší než ona, takže do stejné třídy nechodili. Jmenoval se Lorne. Byl urostlý a černovlasý. Na Sharoniném obličeji uměl vždy vykouzlit velký úsměv, byl to pro ni velký kamarád.
Domů svému otci psala neustále a on na rozdíl od jejích bývalých kamarádek, také neustále odepisoval.
Jednoho dne, když se vracela domů za svým otcem, ke kterému jezdila jenom o prázdninách, zdál se být nějaký zakřiklý! "Tati, co tě trápí?" zeptala se Sharon o letních prázdninách. "Ale nic, holčičko, všechno je v pořádku, zítra máš přece narozeniny, ne?" odpověděl otec, ale poté si povzdechl. Bylo na něm jasně vidět, že se něčím velmi trápí, ale svěřit se za žádnou cenu nechce. Další den byl pro Sharon ojedinělý, protože, jak již řekl její táta, měla narozeniny, ale ne tak ledajaké, byly to patnácté narozeniny! Táta jí, ještě než se probudila, dal dárky do postele. Dostala jako vždy pár knih a oblečení, avšak hlavní dárek, který si přála tam byl! Byly to kopačky! Sharon si je okamžitě obula. Byly jako šité přímo pro ni.
Když přišla dolů, aby tátovi poděkovala a dala mu velkou pusu, ozvala se velká rána, až se celý dům otřásl. "Co to bylo?" zeptala se zděšeně Sharon svého otce, ten na nic nečekal, stačil mu jeden pohled oknem a hned odpověděl.
"Schovej se, uteč do našeho lesa!" poučil jí a ze zásuvky si vzal něco, co vypadalo jako nějaký amulet. Jejich les, byl les, do kterého chodívali nejčastěji na procházku. Sharon se jenom vyděšeně dívala na svého otce. Co to má znamenat? "utíkej!" zakřičel otec.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marťa Marťa | 15. května 2007 v 12:04 | Reagovat

To je neprostá špica!!!

2 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 7. června 2007 v 18:47 | Reagovat

nádhera!!! je to hrozně napínavý!!! a zajímavý!!! :D

3 Pád´o - girl Pád´o - girl | 28. září 2007 v 19:16 | Reagovat

vypadá to fakt dobře i když na můůůj vkus moc smutný!!!!

(ale pasu -Hance se vyrovnat nemůžeš)

4 Pád´o - girl Pád´o - girl | 28. září 2007 v 19:17 | Reagovat

myslim v tom že je to smutný

5 Basl Basl | E-mail | Web | 7. března 2012 v 9:40 | Reagovat

Souhlasím s tebou....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama